Nahrávka, prostřednictvím které vzdali MANOWAR hold svým fanouškům na Britských ostrovech, znamenala další posun a naznačila větší možnosti realizace v oblasti americké heavymetalové hudby vycházející sice z odkazu NWOBHM vzorů, ale operující s mytologickými proprietami, epickým soundem a výpravnou stylizací. Angličané byli, krátce před zveřejněním „Hail To England“, na svém území poprvé svědky tažení těchto vyhlášených metalových válečníků. Události v Evropě v průběhu dalších let však nabraly mnohem dramatičtější spád a kapela svou šanci vycítila, takže ten kdo Více

Tento způsob prog-metalu nezdá se mi příliš lákavý a je pro mne ve výsledku rovněž málo lákavým úkolem tady detailně rozpitvávat dílo někoho jako Arjen Lucassen, a to myslím bez úmyslu jednat arogantně, nebo se někoho nedej bože dotknout, protože holandkého hudebníka považuji za všestranného skladatele, inteligentního, trpělivého (to asi předně, když je schopen vytvářet takováto díla) a pracovitého člověka s talentem a nadšením. Nicméně z mé perspektivy něco jako zanícení do dedukce jeho hudebních děl prakticky není vůbec možné, protože AYREO Více

Velkou změnou pro MANOWAR byl v roce 1983 přechod k ambicióznějším vydavatelským stájím, které svůj katalog po krůčcích rozšiřovaly a vyvíjely se souběžně s bující metalovou komunitou usazenou už tehdy po obou březích Atlantiku. Všichni čtyři členové stvrdili nové smlouvy podpisy z vlastní krve a vše bylo náležitě zaznamenáno. A komu se vlastně nadějná kapela tehdy upsala? Druhé album „Into Glory Ride“ vyšlo ve Státech u Megaforce manželů Johna a Marshy Zazulových (tedy u objevitelů kapel METALLICA nebo ANTHRAX), zatímco o dist Více

Historie MANOWAR se začala psát na samotném počátku osmdesátých let, kdy byly po setkání Joey DeMaia s kytaristou Ross The Bossem položeny základy kapely, která si za svůj cíl vetkla stát se tou největší a nejbombastičtější v metalovém ranku. Joey DeMaio tehdy pracoval jako osoba zodpovědná za pyrotechniku a baskytarový technik na turné BLACK SABBATH, kteří zrovna koncem roku 1980 jeli šňůru propagující jejich skvělé album „Heaven And Hell“ po Spojených státech a Ross The Boss, coby původní kytarista newyorských punkerů THE DICTATORS, odjezdil Více

Nemám rád tyhle tzv. sranda kapely, za kterými ve skutečnosti stojí vysoce profesionální managementy a z oné srandy se velmi brzy stane výnosný a letitý byznys. Neřeknu kdyby šlo o nějakou řádně jedovatou recesi bez ambicí hudební trvanlivosti, to by byl samozřejmě jinej příběh, ale vzhledem ke skutečnosti, fakt nejsem schopen se něčím podobným bavit. Nikdy totiž nejsem přesvědčen o tom, že bych měl nad hudební stránkou něčeho podobně agresivně tlačeného jakože přivírat obě oči a jen se nad jejich produkcí smát a užívat si jí. Tihle podivní c Více

Po smrti Scotta Weilanda naskočil na post frontmana u této, stále ještě velmi mladé supergroup ART OF ANARCHY další zpěvák příznačný svou minulostí pro hudbu spojovanou alespoň částečně s vlnou devadesátkového grunge, konkrétně Scott Stapp (dříve CREED). A je třeba hned zkraje předeslat, že svého úkolu se tento zpěvák, který období slávy zažíval nejvíce na přelomu milénia, zhostil opravdu se vší vervou, a jeho sytý a znělý hlas se tedy do hutného i poměrně variabilního kytarového zvuku této kapely velmi hodí a skvěle do něho zapadá. Mám za to, že Více

Tak tahle kapela platí za skutečné jádro mého někdejšího sleazy-rockového fandovství a jsem velmi rád, že se VAIN stále daří fungovat a jednou za čas dokonce nahrát kvalitní studiový materiál. Davy Vain je opravdová kultovní figurka někdejší kalifornské metalové scény, byť zjevně neprorazil se svou kapelou tak, jak by si asi mnozí z fajnšmekrů kdysi přáli. V jeho případě není odevzdání se hudebnímu životu žádným prázdným pojmem, neboť už v roce 1987, jako pětadvacetiletý nasedl na dráhu producenta a doma v San Franciscu s Více

Z aprílové žertíku se k radosti mnoha fanoušků naprosto neočekávaně vyklubalo řadové album ASMODEUS. Ostatně právě tahle klatovská stálice, která, ač náleží ještě k oné silné generaci tuzemských metalových kapel pamatujících rozvolnění společenských poměrů na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, v posledních letech úžasně skladatelsky zraje, což potvrzuje i tímto, údajně velmi spontánně zhotoveným materiálem. Po hodně ambiciózním konceptu „Past na Davida Kleinera“, který přinesl příběh moci, zk Více

Prostřednictvím své další nahrávky KORN potvrdili, že se stali už dávno muzikanty, kteří se pouští do nových projektů zcela dle svých aktuálních uměleckých pohnutí a nepotřebují bezmyšlenkovitě jet podle nějaké předem dané šablony a do nekonečna naplňovat očekávání svých fanoušků. I to z nich udělalo neobyčejnou, nadžánrovou kapelu, která bude schopná na scéně působit dlouhověce a svou tvorbou dokáže překlenout hned několik generací potenciálních posluchačů. Poměrně neočekávaný krok přišel jen pouhý rok od minulého alba, prostřednictvím kterého Více

Hodně změn provázelo vznik v pořadí devátého studiového alba KORN, neboť i členové kapely krátce před tím sami vycítili jistou ztrátu zapálenosti a kontroly nad svou, stále vpřed se šinoucí kariérou. Prvotní byla touha a potřeba návratu k vlastním kořenům a oproštění se od všech pozlátek a zvukových cingrátek, které do sebe sound Kaliforňanů absorboval postupem všech těch let. Jednoznačnou volbou tedy bylo angažování Rosse Robinsona na post producenta, neboť to byl právě on, kdo patnáct let předtím uvedl kapelu do světa velkého hudebního byznysu Více