Němečtí veteráni jdou potřetí na zteč s Markem Tornillem u mikrofonu a jestliže již minulé album „Stalingrad“ naznačilo cosi o nulovém stylovém posunu, ale také o řemeslné práci odvedené podle předem nastavené šablony, novinka „Blind Rage“ vše jen podtrhuje. Tyhle německé válečníky prostě nemůžete nepoznat, díky čemuž jsou stále oslavováni početnou metalovou obcí. Má to však i svou stinnou stránku. Pokud pomineme velmi zdařilou comebackovou desku „Blood Of the Nations“ z roku 2010, která dokonce útočila na příčky vydobyté jejich nejslavnější Více

Nastala doba, kdy se snaha o znovuvzkříšení Michi Kiskeho pro metalovou scénu začíná všem vyplácet. Myšleno, jak všem zúčastněným hudebníkům včetně jeho a samozřejmě hlavně také fanouškům, kteří zde opětovně dostávají naprosto špičkově ošetřený materiál, jenž táhne kromě Kiskeho hlasu zejména skladatelské a producentské mistrovství Denise Warda, muzikanta, kterému musí být Michi hodně vděčný. Vždyť právě Ward složil na druhé album UNISONIC hned deset songů z dvanácti a dlel u vzniku nahrávky od začátku její studiové realizace až do finálu. Více

Texaskou partu, sdružující se kolem bývalého bubeníka PANTERY Vinnieho Paula, snad nemusím dlouze představovat. Po tragické smrti Dimebaga Darrella se zbylí členové rozprchli do svých vlastních hudebních aktivit, v čemž to měli všichni až na Vinnieho Paula poměrně jednoduché, ten musel rozjet novou bandu prakticky z nuly. Ale to už je osm let zpátky a předmětem zájmu je nová řadovka, v pořadí již čtvrtá, nazvaná „Blood For Blood“. Poměrně slušná bilance čtyři desky za osm let. S jejich kvalitou je to ale o něco horší. Po předchozí „Band Of Brothers Více

Když se před pěti roky pražská EBM formace VANESSA rozhodla po mnohaleté pauze vrátit na scénu, bral jsem to sice jako dobrou zprávu, ovšem přistupoval jsem k návratu s určitou zdrženlivostí. Přeci jen více než desetileté pauzírování není zrovna krátká doba. Naštěstí se obavy nenaplnily, protože hned první po-comebackové album „Ave Agony“, nahrané ještě v sestavě s původním členem Danielem Rodným, se po všech stránkách povedlo. Dodnes považuji právě „Ave Agony“ za skvělou věc, která v mnohém ještě překonala star Více

Když se rozdováděná partička okolo Mika Muira na počátku devadesátých let propracovala mezi novou metalovou elitu, pravděpodobně řešila, jak si své pozice co nejlépe udržet, aniž by jejich tvorba utrpěla na kvalitativní újmě. Ono pověstné obhájení je totiž vždycky složitější než samotná cesta vzhůru. Zpětně však musím říct, že na následujícím materiálu nazvaném „The Art Of Rebellion“ nakonec kapela zvolila úplně tu nejlepší možnou variantu. Znakem nahrávky byla totiž absolutní odlehčenost, hravost a až písničkově rocková forma, která šla ruku v ruce s mu Více

Co vlastně v krátkosti říct k SUICIDAL TENDENCIES z prvního období, tedy z doby ještě před tím než přišli s tímto skvělým materiálem? Asi v krátkosti tohle. Původně hodně nekompromisní hardcoreová agitka z Venice (něco o tom napověděl i song nazvaný „I Shot Reagan“ umístěný na kultovním a velmi průkopnickém hardcore debutu) se postupem osmdesátých let vypracovala z ortodoxní hardcore kapely s označením „Worst Band in Flipside“, jejíž koncerty byly v úplných počátcích (někdy kolem r. 1982) pouze přehlídkou agrese vyvoláv Více

Při zpětném pohledu na vývojovou linii hudby kalifornských SUICIDAL TENDENCIES je pravdou, že za pravověrný hardcore lze považovat pouze jejich bezejmenný debut z roku 1983, který se však i po jednatřiceti letech těší doslova kultovnímu postavení a samotná kapela z něho na koncertech dodnes čerpá, nicméně na dalších deskách už byl poměrně jasně patrný vývoj, konkrétně k metalovějšímu fundamentu a propracovanějším strukturám skladeb, které šly ruku v ruce s tím jak Mike Muir zkvalitňoval hráčský kádr. Tehdy se zde počal rýso Více

Zakládající člen a frontman Tommy Victor oživil svoji metalovou legendu PRONG před několika lety prostřednictvím comebackového alba „Carved In The Stone“, které dopadlo nadmíru úspěšně a od té doby se mu daří vše, na co sáhne. Pravděpodobně za to může jeho vnitřní přesvědčení, které ho vždy táhlo zpět ke své domácí formaci i za cenu možného sestupu zpět do undergroundu, protože jak někde sám Victor říkal: „Hrát s Ministry a Danzigem je skvělé, ale není to moje kapela… .“ Těsně před vydáním letošní novinky „Ruining Lives“ (recenze tu nechy Více

Vlastně jsem se okolo tvorby britských rychlíků DRAGONFORCE dosud pohyboval jen tak zlehka, takže bych si netroufl říci, že jsem nějakým detailním znalcem jejich šesti alb. Ty dosavadní mne ve větší míře příliš neoslovily ani navzdory faktu, že v případě této party jde o vskutku pozoruhodné a technicky zdatné muzikanty, schopné v neuvěřitelných rychlostech vystřihnout náročné kytarové kejkle. Zkrátka nadšení obrozenci pravověrného speed metalu. To co mne na nich vadilo byla poněkud obvyklá látka, která se zatraceně pevně držela zaběhlých speedmetalových sch Více

Těžko popsat pocity, které se ve mně mísí při každém vydání studiového alba tohoto kytarového génia. Svým sólovým debutem „Dragon‘s Kiss“ si  v roce 1990 zajistil členství ve zlaté sestavě mustaineových MEGADETH, ale už v roce 1992 ho skladatelský přetlak donutil nahrát další instrumentální studiovku „Scenes“ následovanou v roce 1995 podobně laděnou deskou „Introduction“ a právě tyto dvě nahrávky jsou krásnou ukázkou Martyho mistroství. Ony se totiž vymykají všemu, co byste čekali od rock/metalového kytaristy a zůstanou tak navždy ve zla Více