Dobře si vzpomínám na první moment, kdy jsem tuhle dirty rockovou sebranku poprvé zaregistroval. Stalo se tak v roce 1999, kdy tento nabroušený band z Los Angeles předskakoval megahvězdám z KISS ve sportovní hale na pražském Výstavišti. V té době to bylo s poctivým rock´n´rollem opravdu zlé, a tak jsem jejich vcelku ucházející produkci, inklinující jinak k divočejšímu pojetí ranných GUNS N´ROSES, přijal s nadšením. Za pár týdnů jsem si sehnal jejich bezejmenný debut a když pak po nějaké době vyšlo jejich zdařilé druhé album „Timebomb“, opatřil Více

O mediálně velmi bedlivě sledovaném comebacku britských BLACK SABBATH se v posledních týdnech napsalo mnoho polopravd a lží, což můžeme přičíst vysoké míře očekávání, kterou sebou nese vydání zbrusu nového alba této legendární kapely. Sabati totiž poprvé po pětatřiceti letech přichází s kompletní sbírkou zbrusu nových songů, které odzpíval jejich původní frontman Ozzy Osbourne. Je jasné, že realizace podobného díla platí za událost, jakou ne každý pisálek dokáže se ctí a nadhledem unést. Jak známo, BLACK SABBATH po roce 1978 (te Více

Australští AIRBOURNE jsou více než cokoliv jiného pokračovateli odkazu jejich slavných krajanů z AC/DC. Na své třetí desce potvrzují, že lze být ovlivněn hudbou těchto legend a zároveň působit svěže, mladě a pln života. Skutečnost, že se jedná o rock´n´roll ctící pevně dané mantinely, s jakými vešlo ve známost v sedmdesátých letech právě elektrické komando, mne v tomto případě vůbec nevadí, protože AIRBOURNE mají daleko k nějaké stařecké rozklepanosti nebo senilitě. Naopak. Jejich alba zní velmi odlehčeně, dravě a po zvukové str Více

Jak známo, svět Petera Tägtgrena byl vždy plný hrůzných příšer a mutantů, přicházejících mezi nás ze zapovězených a dosud neznámých světů. Ne jinak tomu je letos. Novinkové album jeho kapely HYPOCRISY nazvané „End Of Disclosure“ budí jen a pouze respekt, a tak udělá mnohým pamětníkům i fanouškům ostřejších thrash/death laufů radost. Tento scientologický šílenec znovu povstal a ukuchtil nahrávku, která se může poměřovat s tím nejlepším, co má jeho dlouhověká kapela za sebou. Zhudebnělá dravost a temnota budiž synonymy jeho nejnovějšího díla Více

Hlavní postava irské rockové kapely THIN LIZZY, zpěvák, baskytarista, skvělý textař a nenapravitelný bohém Phil Lynott, je sice sedmadvacet let po smrti, ale jeho osoba stále láká celou řadu úspěšných muzikantů nebo také část jeho bývalých spoluhráčů, k opakovanému uskupování pod známým logem této v sedmdesátých letech velmi úspěšné kapely. Vše se děje na popud stále početné fanouškovské základny (zejména na Ostrovech) a za účelem uctění Lynottovi památky, ať už ojedinělými vzpomínkovými koncerty nebo celými turné. Jedna z nejpevnějších se Více

Mezi uctívači thrash metalu vzbuzuje existence „Big Four“ tolik dávek pravidelných emocí, že by se stěží všechny daly narvat do čtyřiadvacetihodinového vysílání jedné nejmenované komerční televize. Chtě nechtě, současný stav u kapel METALLICA, SLAYER, ANTHRAX a MEGADETH neustále vzbuzuje enormní zájem. A nechme stranou, že kolikrát už ani nejde o muziku jako takovou. Díky mamutím možnostem mediálního průmyslu, si jak fanoušci, tak i muzikanti, rutině přivykli na onu letitou a oboustrannou reality show, která, jak je všeobecně známo - must go on. Více

No konečně. Šestiletá pauza mezi vydáním řadových alb se mi zdá opravdu až příliš i v případě kapely, co jen málokdy zklame. Vlastně se jí to zatím nikdy nepovedlo, protože i letošní, dosti písničková řadovka vládne osobitým kouzlem. Hudbu QUEENS OF THE STONE AGE jsem vždy vnímal jako poněkud rozmazanou, byť většinou šlo o songy, které přes jistý nádech psychedelie obsahovaly tradiční boggie, bluesové a rock´n´rollové postupy, a tak se mi vždy velmi dobře poslouchaly.  Onen prapodivný efekt, jako když dostanete obrovskou Více

Popularita žánru zvaného stoner rock se v průběhu posledních dvou dekád pohybuje v jakýchsi sinusoidách. Tento směr, jinak stavící zejména na odkazu legendárních hardrockových kapel let sedmdesátých v čele s BLACK SABBATH, tady již byl v devadesátých letech v mnoha různých podobách, nikdy zcela nevymizel, spíše jen občasně pospával, aby po letech znovu stanul v popředí zájmu určitého typu hudebních fanoušků. Současnost však znovu hovoří ve prospěch těch, kteří odkaz dávných dob přenášejí do současnosti. Vždyť třeba Více

V polovině letošního dubna nám svojí novinku představila i ostřílená metalová stálice AMORPHIS. Kapela, která si ve své tvorbě vždy hýčkala určitý folkový nádech, se během více než dvacetileté historie nesměle přesouvala od hutných doom metalových tónů prvních alb k současným přímočařejším a přístupnějším hudebním polohám. Tyto jsou v mírných variacích odrazem tvorby posledních sedmi let, potom co byl za mikrofon povolán charismatický Tomi Joutsen. Finové dlouhodobě vykazují poměrně vyrovnanou skladatelskou formu, jež přinejmenším stojí za opě Více

Jerry Cantrell se sice po úmrtí původního zpěváka ALICE IN CHAINS Layne Staleyho (ten zemřel v roce 2002 následkem mnohaletého užívání heroinu) dlouze rozhodoval, co a jak se svou už tenkrát dlouho spící kapelou udělá, ale nakonec u něho přeci jen zvítězila verze, podtrhující pokračování činnosti pod hlavičkou legendární seattleské čtveřice. Z dnešního pohledu to bylo dobré rozhodnutí. Důvodem k znovuobnovení ALICE IN CHAINS bylo rovněž nalezení adekvátní náhrady na post frontmana, kterou se po několika letech stal William DuVall, o němž Více