Svým novým albem švédská KATATONIA sice znovu oblažuje příznivce zádumčivých nálad a vytříbenosti v rámci skandinávské metalové scény, ale na své vrcholné počiny z nultých let opět ne zcela přesvědčivě navazuje. Tím podstatným rozdílem oproti nejsilnějšímu období je absence většího počtu bezprostředně výrazných věcí a melodií, které se dokáží zarýt. Nicméně nový materiál KATATONIE působí zjevně živějším dojem, než je tomu v případě některého z alb předchozí dekády, neboť posluchač zde identifikuje nejen typické a zaběhlé postupy této kapely, povede Více

Poslední album DISILLUSION sklidilo napříč metalovými weby a periodiky vesměs velmi kladné reakce a nechybělo ani ve výročních žebříčcích. Přispět s perspektivou CrazyDiamond bylo tudíž nasnadě, přestože jsem byl původně rozhodnut „Ayam“ ignorovat, neboť tvorba zpěváka multiinstrumentalisty Andyho Schmidta mě prozatím nechávala spíše chladným. Na opěvovaném debutu totiž, alespoň podle mého názoru, převážila nezvládnutá umělecká a vokální ambice, na kterou metal ve výsledku doplatil, což tehdy – vzhledem k jiným, nepopiratelným kvalitám – dost zamrzelo. D Více

Legendární baskytarista a spoluzakladatel původních ANTHRAX Dan Lilker byl již v polovině osmdesátých let velmi činorodým hudebníkem. Nejenom že spolu s bývalými spoluhráči Scottem Ianem a Charliem Benantem založil jednorázový hardcore/thrasherský projekt S.O.D. coby ventil nahromaděné agresivity a tužeb po metalové extrémnosti podávané tak trochu zábavnou formou, ale vdechl život i své nové dlouhodobé kapele NUCLEAR ASSAULT. Jeho spoluhráčem se zde stal bývalý roadie John Connelly, který coby frontman této nové Lilkerovy party proslul strhují Více

Italská čtveřice MESSA nepatří zrovna k tradičním doom-metalovým kapelám a to ačkoliv je jejich hudbě vlastní určitá syrovost, s jakou před pár lety dokázaly zacházet snad jen americké kapely typu YOB či SUBROSA. Řekl bych rovněž, že kapele z Apeninského poloostrova je vlastní větší žánrový rozptyl a jistá dávka křehké muzikálnosti, jež jim umožňuje s lehkostí proplouvat (v případě žánrové konkurence trochu zatuhlým) metalovým terénem. Existuje několik indicií, které z MESSA činí unikátnější záležitost, než by se na první poslech mohlo zdát. Tou první je Více

Floridským veteránům OBITUARY se s jejich novinkou „Dying Of Everything“ konečně podařilo trefit do momentálních požadavků metalového trhu. Pokud tedy za ten metalový trh budeme považovat především velký počet po old-schoolové metalové muzice hladových pamětníků. Vůbec se nedivím Relapse Records, že se této kapele věnují, neboť OBITUARY vždy patřili k tělesům s velmi oddanými fanoušky, navíc zkušená deathmetalová stálice rozhodně v posledních letech nehýřila studiovými aktivitami. Všichni dobře ví, co od OBITUARY mohou dostat, což je nes Více

Když poslouchám debutovou desku dortmundských ANGEL DUST, v prvé řadě si uvědomím, jak moc se od poloviny osmdesátých let proměnil náhled na speed metal. V současnosti si pod tímto pojmem řada lidí představí nejspíše rychlý a vesměs velice zdobný, případně také na klávesových aranžích posazený metal s vysoko položeným vokálem, který se vykazuje zejména nápadně melodickými party. Dříve byla podstata tohoto žánru jiná, mnohem řevnivější, prostší a šla daleko přirozeněji k jádru věci. Snad ještě divočeji, než tomu bylo v případě velice povedené Více

Přestože metalová historie si bude již navždy se závěrem roku 1986 spojovat třetí řadovku „Reign In Blood“ od kalifornských zabijáků SLAYER, je nesporné, že v tom samém období vyšlo skvělých thrashových jízd hned několik (mimo jiné také „Pleasure To Kill“ od essenských KREATOR a právě „Darkness Descends“ od DARK ANGEL). Tato alba dokázala ve své době znatelně posouvat hranice tvrdosti a jsou považována ještě dnes za zlatý fond žánru, zažívajícího tehdy svůj neuvěřitelný boom. Když souběžně s nástupem Genea Hoglana za bicí artilerii Více

Existují kapely, které ihned po svém startu dosahují velkých úspěchů a pak ty, které mají poněkud pomalejší rozjezd a po dlouhou dobu vypilovávají svůj projev k stále větší přesvědčivosti. Němečtí RAGE patří samozřejmě až k těm druhým. V roce 1986 na své debutové desce „Reign Of Fear“ ještě stále zněli spíše jako předchozí Peavyho projekt AVENGER, se kterým tento nezdolný vytrvalec a workoholik krátce před tím realizoval svou jedinou řadovku „Prayers Of Steel“ u malé stáje Wishbone Records. Oba projekty k sobě měly stylově hodně blízko, takže v počá Více

Američtí CAVE IN jsou již dvě a půl dekády nedílnou součástí tamní alternativní kytarové scény. Jejich styl, umístěný někde na rozhraní post-hardcore, stoner/sludge a rocku s příchutí progrese, vybrušují stále k větší dokonalosti a ani moc je nezajímá, že platí spíše za nenápadné dříče scény, než aby sklízeli větší ohlas. Nová a více než hodinová albová nálož „Heavy Pendulum“ má všechny parametry výživné a eruptivní rockové práce, kde není nouze o mohutné valivé fáze, zemité riffy, psycho vyhrávky, ani o propracovaný groove, který sic Více

Světe div se, po Ozzym Osbourneovi dokázal Andrew Watt dotlačit k svěžímu a nanejvýš chytlavému rockovému albu rovněž Iggyho Popa. A to poskakující pětasedmdesátiletý leguán potřeboval hitovky jako sůl. Vždyť po všech šansonech a jazzových experimentech na něho leckdo z rockerů pozapomněl. Výjimkou v moři žalu byla před sedmi lety snad jen skvělá řadovka „Post Pop Depression“, na které se kromě starého barda podíleli i členové QUEENS OF THE STONE AGE a která sebou nesla odkaz dávné formy z časů nejslavnější řadovky „Lust For Life“.&nb Více