Po vypuštění dvou předběžných ochutnávek v podobě titulní skladby „Sweet Evil Sun“ a „Scandinavian Gods“ jsem byl příjemně natěšen na novinku těchto zasloužilých švédských doomových králů, kteří styl vycházející z odkazu BLACK SABBATH, v polovině osmdesátých let, představili širšímu poli metalových fans. Po důkladném poslechu novinky, která je již třináctým řadovým albem CANDLEMASS, se však nakonec oslava nekoná. Album, z mého pohledu, zůstává po stránce nápadů a energie trochu za očekáváním a působí vcelku unaveně. Od CANDLEMASS samo Více

TRNY A ŽILETKY získávají na stabilitě. Postupem let se dokázali vyprofilovat v moderní metalové těleso, kterému již nemusí být před ksichtem šermováno nálepkou pouhého bočního projektu zpěváka od DARK GAMBALLE. Nejen díky stylovému zaměření tito týpci stojí sami za sebe, vykazují se totiž alby, která se opírají o velmi aktuální formu zpracování, ale také celou řadu ingrediencí využívaných napříč mnoha brutálními subžánry. „Třetí hlas“ bez zaváhání potvrzuje vysoký potenciál a osobitý entuziasmus všech zainteresovaných. Oproti Více

Ačkoliv se HEIDEN s novinkou vrací k tvrdšímu a temnějšímu metalovému pojetí, jsem si jistý, že slovo „vrací“ je v kontextu vzniku alba „Andzjel“ velmi nepřesné a zavádějící. Spíše lze na novinku nahlížet tak, že na ní kapela zúročuje veškeré zkušenosti, kterých nabyla v průběhu předchozí desetiletky, v časech svých post-rockových výletů. Nebýt tohoto období, velmi pravděpodobně by aktuální materiál neměl šanci působit v celé své komplexnosti. Mám za to, že HEIDEN jsou mimořádnou kapelou na poli tuzemské metalové, potažmo alternativně Více

Pokud v současné době hledáte kvalitní neprvoplánový pop od nějaké léty prověřené stálice, nakonec nezbývá než vám doporučit novinku norské trojice A-HA, neboť tahle kapela ve svém ranku vždy platila za záruku výtečného muzikantského řemesla a to bez ohledu na fakt, že masivní komerční úspěch svého debutového alba „Hunting High And Low“ z roku 1985 již nikdy nezopakovala. Navzdory nezapomenutelným šlágrům těch dávných dob, jakými se staly singly „Take On Me“ či „The Sun Always Shines On T.V.“, však nelze o A-HA mluvit jako o kapele jednoho velice úsp Více

Proč jsem se rozhodl napsat recenzi na novou AVANTASII? Protože „Moonglow“ se mi dost líbilo a líbí pořád. Dokonce si s odstupem času myslím, že se ve své podstatě jedná o euro power/speed progresivnějšího rázu. Po třech letech a covidové přestávce, přímo vybízející ke studiovým orgiím, jsem tudíž očekával další opus natřískaný nápady, jakož i decentními výpady napříč žánry. Jenže první poslech ve mě zanechal spíš rozpaky. Tobias bezpochyby dokáže od epiky sklouznout k pompéznějšímu rock/metalovému písničkářství, nicméně po několika posleších „A Para Více

Když se trojice pensylvánských hrobníků ze sestavy heavy/doomových CRYPT SERMON, jmenovitě Steve Jansson (kytara), Frank Chin (baskytara, byl rovněž před lety součástí sestavy vrcholných VEKTOR) a Enrique Sagarnaga (bicí), rozhodla pro účinkování v čemsi o něco divočejším, stačilo jen málo, konkrétně přizvat k spolupráci zpěváka Edwarda Goneta, a projekt pojmenovaný DAEVA byl rázem na světě. Kapela pravděpodobně velice brzy dala o sobě vědět těm správným lidem a působila stran vlastních muzikantských prostředků ujasněně, t Více

Dříve čtveřice a dnes již pětice BLACKLIST z New Yorku rozhodně nepatří mezi nováčky post-punkové scény, ostatně kapela začínala jako vlajková loď stáje Wierd Records a její zvuk vždy směřoval do osmdesátých let a zahrnoval vlivy post-punku, shoegaze, gotiky a rovněž také heavy metalu. BLACKLIST debutovali již před třinácti lety s deskou „Midnight In The Century“, prostřednictvím které obstojně bodovali v klubovém prostředí zaoceánské scény. Jejich tehdejší skladby se vyznačovaly temnou smyslností a hudební koncept kombinoval hymnické momenty s Více

Po pěti letech od bezejmenné debutové desky přichází na řadu dvojka od hardcore-punkového projektu DEAD CROSS, za kterým lze najít čtveřici muzikantů z Kalifornie, jmenovitě tedy: Mike Patton (zpěv), Michael Crain (kytara), Justin Pearson (baskytara) a Dave Lombardo (bicí). Sestava tudíž, stran zvučnosti jmen, minimálně z jedné poloviny neobyčejně lákavá, ale přibrzděme, není všechno zlato, co se třpytí. Při znalosti nevelkého potenciálu chytlavosti všech Pattonových drobných projektů, které v konfrontaci s hudbou FAITH NO MORE už přes dvě Více

Vlastně bych řekl, že se post-comebacková éra bostonských PIXIES všeobecně podceňuje a přitom je zjevné, že tahle kapela sympaticky zraje. Jejich novější tvorba působí jemněji, songy vlastní méně punkové dravosti, jsou vesměs o něco delší (žádný už není pod dvě minuty) než ty u oslavované staré etapy a také dost často detailněji aranžované, navíc většina z nich ve své přímočaré písničkové stavbě stále ukrývá chytlavé fragmenty. PIXIES posledních deseti let na mne působí určitě přívětivěji než jejich o třicet let mladší já, které se Více

Norskému triu SAHG se podařilo skvěle načasovat vydání své šesté řadovky do období mlžných oparů, brzkých soumraků a sychravých dní. Všechny jejich okultní a démonické hrátky působí najednou o mnoho magičtěji, než když do oken pere slunce a trenky se lepí na …. stehna. Tím nechci tvrdit, že by „Born Demon“ měl být pouze sezónním soundtrackem pro letošní Halloween, ale tak nějak se kouzlu doomové a rockové temnoty propadá o něco snáze, když posluchače obklopují stromy s holými větvemi hrozícími k šedivě zachmuřené obloze nebo smutně klesajícími k chladnoucí z Více