Newyorská trojice YEAH YEAH YEAHS proslula v první desetiletce tohoto století především hudbou nesoucí se na vlně neklidu a určité nervnosti. Punkové postoje byly i v rámci tehdy módního garážového rocku přijímány se samozřejmostí a ona nepodajnost prezentovaná skrz ženský prvek v podobě vokálu Karen O činila z kapely poměrně žádaný artikl v oblasti alternativní hudby. To bylo v časech sledovači trendů oslavovaného debutu „Fever To Tell“, který byl napěchován hlučnými a špinavými zvuky kytar Nicka Zinnera, ale také drásavě mrouskavými výkřiky Karen O Více

Chápu, že jaguár může být pro leckoho zajímavější šelmou než tygr, alespoň fanoušci této kanadské metalové naděje už to začínají na vlastní uši zjišťovat. Když se v úvodní jízdě „Eye Of the Jaguar“ srdnatě rozburácí hlas nováčka od mikrofonu Jordana Jacobse, i já se nacházím ve stavu emočního pookřání, mám totiž chuť dotyčnému především gratulovat za upřímnost. Vynikající žánrová nahrávka však vlastní podobných pecek hned osm a představuje to nejlepší možné speedmetalové album staré školy, jaké jsem za dlouho dobu slyšel. Ř Více

Pensylvánští oslavovatelé pompézního heavy metalu, štědře zdobeného dle amerických předloh poloviny osmdesátých let, mají po šesti letech od bezejmenného debutu na svém kontě druhou řadovou desku „Dreamkiller“, která vyšla na začátku letošního podzimu u Relapse Records. I přes jednoznačný retro nádech obsažené hudby, však musím druhým dechem dodat, že se jedná o parádní jízdu, která určitě zdárně převyšuje stylově spřízněnou konkurenci a baví mě od začátku do konce neuvěřitelným způsobem. SUMERLANDS totiž nejsou heavymetalovou kapelou v e Více

Britské THE CULT považuji za své velké oblíbence. Sleduji je třicet let, vlastním od nich všechny řadové desky a snažím se navštívit každý jejich koncert, jenž se v České republice koná. Ne že by to s koncertními aktivitami dvojka Astbury/Duffy na našem území přeháněla. Vlastně bych ani neřekl, že jde o typický příklad stabilní ostrovní formace, nejen kvůli rozdílnosti povah obou hlavních aktérů, jejich nutnému odlučování a znovu setkávání, a také kvůli společné chemii a jejich náklonnosti k americkému prostředí. Alespoň mě se zdá, že v Kalifornii Více

Vlastně mám z prvního plánu s podobnou hudbou vždycky trochu problémy, což asi souvisí s osobním vkusem a mým posluchačkým nastavením. Atraktivitu u valivých monolitických nahrávek totiž nejsem schopen bezprostředně vydedukovat. Taková hudba vyžaduje nesporně delší čas na vstřebání a ujasnění si všech možných i nemožných předností. Přesně to samé, co se mě před dekádou stalo se švýcarskými TRIPTYKON, se mě v současnosti děje u temně vampiristického projektu STRIGOI, za kterým nestojí nikdo jiný než kytarista Greg MacKintosh.Jde o to, že jsem Více

Londýnští stylaři SUEDE v září vyslali do světa již svou devátou řadovou desku nazvanou „Autofiction“. Jak už její název napovídá, jde o velmi osobní introspektivní materiál, který zachycuje myšlenky a hudební nápady členů kapely (především pak Bretta Andersona a Richarda Oakese) vznikající v časech poznamenaných pandemií. Přes ponurý ráz však písně vnímám jako energické, živelné a v kontextu rockových standardů Velké Británie vlastně i jako takřka mainstreamové. Je tedy jasné, a přijde mně to tak od prvních poslechů, že jde o materiál, který se od s Více

K napsání recenze na poslední desku SABATON mě vedla zvědavost. Minimálně v některých zemích se ze švédských válečníků stal neoddiskutovatelný fenomén metalové scény. Česko mezi ně bezesporu patří. Naposled jsem si uvedený fakt připomněl, když jsem potkával četné fanoušky mobilizující se u příležitosti posledního pražského koncertu.:-) Abych tedy zas o něco rozšířil své přirozeně se zužující obzory:-), rozhodl jsem se prozkoumat jejich poslední nahrávku. A když už je hodlám poslouchat, vezmu to důkladněji a podělím se i o pár dojmů. Názory zasazené do di Více

Němečtí opěvovatelé piva neztrácejí ani na okamžik dobrou náladu. Tak by se dalo zhodnotit již osmnácté řadové album od frankfurtských TANKARD, které se pyšní skoro až speedmetalovým naturelem a hromadou vtipných lyrických námětů. Tahle skutečnost se k stárnoucím thrasherům velmi hodí, vždyť co by bylo horší než rozzuřený padesátník hrající thrash metal bez nadhledu? Přiznávám, že i mě dnes na jejich zvuku překvapila jistá vyklidněnost, mimo jiné reprezentovaná třeba o něco usedlejším hlasem Gerreho, než tomu bylo před třiceti a více lety, kdy jsem Více

Zdá se, že američtí sleazy-rockeři ze SKID ROW získali konečně zpěváka, jakého potřebovali a jakého od odchodu skvělého pěvce, frontmana a idola značného množství dívek a žen Sebastiana Bacha nemohli nalézt. Eric Grönwall má totiž hlasový potenciál dělaný přesně na míru jejich hudbě, což měl šanci stvrzoval v předchozí desetiletce v rámci tvorby švédské pop-metalové kapely H.E.A.T.. A rovněž se svým stylem zpěvu Bachovi podobá, to je třeba také připomenout. Z novinky je poznat, že materiál byl uvážlivým způsobem vlastně šit na míru Více

Už název nové desky „The End, So Far“ signalizuje, že si po její realizaci hodlá maskovaná úderka dát na neurčitý čas pauzu. Děje se tak právě v době, kdy jejich tvorba získává mnohem otevřenější rámec, je vrstevnatější, opatřená mnohdy i nějakou tou orchestrální aranží, a logicky se také vykazuje častějším využíváním čistého vokálu, zkrátka a dobře, dnešní SLIPKNOT jsou mnohem melodičtější a různorodější muzikou, než za jakou je většina posluchačů měla před nějakými dvaceti lety, v časech rozmachu nu-metalu a jemu příbuzných stylů. Ne nadarm Více