Světe div se, po Ozzym Osbourneovi dokázal Andrew Watt dotlačit k svěžímu a nanejvýš chytlavému rockovému albu rovněž Iggyho Popa. A to poskakující pětasedmdesátiletý leguán potřeboval hitovky jako sůl. Vždyť po všech šansonech a jazzových experimentech na něho leckdo z rockerů pozapomněl. Výjimkou v moři žalu byla před sedmi lety snad jen skvělá řadovka „Post Pop Depression“, na které se kromě starého barda podíleli i členové QUEENS OF THE STONE AGE a která sebou nesla odkaz dávné formy z časů nejslavnější řadovky „Lust For Life“.&nb Více

Frankfurtští zběsilci, kteří se mají dnes čile k světu a reprezentují znovu ten nejpravověrnější thrash germánské provenience, platili snad tři dekády za pouhou vzpomínku. Po pravdě, EXUMER nikdy neměli skladatelský potenciál a osobitou nadstavbu slavnějších německých souborů jako KREATOR či DESTRUCTION, přes obstojné řemeslo nikdy nepatřili zrovna k žánrové špičce. To podstatné, co po sobě zanechali z oné své krátké kapitoly z osmdesátých let, se v rámci dvou tehdy vypuštěných alb nachází jednoznačně na debutu „Possessed B Více

Je mě jasné, že většina lidí v naší zemi si pod jménem BRUTUS vybaví něco zcela jiného, než představuje hudba tohoto sympatického belgického tria, které na své třetí a dosud poslední řadové desce doslova vyučuje, jak může být rock prostý, funkční a přesto nesmírně atraktivní. Stačí k tomu pouze kytarista, basák a zpívající bubenice s nádherným tklivým hlasem, který dokáže songy mimořádně povýšit a to do sféry duchovního zážitku, a pak navrch samozřejmě spousta nápadů.Když se právě trojice Vlámů z města Leuven - jmenovitě Stefanie Mannaerts, St Více

Hardcoreová kapela z Filadelfie vydala v loňském roce své plnohodnotné debutové album „Diaspora Problems“ a to nenechalo řadu lidí chladnými. Sociální kritikou a angažovaností natlakovaná morda nakonec představuje tu nejtřaskavější směs pouliční tvrdé hudby, jaká v současnosti v USA zřejmě vznikla. Dynamické až zběsilé skladby oscilují na hranici snesitelnosti hardcore-punku a občasně do nich probleskují i motivy z hip-hopového ranku. Nejsou to však jen nějaké úhledně řazené skeče, u kterých by jste si řekli, že hudebníci tmavší pleti holt měli Více

Rodinné stříbro nebo rodinná zátěž? Názory na tvorbu pražských metalistů s legendární značkou a logem TÖRR vykazují zhruba podobné rozpětí. Pravdu bych uprostřed ani tentokrát nehledal. Kloním se spíš k pozitivnímu náhledu. Nedráždí mě vazba na region, resp. nechuť ho přesáhnout. Primárně jde totiž o přijetí faktu, že někdo notoricky známý na důvěrně známém půdorysu už řadu let (počítáno od řadovky „Made in Hell“ z roku 2003) natáčí solidní metalová alba pro stabilizovaný okruh domácích fanoušků. Ambice, která, byť vyznívá triviálně, si určitý respekt zaslou Více

Když se před pár lety tvorba švýcarské kapely ZEAL & ARDOR týkala pouze hledačů, „hipsterů“ a posluchačských nerdů, nikdy jsem se nedokopal k tomu jí zkoumat, ale jakmile s třetí deskou jejich jméno začalo rezonovat v obšírnějším poli působnosti a o kapele nadšeně mluvila i média zabývající se spíše metalovým mainstreamem, cítil jsem potřebu něco okolo mého ignorantství změnit. Byl jsem zkrátka zvědav, o co vlastně v jejich případě jde a jak mne výsledek sedne. Jejich třetí a bezejmenná deska vyšla v únoru 202 Více

Stylové proudy udávající v současnosti směr kariéře amerických BAD OMENS se v mnohém podobají vývoji waleských BRING ME THE HORIZON. Slyšitelný příklon k elektronice, klávesám a naprogramovaným zvukům, stejně jako nápadná odlehčenost skladeb a jejich výrazné zmelodičtění, díky kterému se leckdo zdráhá řadit druhdy metalcoreový soubor dost možná i do rockového ranku, spojuje vlastně aktuální tvorbu obou formací. Letošní novinka richmondských nazvaná „The Death Of Peace Of Mind“ v mnohém slavné Ostrovany připomene, v dobrém i ve zlém. Vrhá totiž d Více

Sápat se v prosinci na obrovitou horu ve Svatém Janu pod Skalou dá zabrat, zvlášť když člověku pulzuje při pochodu do uší zbrusu nový americký noise. Po vcelku pohodlné procházce okolo Berounky jde o hru nervů, kdy se tělo v lesním pařeništi plném hlíny a rozkládajícího listí dostává během dvaceti intenzivních minut ve strmém svahu za hranici fyzických a psychických schopností. Zvlášť pak po té vánoční gastronomické náloži. Jenže ta krkolomná středočeská panoramata za to nakonec přeci jen stojí a i u hudební kulisy vlastně dedukuji trvale Více

Když ACCEPT koncem ledna 1986 opouštěli Dierks Studios v západoněmeckém Somelnu, věřili, že se svou novou deskou, která znovu působila velmi hymnicky a chytlavě, pohodlně navážou na své předešlé a velmi úspěšné etapy. Ty tři měsíce ve studiu totiž strávili pilováním všeho, co hudbu ACCEPT dělalo vždy atraktivní a bojovně ráznou, takže se produkce tentokrát chopili sami a pouze jako zvukového inženýra přizvali zkušeného Michaela Wagenera. Sedmá řadovka „Russian Roulette“ nakonec zní o trochu méně bombasticky než předešlá, i po stránce amb Více

Hamburští jen necelý rok po svém debutu „Gates To Purgatory“ navázali dalším obstojným, avšak nikterak přelomovým heavymetalovým albem, které dostalo název „Branded And Exiled“. Tento odrazový můstek k příštím kapitolám hudby RUNNING WILD sebou nesl mírný vývoj, směsku kladů a záporů v rámci všech specifických vlastností. Předně, kytaristu Geralda Warneckeho alias Preachera vystřídal nový střelec Majk Moti a vydržel na celých pět let, během kterých si získal pevné místo v srdcích většiny fans, naopak rytmika zůstala stejná. Už jenom výměn Více