Nic pro slabé nátury. Buď se člověk brzy začne nudit, nebo se vydá na odlidštěnou pouť, během které se nesmí koukat vpravo ani vlevo, a už vůbec ne počítat. Každý pokus o empatický vhled se trestá pádem do mentální drtičky, projevujícím se bolestí hlavy a sletem nočních můr. MESHUGGAH prostě znovu udeřili. Pusťte si třeba poslední dvě minuty ze čtvrté skladby „Phantoms“ a nechte pracovat fantazii; schválně, na co v proudu svého vědomí kápnete. Psát o rutinní masáži mozkových závitů, případně o jakémsi AC/DC efektu se mi však nechce. Tam, kde někdo nevn Více

Britští alternativci PLACEBO vydávají po devítileté pauze nový materiál, což u řady fans může vzbuzovat spoustu očekávání, ale rovněž i nejistoty, zdali dříve stylotvorná a velmi populární kapela ona očekávání naplní. Ještě mám v paměti své vcelku ambivalentní pocity z jejich poslední řadovky „Loud Like Love“ (2013), která ani omylem nedosahovala met vytýčených starší tvorbou a působila, vzhledem k tomu, co všechno měli PLACEBO již za sebou, až nezvykle nezaujatě. Devět let je však dost dlouhá doba na restart, aby se kapela p Více

Právě v těchto dnech vydanému comebackovému albu „Eyes Of Oblivion“ od stockholmských rebelů THE HELLACOPTERS předcházelo několik let koncertního oťukávání a rok studiových příprav. Od poslední sedmé řadovky „Head Off“ (šlo o rozlučku v podobě předělávek od méně známých inspiračních vzorů) uběhlo totiž dlouhých čtrnáct let. Nic nemohlo být ponecháno náhodě. Vždyť tahle rock´n´rollová mašina si ve Skandinávii, Německu a Beneluxu na přelomu milénia získala doslova kultovní status koncertní stálice, Více

Nemůžu se zbavit pocitu, že k nové desce DARK FUNERAL by stačilo napsat pár vět, aby byl člověk v obraze a pak jen přilepit číselné hodnocení. To většinou značí, že je album úplně pitomé nebo naopak vynikající. A proč z toho dělat detektivku, „We Are The Apocalypse“ je zcela bez debat ten druhý, povedenější případ. Samozřejmě se pohybujeme ve stylové rovině black metalu, ale přestože je aktuální nahrávka kategoricky žánrová, má nepochybně potenciál oslovit i posluchače, kterým hudební síra jinak moc nevoní. Bráno z jiného úhlu pohledu neudělá ovšem parta k Více

Minulé album „Heliopolis“ směřovalo ke konci, to nové přináší téma znovuzrození. Krumlovská LAMBDA na „Vere Modus“ nezměnila styl, přidala jen důraz na ono „post“, které ve znamení tvůrčí svobody dodává ideální prostředky a ponouká k uvolněnému hraní. Náladotvorné instrumentální kvarteto na své aktuální desce oslovuje sevřenou škálou nálad, které by nikoho neměly uvrhnout do bažin deprese. Rozsáhlé kytarové plochy nabízejí krásu a zážitek. Po první pětici poslechů nejsem schopen odhadnout, zda je možné pokračovat dále, např. ke katarzi, nebo dokonce k transf Více

Těžkotonážní sludge metal od pionýrů žánru CROWBAR ve dvanáctém albovém balení asi nikoho nepřekvapí a ze židle nezvedne, i když se věci nakonec vyvrbily tak, že jsem se rozhodl pár slov k této stálici scény z amerického jihu napsat. Přiznám se, že jsem až dodnes kapelu z New Orleans, soustředěnou okolo zatvrzelce Kirka Windsteina, vůbec nesledoval. Možná i to je důvod, proč mě vlastně poslech jejich nové desky ani moc úmorný nepřijde, zkrátka mě žene zvědavost a chci si alespoň něco od CROWBAR poslechnout, protože tuším, že se k nim mockrát vracet n Více

Zdá se, že se projekt ABBATH konečně personálně ustálil a tak norský bubák může spokojeně kráčet přes skaliska, ohánět se sekyrou a třeba i strašit malé děti. Třetí deska je důkazem chuti po blackmetalové muzice a ustálení svého jména na scéně. Abbathův koncert v brněnské Flédě byl v únoru 2020 vlastně poslední klubovou akcí, kterou jsem před pandemií covid navštívil. Spolu s americkými VLTIMAS tehdy ABBATH obstarali naprosto skvělý večer, během kterého mne ani nenapadlo, že půjde o mou poslední návštěvu vystoupení toho Více

Švédské sleazy rockové hitmakery HARDCORE SUPERSTAR vlastně sleduji od jejich úplných počátků, bohužel však s čím dál menší zaujatostí. Tím ovšem nechci tvrdit, že jejich hudba ztrácí kouzlo, spíše se s postupujícími léty a přibývajícími nahrávkami u mne prohlubuje pocit, že si kapela jede svou, stále téměř stejnou a jen dekorativními obměnami občerstvovanou písničku. V souvislosti se stárnutím jako posluchač naopak dávám přednost stále širšímu stylovému záběru, už o sobě sotva dokážu říct, že jsem fanouškem nějakého je Více

Nejsem velkým příznivcem všemožných EPček, maxisinglů a krátkých nosičů, vždy mi je líto povedených skladeb, které se posléze, i díky přítomnosti na podobných „odřezcích“, v mnoha případech ani nenacházejí na velkých řadových albech. Můj vztah ke KILLING JOKE, napříč více než třemi dekádami kdy jejich jméno reflektuji, bych zhodnotil od lhostejnosti a nezaujetí, až k bezvýhradnému nadšení. To bylo zažehnuté v roce 2003 jejich eponymní comebackovou deskou. Tvrdím dnes, že do jejich hudby jsem se musel přes jinošské metalové hledačství prostě vy Více

Výraz „Afterglow“ znamená něco jako světelný dojezd nebo také pozvolna slábnoucí svit. Když tímto názvem opatří své album tuzemští retraři ACID ROW a na jeho cover umístí koláž, kde nějaké divně se smějící batole sedí na hřbetě hyeny, člověku ani nedocvakne, co tohle spojení má vlastně znamenat. Věc však působí jasněji, když vám prozradím, že oním dítětem není nikdo jiný než Charles Manson, nechvalně proslulá černá duše moderních amerických dějin a vůdce zvrácené sekty Rodina, jejíž členové měli koncem šedesátých let v oblasti Los Angeles na svědom Více