Pokud se má člověk pokusit o recenzi závažnějšího hudebního díla, měl by před tím trochu vypustit, zrelaxovat a pak se nadechnout. Doufám, že mi takovou kůru poskytnou přímočaří melodici BATTLE BEAST, jejichž silné marketingové podpoře jsem do dnešních dnů unikal. Když si člověk jednou za čas dokáže pochutnat v Mekáči, může přece zkusit i nějakou tu standardizovanou zamraženou hotovku od Nuclear Blast. Princip je totiž stejný, sladké je zde sladkým, slané slaným a mastné mastným. Rychle a rovnou do žíly. Žádné rafinované odstíny, mnohotvaré vize a záměry Více

Oregonští vtipálci jsou i po více než dekádě hlučné srandy činní a v loňském roce přišli s deskou „Arrows“, jenž následovala po jejich dosud nejdelší (pětileté) pauze. Garážově špinavý stoner/sludge kytarový zvuk, určitá zevlovitost, vesměs vyvěrající z jejich přirozenosti, a také podivné vokály, co působí v konečném efektu jako od mentálně retardovaných, kdo by co chtěl víc od RED FANG? Kapele slouží ke cti, že hraje v nezměněné sestavě od svého založení, a sice: Bryan Giles (kytara, zpěv), Aaron Beam (baskytara, zpěv), David Sullivan (sólová kyta Více

Album „Kin“ je mým prvním detailnějším seznámením s hudbou amerických deathcoristů WHITECHAPEL a, po pravdě, nebylo to vůbec špatné seznámení. Jejich styl jsem čekal ještě o něco méně kompatibilní s mým posluchačským záběrem. Možná právě proto, že jsem desku nakonec ohodnotil pozitivní známkou, zde právě tahle recenze vůbec vychází. Jak tedy začít? Pod pojmem deathcore jsem zkrátka čekal něco trochu jiného, rozhodně ne čistý a zasněný vokál, který v případě frontmana Phila Bozemana hraje na tklivou notičku téměř z celé jedné poloviny všech vokálních Více

Novinka „Carpe Diem“ od anglických heavymetalových legend sice nebude patřit k nejlepším počinům bohatého portfolia SAXON, ale na druhou stranu se jí daří stvrzovat u nich stabilní a stálou formu. Kapela se Saskou orlicí ve svém znaku již dávno platí za konstantu kvalitního řemesla a nositele jednoho z nejryzejších heavymetalových odkazů v historii. Stejně jako na deskách z předchozí desetiletky - „Sacrifice“, „Battering Ram“ nebo „Thunderbolt“ se zde soustředí na základní atributy své tvorby, bez potřeby svůj Více

Perfekcionalisté a někdejší hrdinové melodického, pompézního hard rocku z USA přelomu osmdesátých a devadesátých let se v posledních letech zrovna nepřetrhli. GIANT nejsou zrovna produktivní a plodnou kapelou, ale v minulém roce se sešli a s novým frontmanem začali připravovat aktuální počin, první od roku 2010. Novinka „Shifting Time“ je za těch pětatřicet let existence teprve jejich šestou řadovou deskou, i když je třeba dovysvětlit, že kapela mezi roky 1992-2000 vůbec nefungovala a v poslední dekádě jen velmi sporadicky. Z bratří Huffů, ně Více

Moldavská republika nikdy nebyla žádnou metalovou baštou, tamní hrstka aktivních kapel má naopak exotický punc a budí zájem přesycených hudebních fanoušků už jen svým původem. Pro mě osobně jsou INFECTED RAIN úplně první partou z této post-sovětské země, se kterou mám tu čest a hned z kraje musím uznat, že svoji vlast reprezentují více než povedeným způsobem. Aspoň tedy na horké novince „Ecdysis“, která je už pátým dlouhohrajícím pokusem o průnik do podvědomí širšího spektra rockových a metalových posluchačů.Co si budeme namlouvat, kromě zmíněné domoviny budí Více

Když tak koukám na krabičku s prvním CD-R demem „No Time“ a matně vzpomínám na dávný koncert DYING PASSION v Mladé Bolesavi(?), necítím v podstatě nic, maximálně trochu nostalgie spojené s určitou životní etapou. Na vlně moravských doomových kapel jsem s výjimkou FORGOTTEN SILENCE a prvních alb R.E.T. nikdy moc nesurfoval. Když ve druhé polovině devadesátých let kulminovala, okupoval můj discman hlavně prog, black a death. Pomalé splétání nálad mi z nějakého důvodu přestalo být blízké. Tak tedy setkání po letech, a pro změnu za situace, kdy pref Více

Říkáte si, že v oblasti melodického neo-punku a crossoveru z USA už jste slyšeli všechno podstatné a že vás v tomhle směru nic moc nepřekvapí? Omyl. Mám pro vás jeden tip, který rozhodně stojí za zmínku a který využívá v tomto směru dosud zcela netradičních nástrojových spojení. Takže pokud jste řádně odpruženi v kolenou, máte rádi pohyb, skateboarding a podobné aktivity, a jste rovněž nakloněni aktuální volné oděvní módě, kterou lze údajně nazvat lakonicky „be normal“, což jsem se dozvěděl, když jsem v televizi náhodně sledoval nějaký fashion ma Více

Když v červnu 2021 vyšlo debutové album aktuálního projektu Wolfganga Van Halena, přehlížel jsem jej s tím, že zřejmě půjde o něco druhořadého od syna slavného kytarového hrdiny Eddieho Van Halena, jenž nebude mít na rozdíl od otce příliš potenciálu. Podcenil jsem jej. V podstatě jsem si desku pustil poprvé až letos v lednu a nestačil se divit, o jak dobře zhotovenou rockovou jízdu se jedná. Co do nadpozemské instrumentální geniality, Wolfgang asi nikdy nebude konkurovat svému otci a taktéž se nikdy nestane nejtalentovanějším h Více

Olomoučtí DIRTY OLD DOGS pro mne v těchto dnech představují asi nejvíce svěží vítr na tuzemské nezávislé rockové scéně. V případě relativně mladé kapely však nejde jen o výrazovou neotřelost, ale o potvrzení, že jejich songy dokáží dlouhodobě magnetizovat, baví a nejsou srovnatelné s ničím, co jsem v našich zeměpisných šířkách dosud vlastně slyšel. V případě klasicky rockové hudby je to vlastně zázrak, kterému trochu pomohl i dobrý vkus autorů. Jak tuhle kapelu tedy nejlépe charakterizovat? Pamatujete si na hudbu doprovázející Tarantinův filmo Více