Posouvání hranic v hudbě má vždy něco do sebe, zvlášť když se vychází z konzervativních pozic a prostředků. Leccos pak lze přehlížet či tolerovat. Jenže ARCHSPIRE hrají metal, aniž by se posouvali, natož experimentovali. Vše zde totiž už bylo; dokonce i podstatně lepší a daleko víc heavy kytaristé, namátkou zabijácké duo Loomis/O´Brien na čtvrtstoletí starém „The Politics of Ecstasy“ od NEVERMORE. Přesto služebně mladší Kanaďané posledních pár let poměrně vyčnívají. Metalovou formu totiž dovádí do instrumentálních extrémů, ve kterých obzvlášť Více

Přiznávám, že tohle album mne na sklonku roku 2021 dokonale odzbrojilo a v pozitivním smyslu semlelo. A to jsem CONVERGE doposud nesledoval, neposlouchal, zkrátka jim nevěnoval žádnou pozornost. Proč taky, když oblibuji méně brutální, spíše rockově orientovanou hudbu. V případě „Bloodmoon: I“ však nejde o klasické dílo těchto rozervanců z amerického státu Massachusetts, ale o materiál, který vzešel ze spolupráce CONVERGE s několika pozoruhodnými osobnostmi americké nezávislé scény. Uznávaná post-hardcoreová hydra jakoby nyní t Více

Po novinkách IN MOURNING a HYPOCRISY je deska „No Sign Of Life“ další kapitolou švédského death metalu, která mi v současné době dělala společnost. Přestože každá z těchto kapel chápe dnes už legendární odnož smrtícího stylu po svém, nemohl jsem se vyhnout určitému kvalitativnímu srovnávání. A bohužel musím hned na začátku konstatovat, že UNLEASHED z něj nevycházejí zrovna nejlépe. Právě naopak. Aktuální albový útok nespoutaných vikingů je jen dalším z řady jejich četných nájezdů do předem vybrakovaných a chudších oblastech, kde ani smrt nebere. Jakkoliv dis Více

Po dvou letech od pátého alba se hlásí severští zázrakové SPIDERGAWD se svou šestou řadovou deskou. V případě minulé nahrávky jsem poměrně neznámé těleso z norského Bergenu na základě doporučení občíhnul a následně jejich osobitou produkci i ocenil, a tak jsem dnes vcelku rád za návaznost v podobě dalšího materiálu. Vlastně vše zůstalo při starém, neboť parta okolo zpívajícího kytaristy Pera Bortena stále umí tnout do živého a vrhá do placu energickým materiálem, který se pohybuje někde na hranici mezi garážovým rockem a heavy metalem. To, co kap Více

Recenzi na nové album klavíristky a skladatelky Nikol Bókové jsem zvažoval dlouho. Vše podstatné, včetně obsáhlého rozhovoru, bylo totiž napsáno již v Headlineru. Kdo si však zmíněný rozhovor přečte, tak snad pochopí, že na něco by mohlo být ještě navázáno, že možná chybí jakýsi pohled z druhé strany, resp. z druhé scény, o které se zde mluví. Více pro začátek napovídat nebudu. Každopádně, stačil půlroční odstup, pár dalších poslechů a najednou se začínají rýsovat tyto řádky.Nikol Bóková působí v rámci domácí hudební scény stále jako zjevení. Kritikou Více

Jelikož jsem se na zdejších stránkách už několikrát rozepisovala o tvorbě zpěváka Marka Lanegana, možná nadešel čas se trochu pověnovat i činnosti jeho domovské kapely SCREAMING TREES. Byla to právě tato hudební formace, která Lanegana pro muziku objevila a nebýt jí, kdoví, kudy a kam by se Markovy cesty jinak ubíraly.   Město Ellensburg, ze kterého kapela pocházela, se nachází nějakých 150 km, v americkém měřítku coby kamenem dohodil, od Seattlu. Mělo s proslulou kolébkou grunge sice hodně společného, ale zároveň jako by bylo z j Více

Na konci osmdesátých let zřejmě nebylo v kuloárech základních škol tehdejšího Československa přehrávanější německé metalové kapely než právě S.D.I., tedy pokud přehlédneme serióznější spolky jako HELLOWEEN, ACCEPT nebo SCORPIONS, které trvanlivěji oslovily fanoušky, kteří se o heavymetalovou hudbu začali skutečně zajímat. S.D.I. totiž (na rozdíl od slavnějších krajanů) svou razancí a předáváním svých postojů zabírali také na lidi, kteří metalovou hudbu znali jen z letmého zprostředkování od spolužáků. Ano, trio z Osnabrücku dokázalo p Více

Nemyslím si, že by zde ještě nedávno někdo čekal recenzi posledního alba MILEY CYRUS, ale i na našem webu se mnohé vyvíjí a bariéry padají. Jasně že si člověk bude klást spousty otázek toho typu, zdali zmíněná zpěvačka nepůsobila před dekádou jako mladičká reprezentantka toho nejumělejšího a  nejbeznadstavbovějšího amerického popu? Ano, jednu dobu to byl Disneyland nejtužšího kalibru a obrázky Hannah Montany mohly čtrnáct let nazpět zdobit růžové stěny nejednoho dětského pokojíčku spolu s fotografiemi členů německé kinder-emo ka Více

Nemíním psát úvod do mnohokrát omleté historie CYNIC ani zmiňovat peripetie provázející působení jedné trojice mimořádně talentovaných muzikantů na metalové scéně. Budu psát výhradně o nahrávce, která se zrodila přesto, že z tria Sean Malone, Sean Reinert a Paul Masvidal přežil rok 2020 pouze posledně jmenovaný. Pravda, nějaký ten kontext následující řádky určitě přinesou, dovolím si nicméně předpokládat, že většina čtenářů CrazyDiamond má jistý faktografický základ v malíčku a ti zbývající se brzy dovtípí. Pro jistotu ale pár pojmů přeci jen uvedu Více

Po angažmá v Lindemannově dekadentním kabaretu bych už skoro nevěřil, že se Peter Tägtgren vrátí zpět ke skutečné hudbě a že se mocní bardi HYPOCRISY probudí z letargického spánku. Obavy se nenaplnily, a tak máme na stole a v uších další „pokrytecké“ menu, tentokrát pod názvem „Worship“. Samotná nahrávka pochází z přelomu let 2018/2019, jen si musela počkat na závěrečné studiové úpravy, které měl na starosti jako vždy sám principál a mistr zvuku v jedné osobě. Koneckonců celá novinka je tak trochu další Tägtrenovo dítě. Parťáci Hedlund a Horgh měli přispět Více