Zhruba dva a půl roku od vydání desky „Distance Over Time“ je tady prog-metalové „numero uno“ DREAM THEATER se svojí novinkou nabízející pohled z vrcholu světa. V rozhovorech se mimo jiné dočtete, že oproti předchozí desce, kde byl prý plán jasný, vznikl aktuální materiál víceméně spontánně, bez prvotní šablony. Přesto se mi zdá, že novinka pokračuje poměrně dost v intencích minulého opusu, což tedy mně osobně ale vůbec nevadí. DREAM THETAER si zkrátka za posledních 10+ let vybudovali signovaný sound, který je vycizelovaný, osvědčený a nejspíš i pro všechny Více

Starému Alovi sice přibývají křížky na krku rychleji než chirurgická ocel v ksichtě, ale revoluční duch v jeho srdci nijak nezeslábnul, a tak tu máme další ideologickou masírku vydanou pod logem MINISTRY. Červený střed terče Donald Trump se sice odebral na politický odpočinek do kraje provokací a fake news, pořád se nám tady ale rozmáhá spousta nešvarů, proti kterým je třeba se jasně vymezit. Rasová a sociální nerovnost, cílená likvidace Matky Země, stoupající agresivita a nepostižitelnost pracovníků policie, to všechno jsou jen některá z témat, která se vyjím Více

Pražští THE DRAIN prostřednictvím své čtvrté desky potvrzují svůj talent pro tvoření chytlavých a maximálně propracovaných rock´n´rollových hymen. Sama kapela užívá i označení glam/pop a soudě dle skladatelského nadhledu, svěžích nápadů a pestrosti skladeb samotných, není to vůbec označení nemístné. Mohou být bez větších komplikací nazýváni tuzemskými pokračovateli slavných britských kytarovek, které svůj projev už od devadesátých let stavěly na okázalé hře s melodiemi a propracovaných aranžích. Novinka je vlastně dostateč Více

Hudba pomalu plyne. Měl bych psát, ale nechce se mi narušovat poslech, tok pozitivních vibrací a únik. Stejně jde o nepřenositelný zážitek. Sedím u stolu, mám sluchátka, zavřené oči a hlavu opřenou o dlaň. Přemýšlivá póza. Ve skutečnosti na nic nemyslím, cítím únavu a pak příboj tónů, kterému se poddávám. Album „Parallel World“ nabízí dokonalost formy, která uklidňuje pocuchané nervy a dokořán otevírá stavidla bránící vyplavení těch správných hormonů. A dokonce zbyl prostor i pro emoce, hodně prostoru. Minimálně ve sféře něčeho, co bych nazval hipsterskou po Více

Začátek devadesátých let platil za eruptivní dobu, kdy extrémní hudba prožívala svůj velký rozmach a oslovovala čím dál více nových příznivců. Nejinak tomu bylo i v případě samozvaných patologů, kraleviců grindcore ze severní Anglie, působících do roku 1990 na scéně v trojici - Jeff Walker (growl, baskytara), Bill Steer (kytara), Ken Owen (bicí). Jestliže se prostřednictvím svého třetího a přelomového alba „Necroticism-Descanting The Insalubrious“ z prosince 1991 liverpoolští etablovali v popředí evropské deathmetalové scény, následující počin Více

Baví mě sledovat, jak konzervativní část metalové veřejnosti hrdě a vytrvale ignoruje americkou alternativní metalovou scénu. Tvrdá muzika s inspiracemi z nu-metalu, (post) grunge nebo crossoveru nemá zejména v Evropě na růžích ustláno a skoro jako by si nezasloužila ono magické označení METAL. A to přestože spousta těchto opomíjených skupin staví kromě zmíněných směrů třeba i na původním heavy metalu nebo thrashi. V muzice amerických alternativců mnohdy tepe poctivé kovové srdce, o jehož síle mohou některá klasická jména teď jenom snít. Se stejným zpátečnic Více

Němečtí power-thrasheři PARADOX nejsou zrovna častými návštěvníky nahrávacích studií. Pro tuhle kapelu, od začátku své existence vedenou zpívajícím kytaristou Charly Steinhauerem, je totiž prvořadá kvalita a rovněž také umělecká výpověď, a ta se nedostavuje na lousknutí prstem. Jejich nepočetnou, ale oddanou fanouškovskou základnu bych nazval trpělivými fajnšmekry. Kdysi PARADOX vešli ve známost hlavně díky druhému albu „Heresy“ z přelomu 80/90tých let, na které v poslední patnáctiletce navazují každé čtyři roky dalším majestátním pokračo Více

Mám za to, že fanoušci budou tentokrát jásat. Letos se kapele podařilo stvrdit stávající formu a zocelit devítiskladbový materiál majestátním vyzněním. Patřit k mladší generaci metalových příznivců, asi bych měl americké TRIVIUM také mezi svými velkými hrdiny. Z obecného pohledu na téhle kapele není skoro nic špatně. Tedy až na jednu z mého pohledu poměrně zásadní věc, která se s nimi táhne prakticky od začátku kariéry a na tu se zaměřím hned ze začátku (v následujícím odstavci), tak abych posléze (na jasnější mapě) desku zhodnotil. Floriďané Více

V dnešní době plné negativ, invektiv a pejorativ toho nejtvrdšího kalibru je pro mě povzbuzením už pouhé zjištění, že ještě existují oblasti života a lidského snažení, které nezdeformovala aktuální plandemie a kde „svět je ještě v pořádku”. Je fajn objevovat subjekty disponující schopností šířit kolem sebe pozitivní vibrace, a to nemám na mysli žádné takzvané sluníčkáře, pomatené vizionáře ani samozvané funkcionáře. Často to bývají zdánlivě obyčejní lidé, kteří se například vyznačují tím, že mají smysl pro humor a nebojí si dělat legraci někdy Více

Tak jo, je to „truc“ projekt, nebo ne? Opravdové pozadí Downingova odchodu z JUDAS PRIEST samozřejmě neznám, každopádně veřejnosti bylo vše od začátku prezentováno jako odchod do „metalového důchodu“. KK odešel možná o fous dříve, než se čekalo, ale na druhou stranu kalendář se točí a jednomu prostě šťáva dřív nebo později dojde. Čest výjimkám. Všem bylo líto, že v podstatě první plnokrevné metalové duo kytaristů už nebude dávat lekce, ale tahle obrovská legenda zkrátka skončila – rozumně a gentlemansky. Na uvolněné místo nastoupil typově podobný, každopád Více