V římské mytologii se slovem Strigoi označovaly problematické duše zesnulých, které kdosi spatřil, kterak za úplňku vylézají z hrobů a dokáží na sebe brát zvířecí podobu. Tyto nemrtvá zjevení udržovali svou vitalitu, když sáli ze svých nočních obětí krev. V novověku to byl spisovatel Bram Stoker, kdo s příchutí romantismu interpretoval podobu takového Strigoie ve svém slavném románu Dracula, do dnes asi nejslavnějšího knižního bestselleru zabývajícího se vampyrismem. Strigoi je tedy upír. Navíc docela hezké  a zajímavé jméno pro metalovou kapelu. O Více

Energická metalcore parta AUGUST BURNS RED z americké Pennsylvánie se na scéně pohybuje přibližně patnáct let a za tu dobu stihla úctyhodných devět alb. Jezdí pravidelně světová turné a objevuje se i na větších festivalech, což všechno dohromady znamená obdivuhodný kus práce a zvýrazněné jméno jak v Americe, tak v Evropě. Bohužel smutná stránka věci je, že byť je kapela aktivní a zcela evidentně maká, tak se hudebně za ty roky nikam neposunula. Poslechnete-li si alba „Constellations“ (2009), „Leveler“ (2011) a třeba „Phantom Více

Jestli lze věřit slovům zpěváka Jacka Russella, tak to byl právě on, kdo okolo roku 2004 začal usilovat o znovuobnovení GREAT WHITE ve své nejklasičtější možné podobě. Postupně se spojil s kytaristou Michaelem Lardiem, bubeníkem Audie Desbrowem i basákem Seanem MC Nabbem, načež o několik měsíců později vstoupil do hry i zakladatel a hlavní kytarista Mark Kendall, aby potvrdil, že je kapela znovu akce schopna. Po rozjetí koncertních aktivit se soubor odebral i do studia, aby v létě roku 2007 vydal desku novou. Příznačně pojmenovaná kolekce „Ba Více

Kdo by čekal, že se v časech zármutku nad smrtí tragicky zesnulého kytaristy Crisse Olivy stroj SAVATAGE zadrhne, ten by se hodně mýlil. Jen rok před tragédií z kapely odstoupivší Jon Oliva (dle svých slov) potřeboval novou aktivitu, díky které by se lépe vyrovnal s nečekanou bratrovou smrtí. I díky udržení vlastního psychického zdraví, považoval vrhnutí se do další práce a nahrávání dalšího hudebního díla pod značkou SAVATAGE za jediné možné řešení celé situace. Kontaktoval tedy dvorního producenta Paula O´Neilla a společně se již Více

Diskografie VADER imponuje. Budu-li počítat „poctivé“ řadovky, máme v případě „Solitude in Madness“ co do činění už s dvanáctým hlubokým zářezem. Piotr Wiwczarek ušel dlouhou cestu, na které zkusil kdeco, aniž by z ní sešel. Vytuněný motor jeho osobité death/thrashové mašiny stále atraktivně přede a dosud se nezasekl; maximálně na chvíli klesnou otáčky. Tvrdost střídá ještě větší tvrdost, zatímco agresivní temnota, kdysi přivolaná SLAYER a o něco později infikovaná smrtící nákazou, je stále přítomna a stlačována až na hraniční mez. Obrovský tlak v sevření smrt Více

Joe Bonamassa je pro mnohé rockery značně kontroverzní osobou. Starší ročníky poslouchající blues a blues-rock (teď samozřejmě nemám na mysli ten prastarý, černošský z delty) jej příliš neberou, pro jeho někdy až komerční aktivity spojené s vydáváním desek a „kolaborací“ s různými popovými umělci dneška. Jiným zase vadí přílišná hard-rocková tvrdost a syrovost projevu, kterou dává ve funkčnost i prostřednictvím společného projektu s Glennem Hughesem, Derekem Sherinianem a Jasonem Bonhamem v hvězdných BLACK COUNTRY COMMUN Více

Může se to sice někomu zdát zavádějící, ale britští PARADISE LOST dle mého patří k vůbec nejdůležitějším metalovým kapelám devadesátých let. Zajímavá na nich je hlavně ta cesta, kterou se postupně a velmi neochvějně ubírali, bez potřeby se komukoliv zavděčit. A tak jejich vývoj šel mnohdy pro někoho nepřijatelným či neočekávaným směrem. Možná i díky tomu přežili s širokou fanouškovskou základnou až do současnosti, jakkoliv je mi jasné, že co každý jeden jejich posluchač, to příznivec trochu jiné podoby jejich hudby. Čím však déle PARADISE LOST fungují, tím s Více

Jestli si můžeme v dnešním showbyznysu na někoho vsadit, pak je tím pravým a jedním z mála také kytarový čarostřelec Joe Satriani. S železnou pravidelností nás v rozmezí dvou až tří let zásobuje novou muzikou a tento stav trvá bez nějakého sebevětšího zakolísání už dobrých třicet let. Jeho renomé je stejně velké jako počty jeho žáků a následovníků. Jeho věhlas už dávno přesáhl hranice západní polokoule a předobraz moderního rockového kytaristy se nese napříč desetiletími bez výraznějšího skladatelského zaškobrtnutí.Avšak i Satria Více

Zpěvák a charismatický frontman Jon Oliva se po konceptu „Streets: A Rock Opera“ rozhodne stáhnout do pozadí, tak aby měl klid na vyřešení svých osobních problémů. Opouští tedy řady SAVATAGE, přičemž se stále podílí na skladatelském procesu a i ve studiu Morrisound na Floridě je přítomen při tvorbě dalšího řadového alba. Kapela byla nucena v průběhu roku 1992 tedy vyhledat náhradu na post zpěváka a jejich volba padla na Zacharyho Stevense, což se velice brzy ukázalo jako vynikající tah, neboť Zakk byl, jako do té doby Více

Nejesenciálnější kapela novo-mileniálního thrashového retra to letos dotáhla ke své páté řadové desce. „V“ tak nese všechny žánrové atributy a co postrádá na originalitě, to bez problémů dohání výrazovou přesvědčivostí a instrumentálním umem. S mírným klopýtnutím u minulé desky „Conformicide“ lze mluvit o diskografii HAVOK jako o velice vyrovnané. Pánové z Denveru se tak opět hlásí s laboratorním náčiním a s nadšením sobě vlastním destilují jeden z nejčistších vzorků thrashe této nedoceněné generace. Není to tak dlouho, co jsem obdobné kapel Více