Muzika VANESSY se neposlouchá, ta dokonale vysírá! Jejich songy si asi stěží budete pouštět, když máte chuť si u moučníku a čaje zpříjemnit nedělní odpoledne. Sortě těchhle týpků řada lidí pochlebuje a stále dokola připomíná jejich kultovní status. I když něco podobného nelze popřít, po pravdě je jen velmi málo těch, kterým jejich produkce lahodí. Tahle kapela nebyla stvořena pro umocnění celospolečenského veselí, ale jako dokonalý vysavač serotoninu. Jedovatá VANESSA svými songy rozhodně nevybízí k příjemným pocitům, takže leckterý náchylnější Více

V létě 1975 se mraky nad nejslavnější hardrockovou kapelou světa začaly pozvolna stahovat a události se začaly poprvé v jejich kariéře ubírat ne zrovna ideálním směrem. Jakoby za tím vším, co kapelu čekalo, stál nezvratný osud, který spěl navzdory talentu všech čtyř muzikantů, jejich semknutosti a celosvětové popularitě, ke svému naplnění. Ačkoliv měli LED ZEPPELIN tehdy nasmlouvány koncerty na více než půlroku dopředu (na dva koncerty v Paříži bylo dohromady prodáno rekordních 115.000 lístků, podzimní americké t Více

Pokaždé, když se někdo zmíní o dobrých textech, vybaví se mi PRVNÍ HOŘE, jejichž poslední album leží už přes rok v pohotovosti u mého přehrávače. Koupě stále ještě aktuální sólovky jejich frontmana, jinak všestranného umělce, Milana Urzy byla tedy nasnadě. Jakkoliv mělo jít o album bez tvrdých kytar, obavu jsem měl maximálně z toho, že Milan nepodrobí své tvůrčí pnutí žádoucí reflexi, a z hlediska interpretačního si tudíž naloží až příliš. K ničemu takovému naštěstí nedošlo, takže už nějaký ten týden poslouchám výborné folkové album s příjemnými přesah Více

Souběžně s naplněním pětialbové smlouvy s Atlantic Records založili členové LED ZEPPELIN spolu s manažerem Peterem Grantem vlastní malou vydavatelskou stáj, tak aby měly všechny své další nahrávky pod naprostou kontrolou. Vydavatelství bylo pojmenováno Swan Song a kromě slavné čtveřice pod něj spadalo ještě několik dobových interpretů, za všechny zmíním například v roce 1974 debutující hardrockery BAD COMPANY v čele se zpěvákem Paulem Rodgersem (dříve FREE). Ti se zakrátko stali rovněž úspěšnou kapelou. Dřívější chlebodárci Více

Drsných, špinavých, syrových nahrávek se v nezávislém metalovém undergroundu objevuje neustále dost. Pravdou ovšem je, že zdaleka už ne tolik jich má dostatečnou kvalitu na to, aby dokázalo konkurovat lety prověřeným a zavedeným značkám. Občas se však i na sklepní DYI scéně objeví kvalitní věc, která překvapí, a za jednu takovou považuji „Involuntary Action“, druhou to dlouhohrající fošnu Izraelských DUKATALON. Kapela pocházející z exotické destinace Tel Aviv splňuje dokonale parametry neznámé, amatérské formace a její projev působí velmi syrově a temn Více

WILDERUN na svém třetím albu umělecky vyrostli. Nevím, zda se již ocitli na svém vrcholu, resp. na novém začátku, určitě však dosáhli úrovně, jejíž „údržba“ by mohla být stejně stresující a náročná jako získání a udržení michelinské hvězdičky. Samozřejmě, vždy existuje nějaký ten prostor pro zlepšení, Evan a spol. mohou např. přijít s ještě krásnějšími melodiemi, což by jim umožnilo ubrat na pompě, dovedně maskující menší počet skutečně silných nápadů. Jenže aktuálně se nacházejí ve skvělé formě a dokáží se bez větších obtíží postarat o to, aby se méně nosné, Více

Předběžně upřesním situaci: „Zabi ma!“ je první deskou ČAD, kterou jsem si kdy pouštěl, zároveň jde o článek, který je zveřejněn 13.1.2020, v den sedmého výročí spuštění těchto stránek. Snad mne tedy sám o sobě nezabije. Důvodem mé chvilkové zvědavosti po hudbě trojice ze západního Slovenska byl samozřejmě účelový hype ze strany určitých chytrolínů (Louis z MP je fajn i s jeho 10/10, mám však na mysli jiné figurky), kteří dokázali kapelu v posledních letech vychválit takovým způsobem, až by si leckdo „nepevný“ Více

Z dnešního pohledu mnohé překvapí ono nasazení, s jakým se vrhali LED ZEPPELIN do stále dalších a dalších koncertních šňůr a že ještě u toho všeho stačili nahrávat s ročními rozestupy svá řadová alba. A opravdu ne ledajaká. Všechny jejich nahrávky až do poloviny sedmdesátých let jsou totiž ještě dnes považovány za nezpochybnitelnou hardrockovou klasiku a pravidelně se umisťují ve všemožných anketách o nejlepší rockové desky poslední třetiny 20.století. Perfekcionalismus a novátorský přístup ve studiích patřil neoddělitel Více

Od recenze na druhou desku THE FERRYMEN mi už trochu vytrávilo, přišel tedy čas na další výživnou melodickou dávku ze stáje Frontiers Records. Vybral jsem si desku s osobitým zpěvákem, jehož výškami a občasnými intonačními podkluzy si už nějaký ten rok drásám uši, aniž bych byl schopen přesvědčivě vysvětlit proč. Tak alespoň něco telegraficky, líbí se mi jeho střední a baladické polohy, nasazení, excelentní sbory, a zejména pak ona osobitost. Když svým hlasem udeří, z některých okamžiků zamrazí, některé dojmou, jiné zas nakopnou. Složit mu takříka Více

Vztah autora článku k hudbě Jiřího Schelingera a k projektu ZEMĚTŘESENÍ do chvíle než slyšel tuhle albovou dvojku: Prakticky žádný! Jako ročník 1975 jsem oslavovaného zpěváka přímo nezažil, ani v předškolním věku v televizi, natož pak někde na koncertě. F.R.Čecha mám doživotně zafixovaného jako toho prapodivnýho chlapíka, co v roce 1982 zpíval hitovku: "Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový..." (což mne tehdy v sedmi letech zaujalo) a vlastně do doby , než jsem si to někdy po roce 1989 v nějakých hudebních tiskovinách přečetl, jsem ani netušil Více