Parádní debata o Nevermind. Měl jsem pěknej čtvrteční večer. Protože jsem to období zažil, tak mě taky štvalo, když kamarádi přestali mít rádi Guns a přes noc se z nich vyloupli týpci v kostkovaných košilích. To jak se firmy otočili k street rockovým kapelám byl hnus. Muzikanti se začali stříhat, kdo nosil vlasy, byl jak z Návratu do budoucnosti. Špulák a spol kuli železo dokud bylo žhavé, takže (zdaleka nejen) Restless Heart od Davida dostalo 2 hvězdičky a posměšné metafory v recenzi jako bonus a nejlepší kapela byla Prodigy. Byly to temné roky pro nás rockery, aspon že Poison vydali Crack a Smile, Gotthard Géčko, Great White Let it Rock a víc alb mi ani ted z hlavy nenaskakuje. Co mi naskakuje, je italská vydavatelská firma Frontiers, která doslova zachránila, co se dalo. Sice potisk cédéček vypadal jak z prdele, zvukově to taky žádná hitparáda nebyla, ale jako světlo na konci tunelu to bylo víc než dobré. Dnes si s ledovým klidem můžeme poznamenat, že grunge byla slepá cesta ve vývoji rocku. Ohledně Facebookových statistik o oblíbenosti kapel, tak jsem se už dlouho nezasmál.

Cobaina v podstatě považuju za hrdinu i když ne ve smyslu hudebním, spíš osobnostním. Jednak musela být dost síla, přeskočit z tělocvičen a klubů před desetitisíce a nepodělat se z toho. Hlavně však muselo být naprosto šílené ubránit si své ve chvíli, kdy se tehdy vlastně ve smyslu diváckého zázemí a dosahu naprosto alternativní kapela dostala do pařátů nadnárodní megafirmy, jakou už tehdy Geffen byl. Jeho vzdor, patrný i v TV vystoupeních a na koncertech, v názvech alb a písní a současně snaha udržet civilnost nemohly v takovém souboji obstát, ale nevzdával se. Tvoření a rozvíjení jeho kultu pro některé lidi vyhnaného až do nesnesitelných podob byl podle mě nejen snahou firmy vydělat, ale ještě víc snahou přehlušit tím celý ten "nelad". Když proti sobě stojí vydavatelské monstrum a svéhlavý člověk, je celkem zřejmé na čí být straně.

to Prasezlesa: stále jsi neukázal ani na spikleneckou teorii. Nerozumím tomu,proč říkáš, že jsem tu někde napsal blbosti, vždyť v odpovědi na krátký text jsi neuspěl a o delších komentech jsi tu vícekrát napsal, že delší texty tě k reakci nepřimějí, kde tedy jsou? Ad "komerční srágora" jsem nikde nenapsal.. Dopouštíš se dost matoucího podsunování personifikovaného obrazu nepřítele a pak s ním bojuješ, což je chyba. Pro upřesnění napsal jsem, že k prosazení Nirvany byly použity marketingové postupy typické do té doby pro prezentaci žánrů mimo rock, např. rychlovýrob hvězd především v popu - to je ale všechno jiné než komerční srágora. I ve chvíli, kdy jsem si dělal legraci z Azerada a napodobil antitezí jeho recenzní blouznění jsem napsal o albu "povedené punk rockové písničky". Přestože jsem teď nekontroloval všech 6 stránek jsem si jistý, že slovo srágora jsem nikde nepoužil, protože moje dikce o Nirvaně je i v těch nejvypjatějších chvílích obvykle v tom smyslu, že je to hudba s punkovým základem, takže jde o recyklaci už použitého. Taky mi není úplně jasné jak chceš rozlišit dobré a špatné argumenty, protože s časovým odstupem je zřejmé, že lidé, kteří zažili rock´n´roll revival, mersey beat i hardrock budou mít představu o tom, co byla hudební revoluce a co ne. Argumentovat budou v podstatě stejně.

když ta posedlost tématem mi přijde zábavná - v tom máš pravdu, asi bych "posednutí" měl vysvětlit lépe a z jiné stránky - nejde ani tak o postoj k hudbě, jako postoj k propagandistickému psaní. S tím mají problém všichni, kteří náctiletí prožívali za totáče v těch skvělých osmdesátých letech. Vzhledem k režimním materiálním jistotám svých rodičů jsme propagandistické a ideologické psaní hovadin o hudbě považovali za strašné zlo a donebevolající nespravedlnost, která jednou, až bude svoboda nebude. Proto, když jsem se dozvěděl o tom, jakým způsobem byl zajištěn Ponemanem a Pavittem názorový souzvuk kritiků z evropských (především anglických Melody maker a Rollingstone)časopisů , dělalo se mi z toho zle. Byla to léčba šokem. Najednou poté, co jsme vstoupili do svobodného světa jsem četl stejné bláboly jako za totáče, ovšem jen s jinou motivací. Proto mě Azeradovo lhaní tak dralo... teď jsem taky samozřejmě spokojený s tím, že mi čas dal za pravdu, že jsem vlastně téměř okamžitě rozeznal reklamní fabulaci.

Nevím, sleduji jen svoje znamení. :-)

Buď věříš, nebo ne, nic mezi není. Znamení jsou kravina, stejně jako náboženství apod. Navíc i kdyby nebyla, tak už ani nepasují, kvůli vychýlení zemské osy. Jinak jen tak ze srandy - jaký jsem já, jakožto kozoroh? Pasuje to na mě podle toho, co a jak píšu? I ta nevíra ve znamení? :D

Nevěřím, nicméně jisté prvky nelze podceňovat.

Dle mého Cobain rozhodně zuřivec nebyl, jako člověk narozený (stejně jako já) ve znamení ryb - k němu pasují přirovnání, kreativní typ, spíš samotář, vnímavější k dění okolo sebe, ale také náchylný k závislostem. Co však máme společného jistě, je absolutní POTŘEBA JAKÉSI AUTONOMIE!:-)

Prosím tě, neříkej mi, že věříš na znamení. Kdybys mi tohle řekl do očí, hned bys chytil jednu mezi oči, aby se ti rozsvítilo :-(

No, on byl velká citlivka, to já jsem koneckonců taky, proto ho to tak dožíralo. Jinak k hudbě řekl tady tohle, nevím, co se z toho dá vyvodit: "I don’t value music much. I like the Beatles, but I hate Paul McCartney. I like Led Zeppelin, but I hate Robert Plant. I like the Who, but I hate Roger Daltrey."

Jasně, nevšiml jsem si, že to nepíšeš ke mně. Ad Cobain - podle mne to kretén nebyl. Jednou mě napadlo, při sledování toho Unplugged MTV koncertu, že je mi vlastně v jádru podobnej, taky si potřeboval jet po svém a stravoval jej ten globalizační proud strategií vydavatelství. Mě by taky sralo, že pod tlakem marketingu někdo prezentuje moji hudba a mě samotného jinak, než jak to cítím. osobně si myslim, že on neměl problém s chytlavostí a melodiema, spíš měl problém s vynucovaností, s kultem hvězd, chtěl aby lidi šli po obsahu. Osobně si myslím, že byl dobrej člověk, jen měl prostě horší hudební vkus a neměl povahu bijce, kterej si ví se žraloky byznisu rady.

Zas ale třeba písnička You Know You re Right, nahraná po In Utero, taky byla docela těžká a depresivní. Tak těžko říct. Třeba se pletu, jen píšu své myšlenky a postřehy...

Ale zase je to pochopitelné - Cobain trpěl nějakými velkými bolestmi žaludku (proto prý začal fetovat, zjistil, že to pomáhá...), se kterými mu doktoři nedokázali pomoct, a tak prostě byl strašně nenávistný. Na druhou stranu říkal, že kdyby ty bolesti neměl, nedokázal by dělat takovou hudbu. Podle mě by ale dělal hezčí a melodičtější hudbu. Je to škoda, no, z Nirvany prostě klidně mohli být druzí Beatles, akorát trošku ostřejší, ale otevření světu a psychicky vyrovnaní. Což už podle všeho Cobain začínal být, když přišel k penězům - podle rozhovoru, co jsem četl. In Utero mělo být prý takové rozloučení s mladickou zuřivostí, a myslím, že by to dál bylo asi i lepší, otevřenější a melodičtější. Teď těžko říct, jestli se fakt zabil sám...

Stray: O tobě nepíšu. Kdybych se pustil do stejné debaty s tebou, třeba bys měl lepší argumenty a uznal bych, že nemám pravdu, kdoví. Každopádně tvému kolegovi se nepodařilo mě přesvědčit a pokořit, protože prostě píše blbosti.Jinak aby bylo jasno, já samozřejmě vím, že Led Zeppelin v rámci rockové historie znamenají mnohem víc než Nirvana, taky se mi víc líbí, v jejich hudbě je mnohem víc emocí, dynamiky, muzikantského a skladatelského umu a vůbec všeho. To nepopírám. Jen odmítám tu myšlenku, že Nirvana je jen komerční produkt. Já to vidím spíš takhle - Cobain byl strašný kretén. Měl rád underground a když složil třeba tuhle krásnou beatlesáckou písničku https://www.youtube.com/watch?v=JpMt_YqVbhw, tak se ji skoro zdráhal dát na album. Podle mě, kdyby Cobain nebyl kretén, nehnusil se mu mainstream a líbivé melodie apod., a využil naplno svůj skladatelský potenciál, tak by podle mě Nirvana byla ještě větší a slavnější. Takže sorry, ale psát, že Nirvana byla komerční srágora a udělaná tak, aby se líbila, je pro mě prostě strašně mimo, protože imbecilní Cobain líbivost dost brzdil.

Seš si jistej, že znáš moje zdroje? Za svůj posluchačský život jsem měl mnoho informačních zdrojů, před dobou internetu byl však nejvýraznější (co se týče Hard N Heavy scény) pouze jeden - DIREKT! Encyklopedie hard rocku a heavy metalu od časopisu Kerrang, která u nás vyšla v roce 1992, a která mapuje všechny kapely z let 1968-1992, vypisuje o nich postřehy, kritiků i muzikantů, nabízí rozsáhlé historie, hodnocení alb v diskografiích, TOP 50 kapel - metalové historie hodnocení kompletní tvorby, odtud jsem se naučil a dozvěděl nejvíc, byl to naprosto špičkový základ (odrazový můstek), ze kterého už jsem se odrážel k jednotlivým výpravám.

Stray: Nemá pravdu. A rozhled mu kazí to, že neumí rozlišovat dobré a špatné zdroje.

Bluejamie: No tak Azerad LHAL? A není to jedno? Svět se v průběhu dvaceti let vrátil do normálních kolejí, dneska už grunge nikoho nezajímá a hardrocková klasika funguje bez problému dál a řekl bych líp, než by někdo na šedesátiletý dědky čekal. :-) prasezlesa: Věř že kolega má pravdu a větší rozhled, i když ta posedlost tématem mi přijde zábavná.

Polopaticky:bod 1 - zopakoval jsi to, co jsem už napsal///bod 2 - zopakoval jsi to, co jsem už napsal///bod 3 - potvrdil jsi to, co jsem napsal///bod 4 - upřesnil jsi co jsem napsal///bod 5 - využil jsi, toho, že jsem napsal následujících alb místo následujícího alba///bod6 6 - vymluvil ses, abys nemusel odpovídat///Luke Lewis - vymluvil ses, abys nemusel odpovídat./// asi tak

Zív...

Spikleneckou teorii jsi mi také nevysvětlil.