„AIRBOURNE jsou pro mne ta nejnesympatičtější rocková kapela na světě.“ Sdělil mne během jedné z našich obvyklých diskusí můj někdejší pisatelský kolega Rudi. V té době jsem té intenzitě despektu vůči nim prostě vůbec nerozuměl. Nedokázal jsem si představit, co asi tak koho může nadstandardně štvát na téhle vcelku bezproblémové kapelce, která v podstatě kopčí AC/DC od A do Z a ještě na tom staví vlastní kariéru, ale na druhou stranu lidský vkus je pole poněkud široké a různorodé. Takže jestliže se třeba někomu jedna a ta samá žena může jevit jako šmrncovní Více

Texaská speedmetalová formace HELSTAR se po dvou letech hlásí s další porcí skladeb, jenž nesou pečeť jejich osmdesátkového pojetí, které však v případě této kapely působí o poznání svěžejším dojmem, než kdyby jste si vyhlídli jinou na historii více lpící formaci kupříkladu na Starém kontinentě. Samozřejmě že u vytrvalců HELSTAR nelze popřít skutečnost, že kapela pochází z éry onoho velkého boomu rychlé metalové hudby, ale k dobru jim nutno přičíst, že své songy vždy dokáže opatřit aktuálnějším soundem, který vlastní potřebnou hutnost Více

Dnes už víme, že tohle byla závěrečná fáze účinkování legendární a mnohými vysoce ceněné kapely, kterou vedl Geoff Tate. V jeho podání QUEENSRŸCHE poslední roky především ukazovali, že již dávno nejsou, co se vlastního hudebního zaměření týče, tou kapelou vyznávající ono povznášející pojetí melodického metalu, který překypoval nápady, skvělým muzikantským vkladem a velmi dobrou poslouchatelností. Jak se v této fázi ukázalo, seattleští už byli zcela jinou kapelou než o dvě dekády dříve. Tate byl tím posledním, kdo by chtěl setrvávat na místě a přizp Více

Poměrně moderně znějící, nenápadná a vlastně dost civilně (nezaměňovat se slovem levně) koncipovaná kolekce „American Soldier“ v roce 2009 značila zdaleka nejuvěřitelnější a nejčerstvější materiál, pod jaký se QUEENSRŸCHE po hodně dlouhé době podepsali, přestože z dnešního pohledu je jednoznačně zřejmé, že za vznikem alba stál zejména frontman Geoff Tate, jehož uměleckým vizím a konceptuálním látkám zbytek souboru v té době už tak nějak rezignovaně držel palce a ze setrvačnosti pomáhal. Vlastně si téhle desky cením nejvíce ze vše Více

Byl návrat k nejoslavovanějšímu konceptu QUEENSRŸCHE kalkulem nebo logickou uměleckou volbou odhalující fakt, že seattleští po osmnácti letech od prvotiny dospěli do bodu, že byli pod slavnou značkou schopni znovu poskytnout strhující příběh? Svým způsobem je nepřekvapující, že se léta komerčně skomírající klasikové melodického metalu vůbec kdy odhodlali k pokračování, a i kdyby se snad jednalo o projekt, za jehož vznikem stál jen a pouze kalkul, pak musím dodat, že po řemeslné stránce jde o povedené pokračování už tak nedostižné lát Více

S neúspěchem sedmého řadového alba „Q2K“ ukončili QUEENSRŸCHE kontrakt s Atlantic Records a stran větší pozornosti fanoušků se tehdy pokradmu z jejich řad zdekoval i jednoznačně nepřijatý nový kytarista Kelly Gray, který se výraznou měrou podílel právě na jejich výše zmíněné poslední nahrávce. Byť se novou smlouvu kapele podařilo podepsat se Sanctuary Records v poměrně krátké době a Geoff Tate si v mezidobí stihl pouze odběhnout k jediné bezejmenné sólové desce (vyšla v lednu 2002 a totálně zapadla), nepsano Více

Odchod kytaristy Chrise DeGarma nebyl jedinou ranou pod pás, s kterou se museli tehdy QUEENSRŸCHE vypořádat. Nestabilní klima v hudebním průmyslu zapříčinilo, že jejich dlouholetá vydavatelská stáj EMI, pod tlakem špatných prodejů některých svých koní, počala svou databázi razantně pročišťovat od všeho (podle nich) neperspektivního. QUEENSRŸCHE se v roce 1997 rázem ocitli na dlažbě, takže museli dokonce z vlastní kapsy financovat své světové turné. Nakonec však došlo k přestupu ke zkušené značce Atlantic Records, a rovněž k přijetí Více

Je zjevné, že právě v tomhle období QUEENSRŸCHE pořádně nevěděli kam dál pokračovat a na co se vrhnout. Měli za sebou několik úspěšných a po kvalitativní stránce prvotřídních alb, která byla zapečetěna jejich nezaměnitelným autorským rukopisem. Bohužel u kapel nepotrpících si na opakování stále totožného mustru to při stavu, kdy dosáhnou po motivační stránce všeho, obvykle končí úplnou obměnou vlastního stylu, a to i za cenu ztráty vlastní tváře, svojské originality i velké části pracně získaných fanoušků. A právě něco podobného potka Více

V hektické prvé polovině devadesátých let, v době nástupu nových a syrovějších žánrů do popředí zájmu rockových fanoušků, dokázali právě QUEENSRŸCHE, že silní přežijí ve skvělé formě, i když jim zkrátka doba nepřeje. První vlaštovka v podobě skladby „Real World“, která byla v létě 1993 umístěna na soundtrack k akčnímu propadáku „Last Action Hero“ (s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli) dopadla naprosto skvěle a na zmíněné kompilaci (mimochodem velmi podařené) patřila k úplně nejlepším věcem. Ponurý song zatavený do symfonických aranží Více

Po milionovém úspěchu koncepčního díla „Operation: Mindcrime“ byli již QUEENSRŸCHE jedněmi z největších hvězd zámořské Hard´N´Heavy scény. S přehledem vyprodávali hokejové haly a jejich alba se velmi dobře prodávala. Nová deska připadla na rok 1990 a byla pečlivě připravovaná ve spolupráci s perfekcionalistickým Peterem Collinsem. Dílo ovšem avizovalo změny, a to i přesto, že onen zvukový šaman s kapelou spolupracoval již na předchozím albu a uspěl. Samotný Collins však poprvé vešel ve známost jako producent několika počinů kanadských Více