Během posledních pár dní jsem opakovaně sáhnul po cédéčku s „Virtual XI“ od IRON MAIDEN. Aktuální hromádka u přehrávače přitom zahrnovala drtivou konkurenci. Že by nějaký absťák spojený s heavy klasikou? Dost možná; fakt, že se mi ono kontroverzní album doyenů NWOBHM začalo docela líbit, tomu nasvědčoval. Zkusil jsem tedy ještě pár dalších věcí, mimo jiné i novou akvizici Century Media. Dotyční zavětřili a pro účely evropského, potažmo světového trhu zapytlačili v rybníku vydavatelství 20 Buck Spin, propíraného již v recenzi ULTHAR. Vyplatilo se. Motivovaní Am Více

Možná není náhodné, že právě STRYPER dnes patří mezi nejstabilizovanější americké hair-metalové grupy, jejichž minulost je spjata se zdobnou scénou osmdesátých let. V dnešní rychlé a chaotické době může právě tahle kapela, svou lyrikou navždy spojená s křesťanskou vírou a starozákonním učením Isajášovým, vycházet ze zákonitostí nepodléhajícím zbrklým náladám a měnícím se trendům. Z hudebního hlediska nikdy nešlo o bůhvíjak originální soubor, klasický zpěvný Hard N´Heavy měl před pětatřiceti lety určitý potenciál oslovit širší posluchačskou Více

Zvláštní deska. Velice zvláštní, i na poměry WALTARI! Má divný obal, ještě divnější název a nepochopitelnou dramaturgii. Na druhou stranu ale opět skvělé písničky, kupu nápadů, které by jiným kapelám vystačily na celou kariéru, a dokonce představuje WALTARI v nové poloze – tentokrát jako prog-rockové génie. Recenze na album „Release Date“ tudíž nebude úplně jednoduchá, když ale použijeme osvědčené metody – instinkt a volný průběh myšlenek – musíme se dobrat zdárného výsledku! V roce 2006, kdy WALTARI „Release Date“ připravovali, byla kapela Více

Udo Dirkschneider nikdy nepatřil mezi nějaké pěvce kralevice. Jeho silně nakřáplý vokál měl však tu výhodu, že jej fanoušci poznali mezi tisíci jinými a pro potřeby první německé heavymetalové kapely byl zkrátka ideální. Tou kapelou byly samozřejmě ACCEPT, jež se stali na půlku dekády něčím jako spojovacím vodičem mezi polaritou hard-rockovou a polaritou ještě tvrdší, kterou v půli let osmdesátých nastartovali HELLOWEEN a na ně se lepící soubory hrubšího zrna. ACCEPT dosáhli obrovské popularity a jejich dvojice alb „Balls To The Wall“ a „Metal Heart“ bourala Více

Švédsko, Stockholm, Boss HM-2. Že nic?! Dobře, a co když vám povím, že předchozí řadovka LIK se jmenovala příznačně „Carnage“? Už je jasno?! Pokud pořád ne, přichází ještě jedna nápověda. Sběratelské EPčko skupiny vyšlo na vinylu pod názvem „Sthlm Death Metal“. Ještě nejsme doma?! Kdo stále neví a tápe, půjde se dovzdělat a nejlepším zdrojem pro studium budiž mu kniha „Swedish Death Metal“ od Daniela Ekerotha. My zasvěcení budeme zatím pokračovat dále, konkrétně k recenzi „Misanthropic Breed“.Jak bylo razantně naznačeno v úvodu, jádro hudební i lyrické produkce Více

Tak nám ENSLAVED vydali další výbornou desku. Měl někdo pochybnosti, resp. mohl by se stát opak? Nemožné. Dřív opadá listí z dubu. Přestože se třeba personální změny králům progresivního vikingského metalu nevyhýbají a zvuk kapely určitě ovlivňují, ve výsledku jde vždy o kosmetiku. Kreativní duo Grutle Kjellson/Ivar Bjørnson totiž zůstává, a dokud neztratí na svou tvorbu náhled, zůstane s ním nejen kvalita, ale též vize hrát pro sebe, jakož i spoustu hudbymilovných metalistů. Před své příznivce neváhají klást výzvy, protože žánrové hranice při veškerém Více

V roce 1993 AC/DC vypouštějí novou skladbu „Big Gun“ pro soundtrack k filmu Last Action Hero s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli, propadáku, který nebyl divákem zcela doceněn a nesetkal se ani zdaleka s úspěchem svalovcových předchozích rolí – zejména pak velmi úspěšného druhého dílu Terminatora. Píseň si však získává, díky svému krátkému a údernému sloganu, oblibu, nicméně trvale se do koncertního programu nezařadí. Na sklonku roku 1994 přepouští po přátelské dohodě Chris Slade své místo za bicí soupravou navrátilci Philu Ruddovi. Ten se po dvan Více

Být vždy až na místě třetím, nemůže z dlouhodobého hlediska těšit nikoho. A přesně tuto pozici měli na britských ostrovech v době heavy metalové horečky borci z Yorkshirského Barnsley, prezentující se pod značkou SAXON. Na scénu vlétli jako uragán společně s IRON MAIDEN a nějaký ten pátek po dobře adaptovaných JUDAS PRIEST, ale ani jedné z těchto partiček nedokázali nikdy zcela plnohodnotně konkurovat. Jejich skladatelské schopnosti nedosahovaly kvalit a stupně výše jmenovaných, což byl jasný signál i pro tak dost silnou posluchačskou obec, aby se SAXON si Více

Přestože AMARANTHE využívají mnohých postupů spojujících je s metalovou scénou, vždy na mne působili, že souvisí spíše s bombastickým popovým mainstreamem. Nemyslím to však nijak negativně, protože jejich útok k vrcholu melodické nadžánrové moderny sebou nese nemalou profesionalitu a poutavost. Když se přenesete přes ony navážno deklamované pózy a metalové divadýlko a přistoupíte k věci bez předsudků, jednoho dne zjistíte, že se vám všechny ty zvukově nahypeované a převoněné songy vlastně líbí. I mne to trvalo skoro osm let, ale nak Více

V případě LAMB OF GOD se mohl fanoušek donedávna spolehnout na dvě jistoty. Jednou z nich byla neměnná sestava a druhou takřka pravidelný tříletý interval mezi studiovými alby. Aktuální řadovka se stejnojmenným názvem „Lamb Of God“ obě tyto tradice boří. Dlouhých pět roků si tentokrát museli fanoušci počkat, než přistála nová deska na prodejních pultech. Prověřené složení kapely pak vzalo za své výměnou bubeníka. Po čtvrtstoletí nepřetržité služby opustil bubenickou stoličku Chris Adler. Důvody odchodu byly předmětem spekulací, některé zdroje zmiňovaly jako př Více