Povídám do telefonu kolegovi Pekárkovi, že mám před sebou novinku tuzemských ELBE a že ten článek bude speciálně pro mne oříšek. Na jeho dotaz, jak to vůbec myslím, jsem mu vysvětloval, že novinka „Eschatology“  je hrozně dobře zvukově a instrumentálně udělaná (tím myslím ve svém žánru u nás jedna z vůbec nejlepších), má předpoklady se určitému druhu hudebních fanoušků zalíbit, ale že zrovna mě přijde kvůli jediné složce, která na ní je oproti čistě instrumentálnímu debutu „S Více

Neexistuje v historii moc kapel, ke kterým by obecná metalová veřejnost tak moc změnila přístup jako k norským IMMORTAL. Když jsem je začal někdy po půlce devadesátých let poslouchat, byli sice už všeobecně známí, většina metalistů je ale brala jako okrajovou záležitost pro naprosté hudební radikály. Z blacku frčely spíš epičtější věci typu DIMMU BORGIR nebo CRADLE OF FILTH a hudbu IMMORTAL majorita vnímala jako šílený kravál, který nelze poslouchat déle než několik minut. No a vidíte - dneska jsou považováni za jedny z největších hvězd metalové Více

Opravdu nám bude jednou ordinováno něco tak sofistikovaného jako vakcínou šířený nano-biomechanický virus, který potlačí empatii? Možná, že honba za životní úrovní či snaha tak nějak přežít život (záleží na tom, co všechno člověk dostal do kolébky, že?) ve spojení s nízkou úrovní všeobecného vzdělání a hodnotovou relativizací odvede časem stejně „dobrou“ práci. Zmíněným virem odkojení výkonní, inteligentní, zároveň však bezcitní a snadno ovladatelní proměněnci, o kterých pojednává nová deska domácích death/grind experimentátorů PERFECITIZEN, stejně nebudou p Více

Kalifornská heavymetalová stálice osmdesátých let musela krátce před započetím prací na její čtvrté a zároveň do té doby nejlepší desce čelit těžkým ranám osudu. V průběhu příprav alba „Symbol Of Salvation“ totiž jejich dlouholetý spoluhráč a ještě nedávno jejich kytarista David Prichard podlehl leukémii, která mu byla dva roky před tím diagnostikována. Nicméně rozhodnutí pokračovat alespoň v práci na tomto fantastickém materiálu bylo odsouhlaseno okamžitě, už díky svému zesnulému spoluhráči, který byl rovněž u mnoha skladeb podepsán jako s Více

Zlí jazykové o tomto albu tvrdí, že je to nejlepší nahrávka Yngwieho Malmsteena, která však paradoxně nenese na svém vývěsním štítu jméno svého protagonisty. Narcisticky onanistický styl, který si kytarista velice záhy prostřednictvím svých sólových nahrávek vypěstoval a učinil z něj svůj patent, tu ještě zdaleka netryská v tak širokém rozsahu a nabubřelé absurditě, jako v letech následujících. Zkrátka, na Malmsteenově prvotní a rovněž jediné hudební práci pro nově zažehnutou značku ALCATRAZZ, hraje onen mladík zcela ve prospěch nahrávky, čímž Více

O tom, že se kalifornští ARMORED SAINT nachází stále ve výtečném laufu, něco napověděla už minulá řadovka „Win Hands Down“, která pro mne představovala jednu z nejlepších nahrávek roku 2015. Po pěti letech jedna z nejstarších a nejklasičtějších amerických heavymetalových formací přichází dnes s další lahůdkou, neboť právě vydaná novinka „Punching The Sky“ v podstatě kvality předchůdce dorovnává a potvrzuje pětici opravdu neobyčejný status. ARMORED SAINT, kteří nikdy nepatřili ve svém ranku k nejpopulárnějším, dnes berou zkrátka eso. N Více

Protiklady se, jak známo, přitahují a udržují rytmus všehomíru v rovnováze. Jin a Jang, teplo a chlad, muž a žena, bílá a černá. Tuto prostou logiku ctí i tuzemští neznabozi HYPNOS, proto po vráně bílé přilétá její temná příbuzná. Zatímco předchozí album „The Whitecrow“ bylo koncepčně ukotveno ve světle, pochopení a pozitivitě jako takové, křídla „The Blackcrow“ přinášejí vztek, zmar a destrukci. Trpělivost má své meze a po nastavení jedné tváře je potřeba ukázat tvář druhou, která ale rozhodně nebude přívětivá. Ona známá postava z „prvního dílu“, oblečená Více

Abych pravdu řekl, čekal jsem od novinky Tylera Bryanta o něco víc. Možná nejsem úplně ten typ posluchače, který by jásal nad lo-fi albem silně spojeným s americkým kytarovým folklórem, jižanským tradicionalismem a všudypřítomným blues. Tyler Bryant je bezesporu zajímavým interpretem, jehož cítění vázané především na Nashville může však kdekoho odradit, i když právě díky tomu působí jeho tvorba dřevně a autenticky. Co mě však na novince vyloženě vadí, je pramálo skutečně zajímavých skladeb. Nějaké zde jsou, ale dost často tu máme co do činění s ban Více

V případě patnáctého alba „Black Ice“ se pauza od realizace předchozí řadovky AC/DC protáhla na rekordních osm let, což bylo zapříčiněno nejen přidáváním stále dalších koncertních šňůr, které ustaly až někdy v první polovině roku 2004, ale hlavně poté zdravotními problémy některých členů. Nejzávažnější byly komplikace u baskytaristy Cliffa Williamse, kterému bylo díky zánětu šlach dokonce zakázáno osmnáct měsíců hrát. Mezi tím se u Youngů hromadily skladby na připravovanou desku a přemýšlelo se o tom, kdo se stane producentem. Chvíli se dokonce hovořil Více

Tak si představte, že tohle mohla být moje úplně první recenze na Crazy Diamond! Když jsem před pěti lety začal objevovat Strayovy stránky a uvažoval, že bych se zkusil taky autorsky zapojit, bylo album „You Are Waltari“ zrovna aktuální a protože jsem už pár let trpěl touhou napsat něco právě o WALTARI, jevilo se to jako vhodná příležitost. Jenže než jsem se k něčemu dokopal, utekly dva roky a novinka dávno nebyla novinkou. Teď se tedy k desce dostávám oklikou přes náš seriál, který dnes vlastně i uzavřeme. V době přípravy „You Are Waltari“ Více