Jak dalece šílená musí být japonská doom/sludge/stoner-metalová kapela, která se ve svých písních zabývá osudy sériových vrahů? Baskytarista Tatsu Mikami, který podivínské CHURCH OF MISERY vede již od roku 1995, musí být řádně zakousnutej bastard, který své valivé groovy hrne, navzdory všem vyvstalým nástrahám a personálním těžkostem. Jestliže na kapele ani moc nelze vysledovat zásadní stylový vývoj, pak při srovnání produkce jednotlivých alb právě letošní novinka „Born Under a Mad Sign“ vítězí a platí zřejmě na nejvyzrálejší kus muziky Více

Po velmi silném a ve všech směrech uznávaném debutu „Red, Hot And Heavy“ z roku 1984 nebyla cesta dánských rockerů až tak přímočará, jak by se mohlo ze zpětného pohledu na jejich portfolio zdát. Fakt, že v roce 1987 vydali naprostou klasiku evropského Hard N´Heavy, mnohým došlo až se zpožděním, neboť málokdo si dokázal představit, že by dvojka svého předchůdce ještě překonala. Práce na desce „Future World“ totiž vůbec neprobíhaly snadno. Kolize s producentem Eddiem Kramerem značně komplikovaly provoz. Čas příprav rovněž poznamenal odchod dru Více

Za Lordem Morbivodem (STÍNY PLAMENŮ, UMBRTKA, TROLLECH, QUERCUS) stojí už slušná řádka desek. Letos k nim přidal další, tentokrát pod hlavičkou projektu WAR FOR WAR. Původně česká odpověď na styl kultovního „Panzer Division Marduk“ se při zachování názvu záhy propracovala k experimentálnějším polohám spjatým s tématikou hornictví. Na hudební bázi se zde pak vyzkoušelo kdeco, aniž by se sklouzlo do sfér tvůrčí šedi, bezduchého epigonství či samoúčelu, na to je Morbivod až příliš velký písničkář.:-) Jednotlivým deskám WFW lze jen stěží upřít díl originality a vý Více

Nevlídná produkce amerického jednočlenného projektu KOSTNATĚNÍ zní jako soundtrack k žaludeční nevolnosti. Ta jakoby člověka zastihla během jeho pochůzky mokvajícím listopadovým lesem, kdy se jedinec v mrákotách potácí chuchvalci hnědého listí, opakovaně padá mezi oschlé pruty holých keřů a znovu se zvedá, motá se, nekoordinovaně klopýtá a znovu padá, hnán potřebou se vyzvracet, překračuje všemožné tlející kořeny vystupující z hlíny coby ohyzdné boláky. Takové, skrze něž jsou stromy napevno svázány se zemí. Nešťastník prožívající katarzi k šílenství naví Více

Už od počátku devadesátých let anglický sever uctívá osudovost v rámci metalu. Současní opěvovatelé nevlídnosti GODTHRYMM z Halifaxu, vedeni někdejším kytarákem od MY DYING BRIDE a VALLENFYRE Hamishem Glencrossem, mají sice do melancholie a nekonečného zmaru legend doom metalu poněkud daleko, ale z mého pohledu je to pouze dobře. Epický doom od této kapely totiž reprezentuje spíše nadýchanou majestátnost tohoto stylu (a zároveň i jeho někdejší pevnost). Zračí se u nich touha tvořit prostě silné rock/metalové věci s únosnou m Více

Je dnes tolik zajímavých a přitom, díky nadprodukci, prakticky neviditelných heavymetalových kapel nové vlny, že člověku leckterá zajímavost musí nutně uniknout. Britové WYTCH HAZEL patří jednoznačně mezi to pozoruhodnější na melodické scéně Hard N´Heavy. Možná i protože netlačí až tak na pilu a dávají na odiv jakýsi duchovní přesah i výraz jdoucí v souladu spíše s hladivou podobou heavymetalového či klasicky hardrockového retra, jakou proslavili v poslední desetiletce především švédští GHOST. Kapela rozhodně zná historii vlastního žánrového podhoubí Více

V souladu se stále většími tužbami ACCEPT (konkrétně tedy kytaristy Wolfa Hoffmanna a basáka Petera Baltese) po dobytí amerického trhu se měla tvorba této kapely obracet všeobecně přijatelnějším směrem. Album „Russian Roulette“ v roce 1986 bylo v podstatě kompromisem, neb kapela stavěla na úhlednějších strukturách a chytlavých refrénech, které kolikrát umocňovaly mnohohlasé sbory. Od někdejší řevnivosti z časů alba „Restless And Wild“ se kapela čím dál nápadněji začala vzdalovat. Uvnitř docházelo k neshodám mezi výše zmíněnou, po Více

Mluvme zde o jedné z nejautentičtějších heavymetalových nahrávek na evropské scéně nejen roku 1987, ale celých osmdesátých let. Albová trojka hamburských bukanýrů „Under Jolly Roger“ se nakonec stala zlomovým albem RUNNING WILD. Ti na ní opustili satanistickou tematiku z dob prvních dvou řadovek „Gates to Purgatory“ a „Branded and Exiled“ a hrdině vypluli na své galeoně vstříc budoucím dobrodružstvím. Šlo o jejich zcela první a posléze i slavné pirátské vzplanutí. Navzdory nápadnému tématickému vybočení si RUNNING WILD ve svých písních Více

Nejprve si neodpustím takové zamyšlení. Týká se stanovování harmonogramů evropských turné známých kapel. Už mě nikdo nevymluví, že existuje něco jako dělení mezi preferované země a země okrajové. Koncertům u těch prvních jsou často rezervovány dny jako čtvrtek, pátek či sobota, kdežto u těch druhých nezbývá často pořadatelům z těchto zemí nic jiného, než sahat po nedělních či pondělních termínech. Je totiž až příliš koncertů konajících se v neděli či v pondělí v České republice. V tomto jsme pořád ještě druhořadou zemí. Něco jinéh Více

Na tenhle koncert jsem se těšil dlouho. Ne kvůli hlavním hvězdám INSOMNIUM, ale kvůli druhé kapele IN MOURNING. Tahle pětice Švédů z Vansbro má za sebou šest desek, ale koncertují pomálu i doma, natož aby zavítali do našich končin. Byli u nás zatím jen jednou, na Brutal Assaultu v roce 2014, takže jejich listopadová zastávka v pražské Akropoli pro ně byla vůbec českou premiérou v rámci běžného turné. Je to škoda, protože sobotní večer potvrdil, že fanoušky u nás tihle progresivisté mají. Původně jsem doufal, že budou co-headlinery a set si s INSOMN Více