Kdo nešel na BEHERIT, jako by nebyl. Velký zájem o koncert finského kultu podobné asociace vyvolával. Pestrá sestava triček od BLASPHEMY přes SADISTIC INTENT po MASTER ´S HAMMER však nasvědčovala tomu, že akci navštívili hlavně skuteční fanoušci extrémního metalu, což bylo později zřejmé i z reakcí publika. Drtivá většina z přítomných si prostě vystoupení headlinera dokázala užít, a to navzdory postupující únavě, všudypřítomnému vedru a špatnému a zároveň enormně hlasitému zvuku, který obyvatele nových bytů postavených naproti klubu na místě bývalého Více

Nezdá se mi, že by uhlazenost a odsun tvrdší zvukové formy kamsi do ústraní švýcarským avantgardním rockerům ZEAL & ARDOR bůhvíjak prospěly. Nová deska „Greif“ ke své škodě až trestuhodně opomíjí onen metalový základ, ze kterého švýcarská formace kdysi vzešla, a naopak upřednostňuje spiritualitu jižanského prostředí. Jakoby tím Manuel Gagneux chtěl světu sdělit, že má období divočení za sebou a vždy se cítil být především afro-americkým hudebníkem fungujícím stranou žánrů. Dobrá, s tím bych neměl až takový problém (vlastně Více

„Three bombastic queers and one very patient man“ (Tři bombastické queer a jeden velice trpělivý maník). Klid, nejde o žádnou travesty kapelu. Právě naopak. Jako správní mladí kanadští levičáci vyznávající punkovou filozofii jsou naštvaní na celý svět, společnost, kapitalizmus. Mladí. První EP-čko vydali už v roce 2011, tak řekněme pořád ještě celkem mladí. Kromě toho je tíží i vlastní problémy, strachy, vnitřní pocity a mentální zdraví. Holky s holkama, holky co nevědí, jestli jsou vlastně holky. Ale nechme jejich sexuální preference stranou a p Více

Tak tohle je masterpiece a přitom jsem album málem přešel bez povšimnutí. Nová deska Jacka Whitea se totiž objevila v červenci pouze ke stažení v digitální podobě, neměla žádný oficiální obal ani název, dosud nebyla k dostání ve fyzických formátech (v kamenných obchodech se pravděpodobně objeví v polovině září, tedy za dva týdny) a rovněž v první fázi uvedení do éteru zcela ignorovala streamovací služby. Jestliže byl tento neobyčejný muzikant, producent a šéf vlastní stáje Third Man Records vždy proslulý neočekávanými kousky, pak letos vše dotáhl z Více

Opravdu jen málokomu se podaří přijít s posluchačsky atraktivní deskou, pro kterou je zároveň typická rozvolněnost formy, pocitová hloubka, originalita a trvanlivost. Album „Unravel“ z dílny MANON MEURT mezi taková díla dle mého názoru patří. Když se tedy naskytla možnost doplnit vždy tak trochu spekulativní závěry z příslušné recenze, neváhal jsem ani minutu. Peripetie a pocity spojené se vznikem „Unravel“ čtenářům CrazyDiamond poodkryli bubeník Jirka Bendl a klávesista David Tichý.První otázka je jasná a já si ji nemohu odpustit.:-) Proč jsme na nové Více

Po KVAEN další vynikající zářez melodického blackmetalu z poslední doby, tentokrát ne ze Skandinávie, ale z Nizozemska. A opět je to trochu víc projekt než plnohodnotná kapela. Za vším stojí temný génius Robert Koning alias Robert K, který je na webu kapely uveden jednak jako skladatel, jednak jako hráč na „všechny nástroje“. Jak to tihle kluci dělají, že mistrně ovládají nejen kytaru a víceméně příbuznou basu, ale jsou schopni na té nejvyšší úrovni rozjet také třeba bicí soupravu? Nechápu. Robert k sobě během pandemických depresí přizval Více

Zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista, producent, vydavatel, workoholic. Ale taky magor, bouřlivák, podivín, někdy až pošuk. No prostě velice komplexní, nejednoznačná a kontroverzní figurka americké hudební scény, to je Ryan Adams. Hudebně oscilující mezi různými odnožemi moderního rocku, garáží, alternativou, indie, s příměsí country, americanou, někdy i punkem. S velkou nadsázkou by se dal označit za moderní převtělení Neila Younga. Letos třeba vydal hned čtyři alba, která jsou každé stylově trochu jiné, a hned tři z nich jsou velmi dobrá. Tím se jeho Více

Po dalších personálních změnách, kdy předchozí rytmickou dvojici Anders Iwers a Anders Jivarp aktuálně nahradilo duo Christian Jansson a Joakim Strandberg Nilsson, mohl leckdo předpokládat další posun k fádnosti, přeci jen toho překvapivého z tábora švédské stálice v posledních letech moc nevzešlo. Neděje se však tak jednoznačně a fanoušek novější tvorby DARK TRANQUILLITY si i na „Endtime Signals“ bez problému najde svá favorizovaná místa. Kapelu totiž znovu táhne nezaměnitelný Mikael Stanne, jehož hlas svým charismatem nedovoluje hazard se jmé Více

Zda byl někdy symfonický metal na vrcholu, nevím, takže ani nemůžu říct, jestli je teď v krizi. Mám ale silný pocit, že se příliš nikam nevyvíjí. Švédští THERION se na posledních deskách vrátili tam, kde byli před dvaceti lety, kapely jako SIRENA nebo XANDRIA a různé podobné klony se zpěvačkami v čele jen přešlapují na místě a pořád opakují to samé. Finští NIGHTWISH se sice sunou, ale stále více mimo metal a zdá se mi, že málokdo v poslední době chápe, co se u nich vůbec děje a jestli to je ještě vůbec kapela, nebo one-man-show Tuom Více

Na počátku bylo zhlédnutí dokumentu o nahrávání alba „Machine Head“. Zaujetí přetrvalo a vyústilo ve zvědavost ohledně toho, jak vlastně DEEP PURPLE o 52 let později znějí. Uvedenou číslici jsem použil schválně, aby vynikla až absurdní délka období, které dělí jedno legendární album od toho aktuálního. Triu Ian Paice (poslední ze zakládajících členů) Ian Gillan, Roger Glover už pomalu odchází první generace fanoušků a labutí píseň už možná pěje i žánr jako takový. Kvalita je naštěstí spojena s trvanlivostí, a dokud budou mít lidé zájem o autentickou rockov Více