Na izraelské ORPHANED LAND je třeba upozornit a to nejen díky faktu, že letos patří k těm kapelám, kterým se podařilo nahrát výbornou desku dokonce v kontextu celosvětové metalové scény, ale na jejich případě si tuzemský posluchač může položit otázku typu: proč se podobného úspěchu dosud nikdy nedostalo nějaké české metalové kapele? Rovněž si však na tuto otázku může i velmi snadno odpovídat. Abych to neprodlužoval má verze zní takto: ORPHANED LAND nejenže dokáží svůj muzikální naturel prostřednictvím všech těch Více

Tento týden je to přesně pětatřicet let od doby, co u kolosu Warner Bros vyšla osmá studiová deska texaské desperátské trojky ZZ TOP a učinila z této rock´n´rollové kapely nesmrtelnou záležitost. Soubor, do té doby proslulý výhradně dřevním jižanským boogie rockem, jenž slavil velké úspěchy v průběhu sedmdesátých let a sice výhradně ve Spojených státech amerických. V případě alba „Eliminator“ však šlo o dílo, které přineslo zásadní změny. Ať už co se týče zvukové stránky a celkové podoby skladeb, ale také po stránce komerční Více

Když v roce 1992 ARAKAIN představili světu své album „Black Jack“, byla to opět trefa do černého. Kapela byla v té době v neskutečné formě a nic horšího než skvělou desku prostě natočit nemohla. Na třetím studiovém záseku představila zase jinou variantu svého precizního thrash metalu, navíc opět s novým bubeníkem. Dá se říct, že ARAKAIN šli hudebně pořád nahoru a protože technicky a kompozičně v jejich případě už nebylo moc co vylepšovat, vzali to z jiného úhlu – pustili do své muziky daleko více vlivů, nálad a barev.Pátý tlučmistrJak už jsme si říkali minul Více

Následující řádky jsou sepsány pod dojmem nedávného (9. 3.) vynikajícího koncertu, který FRANZ FERDINAND odehráli v pražském Fóru Karlín. Pro návštěvníka jejich památného vystoupení v Roxy z roku 2004, kdy k nám tahle kapela přijela jako tuze horké zboží krátce po vydání hity naflákaného debutu, to byl velmi poučný večer. Před čtrnácti lety jsme totiž viděli klubovou taneční kytarovku v úsvitu své kariéry. Letos bezmála stadionovou kapelu, bezvadně pracující s publikem, které ji totálně zobe z ruky. Moment, kdy frontman Alex Kapranos přinutil v závěrečném deví Více

Přiznávám, že v posledních jednadvaceti letech jsem se s každým novým albem JUDAS PRIEST docela pral. Bylo poznat, že to je muzika složená a prezentovaná zkušenou kapelou, která už má hodně za sebou a která chce držet krok s moderním světem, a tak je vytvořena v nejlepších možných podmínkách, ale něco tomu vždycky chybělo. Žádnou z desek z období posledních dvou dekád bych neoznačil jako vyloženou bombu, ale rovněž ani jako totální provar, do klasických alb ze sedmdesátých a osmdesátých let jim prostě vždy dost schá Více

Když na sklonku roku 1989 bubenickou stoličku u ARAKAIN obsadil Štěpán Smetáček, byla to pro kapelu pořádná výhra. Nový tlučmistr byl sice zhruba o deset let mladší než kmenoví „zaměstnanci“ skupiny, zato ale byl už ve svých zhruba dvaceti mimořádně nadaný muzikant a dokonce posluchač konzervatoře. V ARAKAIN se dokázal postarat nejen o bicí nástroje, ale brzy se zapojil i do skladatelského procesu – byl prý schopen vymýšlet basové linky, kytarové harmonie a další potřebné věci takovým způsobem, až ho staří členové kapely museli krotit, aby se z ARAKAIN Více

Se značným zpožděním jsem nakonec přeci jen vyzpovídal baskytaristu z tuzemské indie/post-hardcore kapely ESAZLESA, ačkoliv důležité události ohledně vzniku a nahrávání jejich hodně povedeného alba se staly již více než před rokem. Ondřej Helar si udělal čas na to, aby zodpověděl rozumnou porci mých dotazů. Každopádně ona nahrávka se setkala s velmi vřelou odezvou a mnohými je pasována mezi nejzajímavější tituly naší undergroundové scény posledních několika let. Zde je tedy rozhovor.V průběhu roku 2016 jste konečně realizovali s Více

Američané BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB se tentokrát, po neobvykle dlouhé pauze od své poslední nahrávky, hlásí se svou sedmou řadovou deskou, a ačkoliv znějí možná ještě o trochu více temně a zadumaně než v minulosti, jedná se o další povedenou nahrávku. Jejich směska zvukové špíny, dojemného kytarového blouznění a poctivého garážového rock´n´rollu měla vždy své kouzlo, díky kterému, zejména v minulé dekádě, patřila trojice mezi nejzajímavější kapely oné retrařské kytarové vlny a nešetřila energií ani na dlouhých koncertních štacích. Osobně Více

Album, které definitivně etablovalo holandské PESTILENCE v množině největších deathmetalových legend. I v žánrově natolik silném roce (1991) se této kapele, i bez jejího dosavadního frontmana Martina Van Drunena, podařilo přijít s deskou, která si získala pouze největší možná uznání. „Testimony Of the Ancients“ se stalo Mameliho manifestem progresivity ve škatulce pravověrného záhrobního death metalu, ale nedělo se tak zbůhdarma. Cílevědomý kytarista se zde navíc chopil mikrofonu a na uvolněné místo baskytaristy byl angaž Více

Vydat v socialistickém Československu rockovou desku, to vůbec nebyla sranda. I když se některé kapele podařil ten zázrak, že jí doboví mocnáři album vůbec dovolily vydat, musela se obrnit trpělivostí, protože mezi příslibem nahrávání a vinylem ve výloze často uplynula nekonečně dlouhá doba. Socialistické plánované hospodářství totiž zásadně nikdy nikam nespěchalo. Co na tom, že daná hudba byla populární právě tehdy a tehdy – vyšla prostě, až na to byl čas! Pražským ARAKAIN takhle bylo firmou Supraphon album slíbeno a zařazeno do edičního plánu někdy v r Více