Mezi velmi důležité speedmetalové kapely osmdesátých let patřili bezesporu i Němci LIVING DEATH, byť jejich jméno mělo velký zvuk zejména v aktivních časech, protože dnes si na něj vzpomenou snad pouze pamětníci. O této kapele lze říci, že si v polovině osmdesátých let vytvořila svůj vlastní nezaměnitelný zvuk, jenž byl znatelně ovlivňován excentrickým hlasovým projevem jejich frontmana Tota alias Thorstena Bergmanna. Tento týpek se stal poznávacím znamením zvuku kapely a svými táhlými maniakálními skřeky, doplňovanými chraplákem drsným ja Více

Tak tohle mi při prvním poslechu přišlo trochu laciné. Spojení atmosféry českých trezorových filmů s death metalem se u nás objevuje, myslím, poprvé. Jenže nejde jen o inspiraci, ale rovnou o jakýsi dvouvrstvý mixtape. Máme zde zvukový kompilát myšlenkově zatěžkaných filmových klasik, kterým čas rozhodně neubral, a pak soundtrackovou směsku osvědčených deathmetalových postupů, sloužících jako netradiční hudební doprovod.Po řadě poslechů ustoupil prvotní rozpačitý dojem do pozadí. Celé kouzlo se skrývá v pochopení faktu, že kultovní filmová díla zde nepředs Více

Etapa okolo šestého alba „Metal Heart“ si v rámci diskografie ACCEPT zaslouží mimořádnou pozornost. Už jenom díky faktu, že se tehdejší písně, při nesporném zachování heavymetalové údernosti a nasazení, začaly vykazovat o poznání nápadnější melodikou, refrény a sborovými vícehlasy. Ze všech klasických alb ACCEPT má právě „Metal Heart“ největší potenciál chytlavosti. Pokud by však kapela hrála ryze jen na stranu podobného kurzu a neměla by v zásobě potřebné nápady, ani pokoru ke své dosavadní cestě, nikdy by výsledek nedopadl t Více

Přes oblaka suchého ledu nebylo v pekelné sluji zvané Zeche vidět na tři metry. Pod pódiem se tísnily stovky odžískovaných teenagerů. První řady hrozily a třepaly hlavama, zatímco na pódiu úřadovala bojovná jednotka s blonďatou, ten den zrovna čerstvě jednadvacetiletou čarodějkou ve svém středu. Teplota neodvratně stoupala nad snesitelnou mez. Vzduchem lítala hromada testosteronu. V oparu potu a cigaretového kouře však budil pozornost zejména neuvěřitelný řinčivý kravál, nad kterým se nesl jako siréna voráchlý hlas oné dívenky. To v z Více

Druhé album „Tales Of Terror“ od badenských STORMWITCH platí z mého pohledu za výrazný krok směrem k vrcholu jejich historie. Materiál reprezentuje totiž to nejlepší, pod co se kvintet kdy podepsal (spolu s následujícími dvěma řadovkami). Nahrávce nechybí správně kovový říz, působí velmi dravě, po zvukové a instrumentální stránce rovněž vyspěleji než o rok starší debut „Walpurgis Night“. Písně jsou zde nenásilně a s patřičným vkusem prošpikovány mystickými příběhy ze středověku a jejich temná strana má punc pohádkového dobrodružství. Albu Více

V souvislosti se čtvrtou řadovou deskou severoanglických pekelníků z VENOM se často mluví o počátku kvalitativního ústupu. Pokusím se zde však album popsat v rámci dvou linií. Z objektivního pohledu tomu zřejmě tak opravdu bude, ale z čistě subjektivní perspektivy, vyjadřující můj osobní vztah k této nahrávce, to slyším zkrátka trochu jinak. Po skladatelské stránce legendární trojice Cronos (vl.jm. Conrad Lant - řev, baskytara), Mantas (Jeff Dunn - kytara) a Abaddon (Antony Bray - bicí) na jaře roku 1985 nepřišla se s Více

Čas a pohyb v něm jsou relativní, světlo zůstává věčné, připravte se, přesun na počátek roku 1983 začíná. Vzpomínky na etapu nahodilých lásek k dívkám v excentrických účesech, s výraznými šminkami a oděvech se vzorem leopardí kůže zde naplno ožívají. Fantazie maká na plné obrátky. Gargantuovský zvuk kláves Jonathana Caina vás brzy upozorní, že jste na místě určení správně. Hned v úvodní, aerobně napumpované hymně „Separate Ways (Worlds Apart)“ máte pocit jízdy po strmých ulicích nočního San Francisca. V odlesku světel aut a neonů vážně čekáte, Více

Další z kapel, jejichž hudbu se vyplatí spíše poslouchat než o ní psát. V čase se totiž moc nemění, ale má imponující groove a laťku rozechvívá poměrně vysoko. O LAMB OF GOD se toho navíc napsalo skutečně dost, dokonce i v souvislosti s Českou republikou. Co asi tak zaujme jejich fanoušky kromě samotného faktu, že vydali další album. Může se jednat o průšvih? Ne! Půjdou z něj do kolen? Ne! Uznale si podupou? Ano! Mohl bych v takových otázkách a odpovědích pokračovat ještě dlouho. Troufám si říct, že v podobně laděném vědomostním testu bych získal minimálně 80 Více

Jihomoravští TRNY A ŽILETKY působí čím dál etablovaněji na mapě tuzemské scény a tak bez zaváhání háží do placu třetí řadovku nazvanou stylově „Třetí hlas“. Novinka je oproti druhému albu „Podměstí“ zas trochu jiná, sound dle mého zkvalitnil a zčitelněl, ubylo black metalu, postupy se dnes vykazují větší mírou různorodosti a nadžánrového přesahu, přesto však mám pocit, že projekt přirozeně navazuje tam, kde dva roky nazpět skončil. Měl jsem před pár dny možnost kapelu ohledně nového alba vyzpovídat. Na mé otázky tedy odpovídali hned dva členo Více

THRESHOLD jsou vlastně takovou „klidnou sílou“ britské, potažmo světové prog scény. Nevím, jak jsou na tom s vírou a jestli by je naše nesmrtelná (zatím) KDU-ČSL vzala do party, ale „Groomovci“ se vždycky nějak dokázali dostat do popředí, ať byl svět modrý, zelený nebo červený. Zároveň ale nikdy nepotřebovali zářit nejblyštivějšími odstíny (možná by rádi, ale osud nepřál), nikdy nevyprodávali arény a ani davy po nich nikdy nešílely. Nicméně každý (dobře skoro každý) proger je zná, tisk o nich píše s respektem a fanoušků mají tak akorát, aby se zatí Více