V dubnu loňského roku si Petr Janda ke svým osmdesátinám nadělil třetí sólovou desku „Asi se mi nebude chtít“. Je to jeho nejlepší sólovka, která svou kvalitou nijak nezaostává ani za posledními, nadmíru vydařenými alby OLYMPICu. Nebýt razantního přitvrzení na „Kaťatech“, mohla by bez problémů vyjít i pod hlavičkou české bigbítové legendy. Aktuální album jde ale přece jenom trochu jiným směrem. Není tak tvrdé, je stylově rozmáchlejší a víc se vzpomíná, než hledí do budoucna, čemuž odpovídají texty i spousta exkluzivních hostů. A tak je nakonec Více

Jednotka původně založená několika osobnostmi anglo-amerického rocku a rovněž několika bývalými členy THIN LIZZY, za účelem uctění památky a odkazu někdejšího frontmana této kapely - legendárního rockera Phila Lynnota, se velmi záhy po koncertní šňůře absolvované v předprogramu JUDAS PRIEST (rok 2012) přetransformovala z jednorázového revivalu v stabilní hardrockový band s vlastní tvorbou. Postupem let sice někdejší Lynnotovi spoluhráči z řad BLACK STAR RIDERS odešli, ale jejich absence, zdá se, nemá žádný vliv na kvalitu nově vznikající hudby. Více

Svým novým albem švédská KATATONIA sice znovu oblažuje příznivce zádumčivých nálad a vytříbenosti v rámci skandinávské metalové scény, ale na své vrcholné počiny z nultých let opět ne zcela přesvědčivě navazuje. Tím podstatným rozdílem oproti nejsilnějšímu období je absence většího počtu bezprostředně výrazných věcí a melodií, které se dokáží zarýt. Nicméně nový materiál KATATONIE působí zjevně živějším dojem, než je tomu v případě některého z alb předchozí dekády, neboť posluchač zde identifikuje nejen typické a zaběhlé postupy této kapely, povede Více

Poslední album DISILLUSION sklidilo napříč metalovými weby a periodiky vesměs velmi kladné reakce a nechybělo ani ve výročních žebříčcích. Přispět s perspektivou CrazyDiamond bylo tudíž nasnadě, přestože jsem byl původně rozhodnut „Ayam“ ignorovat, neboť tvorba zpěváka multiinstrumentalisty Andyho Schmidta mě prozatím nechávala spíše chladným. Na opěvovaném debutu totiž, alespoň podle mého názoru, převážila nezvládnutá umělecká a vokální ambice, na kterou metal ve výsledku doplatil, což tehdy – vzhledem k jiným, nepopiratelným kvalitám – dost zamrzelo. D Více

Legendární baskytarista a spoluzakladatel původních ANTHRAX Dan Lilker byl již v polovině osmdesátých let velmi činorodým hudebníkem. Nejenom že spolu s bývalými spoluhráči Scottem Ianem a Charliem Benantem založil jednorázový hardcore/thrasherský projekt S.O.D. coby ventil nahromaděné agresivity a tužeb po metalové extrémnosti podávané tak trochu zábavnou formou, ale vdechl život i své nové dlouhodobé kapele NUCLEAR ASSAULT. Jeho spoluhráčem se zde stal bývalý roadie John Connelly, který coby frontman této nové Lilkerovy party proslul strhují Více

Pořadatel již pár dní před koncertem avizoval vyprodáno, takže jsem do Prahy jel s tím, že to ve Futuru bude o sobotním večeru pořádně vřít. Po pravdě, návštěvník  byl opravdu rád, že si pro sebe uzmul trochu toho prostoru, odkud se dalo dobře sledovat dění na pódiu, a vydržel na něm. Úspěšné americké kapely, jež ve své tvorbě míchaly vlivy hardcore a metalu a formovaly tak vkus mnohých pamětníků z první poloviny devadesátých let, zkrátka stále táhnou, neboť na místě opravdu nebylo k hnutí. Celý večer zahájil neučesaný rockec od tr Více

Italská čtveřice MESSA nepatří zrovna k tradičním doom-metalovým kapelám a to ačkoliv je jejich hudbě vlastní určitá syrovost, s jakou před pár lety dokázaly zacházet snad jen americké kapely typu YOB či SUBROSA. Řekl bych rovněž, že kapele z Apeninského poloostrova je vlastní větší žánrový rozptyl a jistá dávka křehké muzikálnosti, jež jim umožňuje s lehkostí proplouvat (v případě žánrové konkurence trochu zatuhlým) metalovým terénem. Existuje několik indicií, které z MESSA činí unikátnější záležitost, než by se na první poslech mohlo zdát. Tou první je Více

Floridským veteránům OBITUARY se s jejich novinkou „Dying Of Everything“ konečně podařilo trefit do momentálních požadavků metalového trhu. Pokud tedy za ten metalový trh budeme považovat především velký počet po old-schoolové metalové muzice hladových pamětníků. Vůbec se nedivím Relapse Records, že se této kapele věnují, neboť OBITUARY vždy patřili k tělesům s velmi oddanými fanoušky, navíc zkušená deathmetalová stálice rozhodně v posledních letech nehýřila studiovými aktivitami. Všichni dobře ví, co od OBITUARY mohou dostat, což je nes Více

Když poslouchám debutovou desku dortmundských ANGEL DUST, v prvé řadě si uvědomím, jak moc se od poloviny osmdesátých let proměnil náhled na speed metal. V současnosti si pod tímto pojmem řada lidí představí nejspíše rychlý a vesměs velice zdobný, případně také na klávesových aranžích posazený metal s vysoko položeným vokálem, který se vykazuje zejména nápadně melodickými party. Dříve byla podstata tohoto žánru jiná, mnohem řevnivější, prostší a šla daleko přirozeněji k jádru věci. Snad ještě divočeji, než tomu bylo v případě velice povedené Více

Přestože metalová historie si bude již navždy se závěrem roku 1986 spojovat třetí řadovku „Reign In Blood“ od kalifornských zabijáků SLAYER, je nesporné, že v tom samém období vyšlo skvělých thrashových jízd hned několik (mimo jiné také „Pleasure To Kill“ od essenských KREATOR a právě „Darkness Descends“ od DARK ANGEL). Tato alba dokázala ve své době znatelně posouvat hranice tvrdosti a jsou považována ještě dnes za zlatý fond žánru, zažívajícího tehdy svůj neuvěřitelný boom. Když souběžně s nástupem Genea Hoglana za bicí artilerii Více