V roce 1994 Billy Corgan, kapelník THE SMASHING PUMPKINS, spřádal plány na další album, ze kterého se nakonec o rok později vylouplo slavné „Mellon Collie And The Infinite Sadness“. Někdy v této době potkal producenta Brendana O´Briena, kterému vyložil svou megalomanskou představu velkolepého, výpravného, obsáhlého a jedinečného díla, určitě dvojalba, které mělo být vypiplané do poslední noty. Brendan si ho vyslechl a pak suše odvětil, že teď právě nahrával druhé album STP a měli to sakumpak nahráno za týden. Billy okamžitě pochopil, že Brendan není prod Více

Pokud na začátku devadesátých let velel trend většině velkých thrashmetalových značek buďto zpomalovat do středních temp a zpřehledňovat své kompozice, nebo na druhou stranu dělat tvorbu techničtější a více komplexní, tak kanadští RAZOR, coby tehdejší dlouholetá stálice, nešli ani jedním z těchto dvou směrů, právě naopak, na své šesté řadové desce „Shotgun Justice“ předvedli ukázku toho, jak má vypadat strohá sekanice, která nepřipouští nic než žánrovou generičnost. Když v roce 1989, i díky agilním Roadrunner Records, vylítli na světovou sc Více

Tradice amerických rockových písničkářek je dlouhá a pestrá. V aktuální generaci si taky nemůžu stěžovat, talentovaných mladých dam je víc než dost. Možná to souvisí i s celkovým vývojem společnosti, kdy už ani rocková muzika není tak dominantně okupována jen hudebníky s chromozomy XY. Takže zde máme na výběr děvčata, pokrývající pestrou paletu kytarových hudebních stylů od grunge, přes indie rock, až po indie pop a folk. Další zajímavostí je, že často nevystupují pod svým (nebo uměleckým) jménem, ale tváří se jako kapela. Takže kromě Lucy Dacus, Phoebe Více

Ostrovní alternativně rocková scéna za prvních pět měsíců letošního roku mě moc nepotěšila, takže ani já jí moc nepotěším. Zajímavé věci se v tomto regionu dějí spíše v jiných žánrech, jako třeba shoegaze nebo punk a metal. Zatím v této kategorii považuji za nejlepší počin kolekci B-sides od SUEDE, což je dosti na pováženou. Co ale nadělám, když slušné mančafty z druhé a třetí ligy, jako třeba THE SHERLOCKS, THE AMAZONS a CIRCA WAVES přišly spíše s průměrným materiálem, kde občas člověk narazí na zajímavý song, ale jako celek by se přes 50% hodnocení d Více

Už dlouho mě nic takhle nezasáhlo při prvním poslechu. Ne proto, že by to bylo revoluční zvukově, stylově nebo dramaturgicky. Co mě ale odzbrojilo byla upřímnost a emocionalita, která na mě z desky zaútočila frontálně, naplno a bez varování. Největší podíl na tom má zřejmě hlas Natalie Foster, který je syrový i hladivý zároveň, a kterému zdatně sekunduje zbytek kapely v emocemi nabitých skladbách. Na to, že to byl náhodný objev, a o kapele jsem nikdy předtím neslyšel, to není špatný výkon.PRESS CLUB jsou dalším zástupcem mé oblíbené australské hudební scény. Č Více

Kanadští ARCADE FIRE přicházejí se svou sedmou řadovou deskou „Pink Elephant“ a pro jejich fans z dob prvních tří nejoslavovanějších počinů se jedná vlastně dost možná o balíček poslední naděje. Kapela totiž s příklonem k syntetice a neprvoplánovému popu v poslední desetiletce jaksi ztratila na své výjimečnosti. Tohle je však pohled fajnšmekrů, oni totiž ARCADE FIRE jsou populární stále, jen asi o dost méně osobitým způsobem. V závěru nultých let přitom šlo o největší hvězdy kytarové scény, velkou a nadžánrovou kapelu, která působila eklekticky a m Více

Nehodlám na tomto webu začít psát o klasické hudbě. Jednak se to sem žánrově nehodí, jednak k tomu nejsem odborně způsobilý. Poznám sice něžné tóny houslí od jasného hlasu hoboje a vím, co je pizzicato, ale jestli někdo zrovna zahrál kvartu nebo kvintu, určit nedokážu. Právě probíhající festival Pražské jaro však přinesl unikátní příležitost, u které bych rád udělal výjimku. Nestává se tak často, abychom u nás potkali špičkové americké orchestry a v Praze letos v květnu jsme měli tu čest hned se dvěma. Jak bostonští, tak Více

STONE TEMPLE PILOTS, alias STP, jsou zřejmě největší z těch grungeových kapel, které vlastně grungové ani ve své podstatě nejsou. Teď jsem velice volně parafrázoval jednoho hudebního novináře, jehož myšlenku jsem pochopil až po mnoha letech a nepřímo mu dal za pravdu. Ano, zvukově se na nejednom albu STP velice blíží grungeové vlně, ale to co je pod tím, melodika, styl hraní, inspirace, to všechno kapelu definuje spíše jako zástupce „classic“ rocku, kteří se ve svých začátcích nějakým řízením osudu přifařili ke grungeovému hnutí. Druhou věcí na STP, kterou Více

Vždycky mě potěší, když kapela, které jsem ať už v recenzi, či jen v duchu „vyslovil důvěru“:-), nahraje další silné album a zároveň se dokáže posunout. DONOR mě potěšili ve chvíli, kdy jsem na podobnou produkci neměl náladu a občasný absťák po „síle melodie“ řešil výhradně poslechem devadesátkových HELLOWEEN. Jejich třetí album „Jeviště snů“ představuje štědrou porci vynikající žánrové produkce s chytře pojatými decentními přesahy a příjemnými vokály Jožky Fritschky. Když se tedy naskytla možnost prohodit pár slov právě s ním, nebylo co řeši Více

Francie, alespoň pro mě, není synonymem pro kytarovou muziku. Samozřejmě je to blbost, v tak obrovské zemi musí taková scéna existovat, a to, že se málokomu podaří prosadit i za hranicemi, je možná škoda. Jedním z důkazů čilého života v této oblasti hudby je spousta živáků různých kytarových kapel právě z Paříže. Jedním z nich bylo třeba album „Hullabaloo“ z roku 2001 od MUSE. A právě MUSE jako jeden z hlavních zdrojů inspirace pro svojí muziku uvádí i alternativně rocková parta STORM ORCHESTRA z Paříže, která letos vydala druhé album „Get Více