HALESTORM s novinkou „Vicious“ znovu neurazí/neohromí. Pořád jde o jakýsi univerzální rockový band, jehož největší devízou je působení zpěvačky Lzzy Hale, pětatřicetileté pensylvánské rockerky s hlasem jako buldozer. Všechno ostatní už je zde podružné, takže je škoda, že soubor, kromě samozřejmé hráčské a pěvecké výbavy, nedokáže s lehkostí napsat také mimořádné skladby. Při pohledu na aktuální fotografie a na dění v posledních sezónách mne napadá i otázka, jak velká to asi musí být síla, co stojí za touhle kapelou, n Více

Asi neexistuje klasičtější turistický cíl, než je hrad. Mohutná stavba, trůnící na vrcholu kopce a kontrolující celé okolí, masa kamene uprostřed zeleně s modrou oblohou na pozadí, shluk věží, cimbuří a bran, které vypráví o dávno přešlých časech. Někdy je takový hrad obklopen davy turistů, jindy je zcela osamělý a ztracený v bujné vegetaci, vždycky ale patří k tomu nejlákavějšímu, co lze v daném místě najít. Bylo proto chytrým tahem, když si právě hrad jako spojovací bod vybrali dramaturgové letních festivalů, které se už více než deset let kona Více

Švédský projekt THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA na své čtvrté desce „Sometimes The World Ain´t Enough“ dokazuje, že není jen krátkodechým povyražením zkušených muzikantů, kteří získávali ostruhy v řadách předních kapel skandinávské extrémní scény, ale plnohodnotný band dokládající existenci tím nejlepším Adult-Oriented-Rockem, jaký byl patrně nahrán od dob horečky osmdesátých let. Za skvělým výsledkem nestojí jen výtečná hráčská a pěvecká vybavenost, ale pečlivá skladatelská příprava, fandovství a znalost atmosféry dané doby, kterou šestice dokáza Více

Zákeřné mimozemské organismy klubající se k životu, filosofické aspekty jejich bytí, dotek čehosi neznámého, co má schopnost podrobit nebo vyhubit ostatní živoucí formy. Vstupy věkovitých přírodních živlů do koloritu dění a proměny prostředí kde se dokáží orientovat a přežít jen ti geneticky nejsilnější a nejpřizpůsobivější. Přírodní zákonitosti fungující svým přirozeným způsobem a určující směr i tempo biologické evoluce. Tušená přítomnost nekonečna. Co tohle všechno má vlastně znamenat? Opravdu se nedá říct, že by si německá OBSCURA vybíral Více

Víte co je nejlepší na psaní pro Crazy Diamond? Že si člověk neustále rozšiřuje obzory a cvičí schopnosti. Ono to totiž není tak, že napsat článek znamená sednout si k počítači, něco zbůhdarma naflákat do wordu a za dvacet minut je hotovo – je to naopak dost tvrdá a zodpovědná práce. Aby člověk mohl stvořit smysluplný text, musí mít sakra načteno a naposloucháno – před psaním recenze na novinkové album to třeba chce aspoň v rychlosti projet předchozí nahrávky dané kapely a samotnou desku poslouchat tak dlouho, až člověku úplně vleze do uší. Před čl Více

Ano, v roce 1992 kapela toužila především navázat na přetrženou nit a vrátit svému jménu zvuk z časů Pomerančového agenta. Opět u SPV/Steamhammer vydaná deska „Tapping The Vein“ představuje návrat SODOM k vysokorychlostnímu thrash/death nářezu, přesně takovému, jaký kapela produkovala v dobách svého neoslavovanějšího počinu „Agent Orange“. Němci tak v rychlém sledu zareagovali na ohlasy na ne úplně pochopené album „Better Off Dead“ z roku 1990, prostřednictvím kterého toužili, již s novým kytaristou Michaelem Hoffmannem ve svém středu Více

Skvělý výsledek a pozitivní ohlasy na album „Agent Orange“ se brzy na fungování kapely SODOM projevily. Kytarista Frank „Blackfire“ Gosdzik byl však hned na počátku roku 1990 zlanařen věhlasnějšími kolegy od KREATOR, kterým tou dobou zrovna haprovala pozice sólového kytaristy, odkud byl krátce před tím vyhozen Tritze. Na uvolněné místo u SODOM byl brzy dosazen Michael Hoffmann, jehož kytara byla do té doby k slyšení třeba na poslední desce ASSASSIN („Interstellar Experience“) a ten měl dle mnohých úspěšné období trojky z Gelsenkirchenu prodl Více

U příležitosti současného návratu kdysi dávno vzývaného a oslavovaného kytaristy Franka Blackfirea do sestavy SODOM jsem se rozhodl připomenout nejen jeden z nejdůležitějších milníků tehdejšího západoněmeckého thrash metalu, ale rovněž i jedno z nejoblíbenějších alb, která v tehdejším Československu formovala vkus metalové omladiny na sklonku osmdesátých a na počátku devadesátých let. V roce 1989 (a posléze i ve „svobodném“ ročníku 1990) se „Agent Orange“ od Gelserkirchenského tria nalézal na samotném vrcholu Více

Tuzemská úderka EXORCIZPHOBIA, jak známo, reprezentuje thrashmetalové podhoubí. Již dvakrát jsem s nimi měl tu čest, co se týče koncertních akcí. Zažil jsem je během předskakování EXODUS, před zhruba třemi lety v Brně, a pak také tuším jednou na Brutal Assaultu. Kapela se rovněž na chvíli mihla v jednom z dílů dokumentu „Kmeny“ mapujícím současné subkultury u nás. Vždy jsem je bral za ortodoxní představitele thrash metalu, takže jsem se dosud „ako si neponáhlil“ do prozkoumávání také jejich nahrávek. Vždyť proč by se měl někdo Více

Počúvať slovenských thrasherov CATASTROFY, ako chrlia vo svižnom tempe svoj maratón besných slov na podkladě strhujúceho a zo štúdia Shaark velmi dobre a ostro ozvučaného moshinga, všetké tie divoké riffy a besné rytmy, bol pre mňa neskutočně intenzívny záber na zmysle. Čo si budeme povedať? Je treba čítať! Tolko príbehov, situácií, problémov s inými ludmi, problémov k riešeniu, lebo riešiť sa musí a riešiť je treba už len z toho dovodu, aby sa čosi v našej krajine riešilo, či? Naozaj, na ploche len Více