Lebky, rakve, řetězy nebo hřbitovní kříže – komu by se nevybavily propriety, které ve svých bookletech, videoklipech a propagačních materiálech tak rády využívají black, death či doom metalové kapely. Někdo to může označit jako klišé, kýč nebo dětinskost, jenže všechny tyhle „pracovní pomůcky“ k metalu prostě patří a zejména v osmdesátých letech byly základem obrazu snad všech tvrdších kapel na scéně. Stovky a tisíce kovových hord proto vždycky hledaly vhodná zákoutí, interiéry i venkovní prostory, které by působily dostatečně chmurně a u kterých by se Více

Rozpad nadějných britských indie-rockerů REEF se před patnácti lety udál zrovna v době, kdy jsem jej nejméně čekal. Kapela měla po čtyřech řadovkách našlápnuto a jejich poslední album „Getaway“ (2000) představovalo vyústění jejich snah o přesun z oblasti rockové alternativy k optimističtějšímu a posluchačsky vstřícnějšímu zvuku. Tehdejší hravost a mladická energie posouvala songy správným směrem. Jedno z předchozích alb, konkrétně dvojka „Glow“ (1997), sice platilo za milník, ale až s „Getaway“ přišla komplexní sada postavená na skladatelském Více

Po všemožných rockových recenzích posledních měsíců zde zatím máme týden věnovaný jen a pouze tvrdé metalové hudbě, po AMORPHIS tedy na řadu přicházejí britští MEMORIAM se svou teprve druhou řadovkou. Pokud dám i v pátek (do třetice) přednost novým AT THE GATES před REEF, bude to pro tentokrát kompletně extrémní týden. Ani nevím, zdali je lepší žánrovou stavbu prostřídávat pravidelně a v menších intervalech a nebo dělat týdenní speciály, každopádně teď se prostě nakupilo několik věcí z tvrdší hudby a já se je zde budu snažit nějakým způso Více

Přiznám se, že v první polovině devadesátých let jsem opravdu neměl rád AMORPHIS. Všechno, co se svým (folkovými prvky obohaceným) doom metalem tito Finové na scéně představovali, mě docela iritovalo. A vlastně nemám jejich starou tvorbu z prvních tří řadovek rád do dnes, jakkoliv si řada jejich fanoušků stále myslí, že alba z oné doby stojí v jejich diskografii bůhvíjak vysoko. Až na velmi vzácné výjimky jsem totiž nesnášel v tomto pojetí hudby hrdelní growl či murmur, jak se podobně absurdní styl zpěvu od jisté doby Více

Znáte „Hřbitov“ od brněnských ROOT? Určitě znáte – jedno z prvních domácích metalových videí v roce 1990 zasáhlo nebo alespoň potkalo zřejmě každého metalistu v naší zemi a i mladší fanoušci ROOT určitě vědí, o co jde. Tenhle klip je dost speciální záležitost – patří mezi naše úplně první hudební videa, kde se to hemží rakvemi, hábity, hnátami a zlými výrazy, přitom je to ale celé velká nadsázka. Video jednoduše musíte vidět – takové specialitky jako Big Boss na houpačce, postavičky pobíhající po parku v bílém lajntuchu nebo opět Velký Šéf táhnoucí za se Více

Pozor, vládce přichází. Konkrétně pak vládce progresivního metalu, ať už si pod onou škatulkou představíte cokoliv. IHSAHN totiž letos na své sólové cestě dosáhl pravděpodobného vrcholu, dokonce ještě překonal už tak dosti zdařilou minulou řadovku „Arctis.“, při jejíž poslouchání měla řada lidí konečně pocit, že tento norský multi-instrumentalista po letech konečně zúročil svůj potenciál jako za starých časů jeho císařské kohorty EMPEROR. Ačkoliv Vegard Sverre Tveitan, jak zní Ihsahnovo skutečné jméno, patřil kdysi dávno ke koloritu norské bla Více

Sedmdesátá léta plíživě pokračovala a to navzdory faktu, že jisté levicově zaměřené společenské vrstvy stále bojovaly s vlastním rozčarováním a deziluzí z toho, jak šly všechny ideály bouřlivých šedesátek rychle do kopru a kapitalistický západní svět znovu zahalila pohodlnost. Ani u THE ROLLING STONES nebylo v té době všechno ideální a někteří členové se sobě začali jaksi vzdalovat. Z Micka Jaggera se stávala ještě větší primadona než doposud a počal se daleko více obklopovat lidmi pouze s význačnějším společenským pos Více

O tom, jaký mají v metalové historii význam švédští matadoři AT THE GATES, bylo napsáno mnoho erudovaných slohů, a proto přepisování stránek ze všemožných hudební análů na úvod vynechávám. Předpokládám, že každý aspoň mírně sečtělý metalista, a těch sem chodí většina, má v tomto směru šajn. Osobně mě tato, už zase živoucí, legenda byla spíše známá spíše díky svým žákům-následovatelům: sympaťákům DARKEST HOUR, KILLSWITCH ENGAGE nebo různým pohrobkům původních členů jako například stále vynikajících THE HAUNTED neb Více

Pod vedením Michaela Sweeta to letos křesťanští metalisté STRYPER dotáhli k desáté studiové desce. Situace, o které bych si na začátku devadesátých let myslel, že nikdy nenastane. Tehdy v roce 1990 se totiž kapela po pěti řadovkách na dlouhých třináct let rozpadla a byla anti-hrdiny z nastupujícího grunge rychle odeslána na smetiště dějin. Čas ukázal, že podobné odsudky hvězdiček osmdesátých let byly předčasné, dnes tedy dochází u leckterých zkušených jmen tehdejší glam-metalové scény k revitalizaci vlastního stylu a navazování na odka Více

Norové DIMMU BORGIR přicházejí po osmi letech se svou zbrusu novou řadovkou. Ta dostala název „Eonian“ a jak se dalo čekat, v nejznámějším tuzemském metalovém magazínu její realizaci doprovází bombastická promo-masáž. Řeknu vám to rovnou: VŠECHNO JSOU TO KECY! Není třeba se jimi nechat ovlivňovat. Radši se v klidu usaďte a udělejte si při poslechu té hudby vlastní názor, já se zde budu akorát snažit nějak sesumírovat svoje pocity. Jak tedy celý popis tohoto hudebního díla správně zahájit? Materiál produkovaný Jensem Bogrenem p Více