Irská skupina THIN LIZZY vznikla v erupci rockového kvasu na samotném sklonku šedesátých let coby parta velmi mladých hudebníků ovlivněných folkem, rockem i blues. V té době však nic nenasvědčovalo faktu, jak velký začne o pár let později psát příběh v dějinách moderní rockové hudby a že se její frontman Phil Lynott, syn brazilsko-irských rodičů, posléze stane v zemi zelených pastvin v podstatě opěvovaným národním hrdinou, řazeným ještě dnes na úroveň členům celosvětově proslulé kapely U2. Cesta štíhlého rocker Více

„Dělat emo po třicítce konečně dává smysl“. Velká pravda, kterou kapela ESAZLESA komentuje vydání svého druhého plnohodnotného alba. Sedm let od prvotiny znamená v životě člověka, potažmo kapely, celkem dlouhou dobu. V podstatě můžeme říct, že se dnes jedná o úplně jinou kapelu, i když personálně se změna omezila jen na jednoho člena. Západočeská hudební scéna mě baví hodně. A v rámci ní pak ještě specificky vyniká město Cheb. ESGMEQ nebo POVODÍ OHŘE jsou jména silně zakořeněná na alternativní kytarové scéně, nebojím se říct, že už s téměř lege Více

…A taková to byla na počátku zajímavá kapela. Nyní jsem z té distingované gotiky spíše rozpačitý. Neříkám, že se zde nenajdou povedené songy, ovšem rovněž díky spoustě vaty na novém albu „Never, Neverland“ nenacházím dřívější pnutí, s jakým mne oregonská kapela před lety upoutala a strhla. Bylo to především v časech debutu „Mana“ a to ještě pod předchozím názvem IDLE HANDS.   IDLE HANDS si posléze změnili jméno na o nic nápaditější UNTO OTHERS a pozvolna se začali stávat konformními. Sice moc nechápu, proč s Více

Současné působení před dekádou navrátivších se britských veteránů SATAN na metalové scéně je hodné obdivu. Řeklo by se parta šedesátníků, ale v jejich případě ta oddanost srdeční muzice a celkové podřízení se společnému výsledku udivuje již od comebacku s albem „Life Sentence“. Tihle Angláni vlastně nehledí na komerční aspekt věci, spolu prostě rádi tvoří, vždy dodají vypiplané heavymetalové album, navíc jej dokáží i koncertně podpořit a ještě si užít tu radost ze společné práce. Šťastná to parta.Od alba „Cruel Magic“ již jsou upsáni pod renomovan Více

Ve čtvrtek 19. září jsem zažil večer plný „tenkrát poprvé“. Poprvé jsem navštívil pražský klub Bike Jesus, a poprvé taky viděl naživo dvě kapely ze žánru „Post“, doplněného o další stylové přísady jako hard-core, emocore, screamo, metal, alternativní rock. Byl to klasický dvojkoncert, se slušnou návštěvností, s celkem dobrý zvukem, plný emocí a náporu na uši (už si vážně musím koupit ty špunty).Bike Jesus je relativně nový klub na ostrově Štvanice, s kapacitou dle jejich webovek zhruba 300 duší. Zvenčí to teda nevypadá vůbec vábně, spíš jako squat, posprej Více

Arizonští FLOTSAM AND JETSAM patří po skoro čtyřiceti letech od založení stále k těm žánrovým kapelám, které si ještě v současné době dokáží udržet vysokou kvalitu a relevanci na scéně. Jejich alba se vždy vykazovala vysokým potenciálem a v rámci zaoceánského speed/thrash metalu patřila k obohacujícím počinům a k žánrové špičce. Nicméně jejich jméno náleží rovněž do kategorie kapel nepříliš doceněných, protože si vždy užívali přízně spíše fajnšmekrů a stylových specialistů, povětšinou zaměřených na americký power/speed/thras Více

Festivaly jsou mrtvé, ať žijí klubové koncerty! Pro nás (nebo možná jen pro mě…), kteří už festivaly nenavštěvujeme, končí období půstu a začíná podzimní klubová sezona. A letos to vypadá na slušně nabušenou jízdu. Jako otvírák jsem zvolil návštěvníky z velké dálky, kteří na 100% potvrdili moje hudební preference. Jak jsem už několikrát na sebe prozradil, mám slabost pro australskou hudební scénu. Je pestrá, je zajímavá, má specifickou auru a vyzařuje z ní upřímná autenticita a radost z muziky. THE GROGANS jsem objevil až letos, a ve své na Více

Jít v pátek třináctého na klubový koncert, nezdá se být i pro člověka se sklony k pověrčivosti ničím mimořádným, zvlášť když tyto stránky založil v den, který ukazoval stejnou číslovku (jestli šlo tehdy o pátek, to si nejsem úplně jistej). Tak tedy. Návštěva klubového koncertu více českých kapel rozličného stylového zaměření jevila se mně určitě zajímavější, než abych šel na akci se soupiskou žánrově úplně totožných bandů. A přesně tahle situace nastala právě minulý pátek v plzeňském Divadle Pod Lampou, kde hrály tři poměrně ambiciózní gr Více

S třetí deskou se po sedmileté pauze hlásí západočeští zatvrzelci LAID TO WASTE, thrashmetalová kapela původně pocházející z Plzně, která může být řazena po bok současných agilních úderek tohoto žánru, jakými jsou u nás kapely EXORCIZPHOBIA, REFORE, LAHAR či čerstvě také MÖRGHULL. To, že právě i LAID TO WASTE reprezentují v současnosti vcelku neotřelé pojetí metalového old-schoolu, může být patrné leckomu, komu se dělá husí kůže sotva zaslechne onen tenký a jako jehla ostrý vysoký ječák Smrťáka Zdendy, který se svým zabarvením Více

Bicí a basa. A spousta pedálů a efektů. A není to málo? Bude to stačit? I po čtvrté? Nalijme si čistého vína, není to už taková pecka jako před deseti lety u albové prvotiny, ale na druhou stranu, dvojice Angličanů s „královskou krví“ nám dokázala naservírovat docela slušnou desku, která dává (částečně) zapomenout na ne úplně povedené třetí album.Kapel ve složení kytara plus bicí máme relativně slušné množství. Ale konstelace basa plus bicí je trochu solitérní. Jak se to stalo? Jako spousta věcí v životě, náhodně. Basák Mike Kerr měl zprvu klasickou rock Více