THE VIRGINMARYS sleduji od jejich debutu (předtím měli pár EP) „King of Conflict“ z roku 2013. Moderní, relativně přímočarý, alternativní rock, který si zakládal na svém ukotvení na nezávislé scéně. Takže melodický ano, ale ne prvoplánově popový. Zvuk zašpiněný tu trochu garážovým rockem, tam trochu punk rockem. Zpěv často přecházející až do řevu. Ideální klubová kapela. Stihli vydat ještě další dvě alba „Divides“ a „Northern Sun Sessions“, a pak se po nich slehla země. Kapely vznikají, kapely zanikají, co naděláš. V roce 2022 sice vydali EP „Dev Více

Dánští VOLA nahráli svou čtvrtou řadovou desku „Friend Of the Phantom“ a jasně s ní dokazují, že i moderní rocková hudba se dá dělat se spoustou melodických motivů. Je to znovu takové miloučké, čisté, únosně chladivé album, které rozvíjí vše, co kapela poskládaná okolo zpívajícího kytaristy Asgera Miginda reprezentovala i na třech předchozích dílech. Silnou stránkou VOLA je znovu technická vyspělost a čistota provedení, kdy se nad djentovými motivy, strojově seštelovanými groovy a plnokrevnou riffovou masou, bude dost možná rozplývat ona intelektu Více

Asi každý si všiml, že se LINKIN´PARK po letech mlčení vrací na scénu s novou front-woman Emily Armstrong a v průběhu podzimu 2024 sklízí s každým ze svých singlů, předcházejících právě před týdnem vypuštěné nové desce „From Zero“, velký úspěch. Jaké tedy comebackové album jedné z největších amerických kapel post-mileniální epochy je? Za mne rozhodně povedené, navazující na to nejlepší, s čím se kapela prezentovala v dobách svých největších úspěchů s prvními dvěma alby „Hybrid Theory“ a „Meteora“. LINKIN´PARK sice vsadili na odvážnost v Více

Indie rocker vyrazil na metalový koncert. První předkapela v něm vyvolala hrůzu už jen podle popisu, tak jí rovnou vynechal. Na druhou si troufnul, ale po třech písních to psychicky neunesl a zatroubil na ústup. Ale hlavní hvězda večera mu naservírovala přesně to, co čekal, plus ještě i něco navíc. ALCEST jsem objevil relativně nedávno a ještě jsem ani neprošel celou jejich diskografii. Uhranuli mě ale zejména velice specifickým zvukem a stylem, kombinujícím metalové a shoegaze prvky v atmosféricky povznášející, a možná až lehce psychedelické formě Více

Ve stejný den, kdy do žižkovské Akropole zavítali THE DEAD DAISIES, se na druhé straně Prahy konal jiný zajímavý koncert. Při zjištění termínové shody mě překvapilo, že pro mě v tu dobu neznámá dánská kapela míří do sálu pro 1000 lidí, zatímco kopretiny „jen“ do 700kové Akropole. A vzbudilo to u mne zvědavost, která se následně promítla v naposlouchávání muziky od chlapců z Kodaně a i v následnou návštěvu jejich (povedeného) koncertu. Nebyla to velká práce. VOLA má za sebou čtyři desky, z nichž první vyšla v roce Více

Motto: Možná jste tam měli zajít také.Pondělí není ideálním dnem pro pořádání koncertů. Pro kapelu s aktuálním potenciálem 500 až 3000 návštěvníků (soukromý odhad) byl tudíž Lucerna Music Bar logickou volbou. Příjemně naplněný prostor v centru Prahy musel nakonec uspokojit i hlavní hvězdy večera, a pokud ne, nedaly to na sobě poznat. Jejich vystoupení bylo totiž stoprocentní, proto mu nechybělo ani ono lidské a sdílené, a proto také musel být ten večer spokojen každý, kdo na ně zamířil. Ve svém reportu se pokusím blíže osvětlit, proč mezi ně počítám i se Více

Poté co se švédští potemníci TRIBULATION oprostili od vlivu původního kytaristy Jonathana Hulténa, snaží se navázat na své předchozí zdařilé desky. Z tohohle pohledu by se mohlo zdát, že se kapela bez podivínského člena začne obracet ke svým metalovějším kořenům. Není tomu však tak. Vývoj, který je dovedl až k novému albu „Sub Rosa In  Æternum“, je bezesporu nezanedbatelný a kapela z jeho linearity v žádném případě neuhýbá. Byť jejich hudba stále vychází z temné stylizace, přeci jen v ní ubylo metalových prostředků, a naopak Více

Sekurity v SaSaZu, toť šlachovití bojovníci z klece s vymlácenýma palicema! Zrovna jeden, který se do mě po skončení navážel, to byl teda extra materiál. A že se jich tam rojilo. Dovnitř se pouštělo jedním vstupem na etapy, kdy vždy pustili jen část čekajících směrem ke vchodu, pak zahulákali, že už dost, napnuli pásku a dav se musel zastavit a jen přihlížel šacovačce oněch vyvolených, co už prošli. Šatna taky stála za zmínku: 50,-Kč za ks (bunda, kabát), ale za tašku přes rameno už chtěli 100,-Kč, což jsem nepochopil. Dál se pak šlo tma Více

Pokud THE CURE nemáte vysloveně rádi, je pro vás nejspíš zbytečné si tohle album pouštět. Fanouška to z vás pravděpodobně neudělá, a na běžný poslech vás album asi bude nudit. Vydat desku po 16 letech skladatelské pauzy je vždy trochu riziko. Bude mít ještě kapela co říct? A budou to lidi chtít vůbec slyšet? Jasně, legenda jako THE CURE bude vyslyšena vždy, ale ani já osobně jsem neměl přehnaná očekávání. Nakonec to dopadlo celkem slušně, ale na základě singlů jsem trochu stažené půlky měl, to musím přiznat. Pro mě je zlatou érou THE CURE Více

Když jsem si zhruba před pěti lety pustil klasiku „From Beyond“, opět mě udivilo, jak může být hranice mezi thrash a death metalem úzká. Někdy stačí velmi málo, třeba upravit styl zpěvu, a rázem se vše pohybuje někde jinde. Takže s Kamem Leem za mikrofonem máte úspěšně nakročeno k tomu hrát solidní death metal, zatímco snaha o něco jiného bude vždy zavánět průšvihem. Přes uvedené omezení představuje dotyčný ve svém oboru nespornou přidanou hodnotu, díky které budete mít vyřešenou otázku vokální autentičnosti a přesvědčivosti. Platí to i 33 le Více