Pro fanoušky GREAT WHITE musí být nová deska jejich oblíbenců vcelku dojemnou záležitostí, jakkoliv jde o dílo prosté nějakých závažnějších komerčních ambicí a hitovosti. Hardrocková stálice z Kalifornie se i bez svého někdejšího frontmana Jacka Russella rozehrává ke zkušenému představení a v devíti skladbách nabízí přesně to, co valná většina rock´n ´rollových tradicionalistů a znalců americké scény osmdesátých a devadesátých let od této hardrockové party žádá. Rock vycházející z bluesových základů, kterému nechybí šťavnatost a potřebná zapálenost, a ze Více

Není příliš obvyklé, že se anglická kapela na začátku své dráhy rozhodne pro speed metal, jenže DRAGONFORCE už si za těch patnáct let působení na scéně vybudovali velmi obstojnou pozici, patří k držákům a jejich jméno je dnes navíc zárukou velmi dobře odvedeného řemesla. Ano, je zde sice opětovně přítomna ona dotěrná otázka nepůvodnosti, protože stejně jako když Němci z GAMMA RAY mnohdy nezastřou svou náklonnost k heavymetalovým otcům z JUDAS PRIEST, rovněž DRAGONFORCE mají problém mnohdy neznít právě jako GAMMA RAY. Po šest let staré změně na postu fron Více

Je těžké soudit motýla, zvlášť když se za posledních patnáct let proměnil v cosi úplně jiného. Britská kapela ANATHEMA avizovala začátkem roku novou nahrávku, která bude údajně navazovat na jejich koncept z roku 2001, tedy jmenovitě album „A Fine Day To Exit“. Nicméně novinka „The Optimist“ už se stylově a výrazově nachází, stejně jako řada jejich nahrávek vydaných v mezidobí, úplně někde jinde, dochází zde tak pouze k návaznosti tématické, nikoliv té hudební. Máme co do činění s velmi křehkou a komorní nahrávkou vyzn Více

„Já se obávám, že ten underground je v našem případě spíš z nouze ctnost. Když už nemůžeme hrát na těch stadiónech, tak budeme aspoň kultovní kapela!“Prostě jsem si nemohl pomoct a musel jsem druhý díl povídání o INSANII uvést touhle vtipnou hláškou basáka Calvery z rozhovoru pro dávno neexistující časopis Big Beng! Ona totiž uvozuje dvě poměrně důležité věci – jednak, že INSANIA už v polovině devadesátých let nabyla skutečně kultovního statutu, za druhé, že pánové z kapely tenhle statut nebrali nijak vážně a stříleli si ze všeho okolo sebe. Fantazie k Více

Vše, co PARADISE LOST ještě s předchůdcem „One Second“ do puntíku vycházelo, se s definitivní platností zhroutilo s následující řadovkou „Host“. Problém však nebyl ani tak na straně kapely, která se znovu o řádný kus posunula do oblastí elektronického rocku, jako spíš v produkci, jíž se nepodařilo vypíchnout stěžejní místa nahrávky a více diferencovat jednotlivé skladby, a stejně tak v logické nepřipravenosti většiny fanoušků na takto velký stylový skok. Samotné skladby, byť na „Host“ opravdu nebylo tolik vyložených trháků, jak by se dalo předpok Více

Přestože PARADISE LOST dosáhli s albem „Draconian Times“ velkého úspěchu, nezastavili se ve vývoji. S přirozeností sobě vlastní, nebojácně vstoupili do zcela nové kapitoly. Nahrávka „One Second“ je tedy zastihla v momentě, kdy opouštěli vody striktně metalového hájemství a vrhli se na kombinování temně rockových nálad s vkusně dávkovanou elektronikou. A čas, který tohle album dokonale prověřil, mne jen utvrdil, že to byl tenkrát, alespoň na určitou dobu, krok správným směrem. Vlastně i z řad metalových fanoušků nedocházelo k příliš velkým prot Více

Nebojácný vývoj jaký předvedla tahle britská pětice zachmuřenců v průběhu celé první poloviny devadesátých let mne dodnes nepřestává fascinovat. Jen málokomu se totiž podařil podobný kousek. PARADISE LOST s naprostou přirozeností postupovali krok za krokem od svých obskurně doom/death metalových počátků, až ke kolosálně nazdobenému piedestalu evropské metalové scény a přitom se nikdy ani náznakem nezpronevěřili svým původním vizím. Jak u nich rostla muzikantská kvalita, stávaly se jejich nahrávky bohatšími, celkově harmoničtějšími, a přestože je kaž Více

Čtvrté album „Icon“ značilo pro PARADISE LOST průlom do světa metalového mainstreamu a rovněž výrazný krok v jejich evolučním vývoji, neboť kapela definitivně opustila hájemství pošmourné neútulnosti a zatěžkaných pomalých temp a jala se svůj výraz udělat zajímavější a jaksi akceptovatelný trochu širším polem posluchačů. Náklonnost k historii metalu měli však démoni jihoanglického Halifaxu uloženou hluboko ve svém nitru, a tak se deska, i díky své komplexnosti a zdokonalenému instrumentálnímu i vokálnímu vkladu, stala jednou z nejpozor Více

K nezaplacení je pocit, když si pustíte novou desku „zasloužilých matadorů“ žánru a ona vám vyrazí dech a zavalí vás tunou mladické energie. Nejnovější počin klasiků brutal tech-death metalu SUFFOCATION opravdu působí, jako kdyby ho nahrála nějaká ledva ochmýřená parta, která se ze zaflusané zkušebny konečně dostala do studia a teď si to hodlá vyřídit s celým světem. Jenže ta by zase mezi řádky skladeb jen těžko nacpala tolik fines, drobností a detailů a nepůsobila by tak sehraně jako právě SUFFOCATION. Jejich novinka „…Of the Dark Light“ je stoproce Více

Válka, část třetí. Stejně jako režisér Oliver Stone musel dokončit svou vietnamskou filmovou trilogii „Četa“, „Narozen 4. července“ a „Nebe a země“, nahráli i GOD DETHRONED svůj třetí válečný soundtrack „A World Ablaze“. Po albech „Passiondale“ (2009) a „Under The Sign Of The Iron Gross“ (2010) jde o další zhudebnění válečné vřavy. Člověku okamžitě naskočí jména jako SODOM, BOLT THROWER nebo třeba i ASPHYX – viz jejich loňskou pecku „Incoming Death“ s hitovkami jako „Division Brandenburg“. GOD DETHRONED se pohybují v podobných zákopech, ale jejich hudba Více