Smutnice? Kdepak, spíš „veselice“, kdybych chtěl být jó vtipný. Protože SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY natočili album, u kterého sice můžete smutnit dle libosti, zároveň se ale taky radovat nad tím, že je tenhle multižánrový soubor stále v plné síle a jeho novinka překonává i předchozí „Návaz“. Na něj byly kladeny možná až moc vysoké nároky – vyšel přece pod hlavičkou renomované francouzské firmy Season Of Mist – které tak trochu opatrná deska nedokázala zcela naplnit. V žádném případě nešlo o slabou nahrávku, ale ani při opakovaném a pečlivém poslechu Více

O Ladislavu Křížkovi a jeho hudebních projektech si můžeme myslet leccos, jedno mu ale nikdo neupře – na přelomu osmdesátých a devadesátých let měl hlas jako zvon a neskutečný tah na branku. Stál tehdy u vzniku hned dvou zásadních děl domácí rockové scény, která obě byla ve své době neuvěřitelně populární a generovala dnes zcela nepředstavitelné prodeje. Ano, samozřejmě jde o alba „Radegast“ a „Anděl na útěku“. Od té doby se pak zúčastnil značného množství vlastních alb i různých hostovaček v rozsahu od celkem slušné kvality až po naprosté umělecké bahno Více

V minulých týdnech jsme si připomněli různá alba, vzešlá z hlav a rukou velkých osobností domácí metalové scény. Projížděli jsme si ARAKAIN, kterému za mikrofonem vévodil Aleš Brichta a za bicími nějakou dobu řádil Štěpán Smetáček. Vzpomínali jsme na TÖRR, který je neodmyslitelně spojen s Vlastou Henychem, i na VITACIT, jehož synonymem na začátku devadesátých let byl Miloš „Dodo“ Doležal. Těch důležitých jmen ale bylo mnohem víc, tak proč zmiňuji právě tahle čtyři? Jednoduše proto, že právě tito muzikanti dali v letech 1992 a 1993 dohromady zajímavý projek Více

Švédské mládence z TRIBULATION jsem měl v zorném poli vždycky uložené jako „imidžoidní kapelu“ pro příznivce povrchnějších odnoží metalu, vampiristických propriet a goth subkultury. Ono tomu tak opravdu je, ale když jsem si konečně udělal poprvé čas na soustředěný poslech jejich hudby a prozkoumal jejich čtvrtou řadovku „Down Below“ z ledna letošního roku, zjistil jsem, že není třeba nad touhle kapelou ohrnovat nos. Jasně, jejich hudba není žádný velký originál, ale na rozdíl od mnohých známějších kapel skandinávské scény nepůsobí přeplác Více

Podobný návrat si tedy nechám líbit. Američané A PERFECT CIRCLE nejenže sebevědomě navázali na svá více než čtrnáct let stará alba, ale dokonce prostřednictvím novinky „Eat The Elephant“ předkládají své nejvyzrálejší a nejkomplexnější dílko. Tam kde se kdysi mluvilo o nadějném základu pro skvělou kariéru v ranku alternativního rocku, popř. metalu, dnes (po hromadě let mlčení) před námi stojí kapela s natolik charismatickým skladatelským potenciálem a songy přesahujícími omezené teritorium alternativní hudby, až se Více

Vysypal jsem krystaly kokainu na malé zrcátko do dvou úzkých řad. Bianca srolovala dvě pětilibrové bankovky, aby si je mohla vsunout do nosních dírek a vdechnout. „Ambrózie“, řekla nakonec. Mick se zašklebil jedním z těch šklebů, které dokážou rozpoltit jeho tvář vedví, takže vypadá jako prasklý kokosový ořech. I ona se zasmála a mě náhle jako blesk zčistajasna zasáhlo poznání: jsou to dvojníci. Mick tuto ženu miloval, protože byla jako on. Vypadala stejně, myslela stejně a miloval-li se sní, blíž Více

Retro-seriál nám pozvolna končí, dnes jsme totiž na startovním čísle tři od konce a vyzobáváme poslední perly. Ono tedy těch dobrých desek z počátku devadesátých let je pochopitelně více, a za nějakou dobu se k některým z nich zřejmě vrátíme, po více než třiceti recenzích je ale přece jenom potřeba si od tématu na chvíli odpočinout. Asi byste ale právem brblali, kdybychom ještě teď nezmínili kapelu, která stála skoro na začátku toho všeho a zhruba v období 1987–1990 patřila mezi nejzářivější jména na scéně – jasně, jde o pražské heavy metalisty V Více

Ono nastoupit do světově proslulé kapely k mikrofonu po takových výrazných personách, jakými jednoznačně byli Scott Weiland nebo Chester Bennington, není zrovna jednoduché. Od Jeffa Gutta se asi nečekalo, že je překoná nebo že dostane do zvuku STONE TEMPLE PILOTS stejnou dávku osobitého charisma jako jeho předchůdci. Ano, neděje se tak, ovšem na druhou stranu musím s jistotou říct, že jeho pěvecký výkon je velmi dobrý a určitě je příslibem do budoucna. To samé však jde říct o novinkové desce, již druhé bezejmenné nahrávce v diskogra Více

Osobně považuji „Sticky Fingers“ za archetypální rockové album od THE ROLLING STONES. Na desce naleznete hned několik fenomenálních čísel, které patří k tomu nejlepšímu a nejtypičtějšímu, co kdy kapela nahrála, stejně tak zde znovu objevíte silný vliv blues a country. Poprvé zde zní vedle Richardsova nástroje i sólová kytara Micka Taylora, a bylo opravdu poznat, že s jeho přijetím vstoupila do zvuku Kamenů nová kvalita a vrstevnatost. Spolu s předchozím albem „Let It Bleed“ (1969) a následujícím dvoja Více

Když se zeptáte blackmetalových fans, která nahrávka TÖRR je nejlepší, spousta z nich vám řekne: „Institut klinické smrti“! Vlastně se k nim musím připojit – tahle památná deska, která zůstala trochu ve stínu slavnějšího debutu „Armageddon“, dokázala naprosto dokonale zhmotnit všechny ty metalově-hororové atributy, kterými se na přelomu osmdesátých a devadesátých let brodila tuzemská scéna – TÖRR se to však podařilo udělat tak nekompromisně a v takové míře, že je „Institut“ vlastně solitérem, jaký u nás nikdo jiný předtím ani potom nevytvořil.Čtvrt Více