Se svou druhou deskou „Dva trámy na kříž“ jsou západočeští POVODÍ OHŘE již pevně ukotveni nejen po obou březích řeky, jež jim dala název, ale celkově na naší současné klubové scéně. Byť tahle nahrávka vyšla u komunitního vydavatelství Naše hudba na počátku období pandemie, konkrétně hned v roce 2020, kdy nebylo možné vystupovat a kapela dílo tak nemohla koncertně propagovat, jsem přesvědčen, že ani v době temna nezapadla a spousta lidí si k ní beztak našla cestu. POVODÍ OHŘE na ní totiž potvrdili svou svébytnost i to, že nejde jen o nějaký krátkodechý Více

Existuje jen málo rozumných důvodů, proč se Kai Hansen rozhodl v roce 2007 pojmenovat devátou řadovku GAMMA RAY názvem, odkazujícím na pravděpodobně nejlepší desku jeho navždy druhé kapely. To jméno zní „Land Of The Free II“, a posouzení toho, proč tak náš milý Kai učinil, si dovolím nechat na každém z vás. Přesto, že od „No World Order!“ žádnou nahrávku GAMMA RAY nevlastním, a tak jsem „zemi svobody dvojku“ neslyšel opravdu dlouho a pro účely recenze jsem si ji musel zapůjčit, mé vzpomínky na ni zůstaly téměř stejně čerstvé, jako je menu, kte Více

Novinkou „In Times New Roman…“ jakoby se QUEENS OF THE STONE AGE snažili zbavit kytarovým popem načichlého pozlátka získávaného v průběhu minulých dvou albových etap, spolu s tímhle se bohužel kamsi dozadu přesouvá i náklonost k chytlavějším vypalovačkám. Jejich typický zastřený zvuk však písním udržuje onen skladatelský génius loci, takže i když se k jádru letošního materiálu budete prokousávat obtížněji, přes ty hromádky zvukových detailů a špinavějících se aranží vlastně získáte dojem setkání se zcela typickým albem této kapely. Uf... není to moc s Více

K recenzování „Majestic“, osmé řadovky GAMMA RAY, která vyšla nekonečné čtyři roky po skvělém „No World Order!“, jsem se odhodlával velmi dlouho. Prala se ve mně chuť dokončit seriál recenzí mé druhé nejoblíbenější metalové kapely spolu s tím, že album není dobré a že nechci mé favority po právu zpražit. Že by tedy kapele došel dech a čtveřici špičkových muzikantů nápady? Nebo snad dokonce začali kluci opisovat? Z části je to bohužel pravda, ale nakonec jako vždy platí, že nic není tak špatné, aby nemohlo být ještě hůř. Ale hezky popořádku. &nb Více

Kalifornští hardrockeři RIVAL SONS se vrací se svým prvním post-pandemickým, celkově však již sedmým albem. Po čtyřech letech ticha je „Darkfighter“ v anglo-americkém světě bedlivě sledovanou nahrávkou, zvlášť pak když předchozí „Feral Roots“ (zpětně předešlé album slyším na 80%) zaznamenala nemalý úspěch. Současný hardrockový revival inspirovaný sedmdesátými lety, to jsou kromě RIVAL SONS také především mladíci z GRETA VAN FLEET a tyto dvě kapely v podstatě nejzásadnějším způsobem ovlivňují tok podobné hudby k mladé generaci pos Více

První deska GAMMA RAY, která spatřila světlo světa ve třetím miléniu, přesně 10. září 2001, se nám svým názvem „No World Order!“ snaží symbolicky namluvit, že staré světové pořádky se pomalu ale jistě chýlí ke konci, a že se je pánové z německého Hamburku pokusí nekompromisně rozbořit. Tak černě bych to ovšem neviděl a ani s tou „přestavbou“, myšleno především hudební, to nakonec není tak horké. Chlapi z GAMMA RAY hrají naštěstí stále poctivý melodický heavy metal, a i když někdy uberou plyn nebo zabrousí zlehka do rockovějších vod, všech jedenáct s Více

Přiznávám, že novinka amerických EXTREME zatím nenaplńuje zcela má očekávání, která mám u kapely, jež dala v průběhu devadesátých let světu hned několik mimořádných alb. Budu se vám tedy snažit přiblížit, proč nejsem se „Six“ až tak spokojen, jak bych si býval představoval po patnácti letech studiového pauzírování této bostonské hardrockové čtveřice. Asi nemá cenu opakovat, že EXTREME tvoří samí úžasní hudebníci a že Nuno Bettencourt, jako jeden z posledních skutečných kytarových hrdinů, má stále neuvěřitelný potenciál. Od EXTRE Více

Z období bolestivých osobních ztrát roku 2022 se Dave Grohl pokusil dostat tím nejlepším možným způsobem, když ve spolupráci s osvědčeným producentem Gregem Kurstinem prostě nahrál tu nejlepší možnou desku, jaké byl v současnosti schopen. „But Here We Are“ je popisována jako první kapitola zcela nového života jeho mimořádně úspěšné kapely. A jak materiál dva týdny poslouchám, patří rozhodně mezi povedená alba od FOO FIGHTERS. Dává totiž s přehledem zapomenout na dva své albové předchůdce – nemastnou, neslanou nahrávku „Concrete And Gold“ z Více

V zimě proběhla oslava čtyřiceti let existence kapely ARAKAIN, v květnu pak 25 let od vydání alba „Apage Satanas“, na což kapela v těchto dnech reagovala reedicí. Úspěšné a oblíbené album z druhé půky devadesátých let, které má výsadní postavení v diskografii naší zjevně nejstabilnější metalové kapely, se dočkalo naducaného digipackového provedení. Původních třináct skladeb bylo na nové verzi rozšířeno o pět bonusů z období let 1997 a 1998, kdy se tyto skladby nacházely pouze na kompilacích „15 Vol. 1+2“. Z dotyčných osmnácti skladeb je patrné, j Více

Ale hraje jim to pořád pěkně. Co také čekat od kapely, která vydala takový debut. Možná až příliš silný debut, protože stále nejsou schopni uniknout jeho gravitaci. Snaží se ji pouze vyrovnávat a udržet slibnou dráhu – v kruhu. Důsledkem je stagnace. Odvážnější přístup by neškodil, třeba by se před nimi rázem otevřel trochu jiný vesmír. Tak nějak se totiž pozná progresivní kapela, že si nehraje, ale že stále nebo alespoň čas od času hledá. Dotyční se ovšem chovají, jako kdyby na svém prvním albu už vše našli. Chyba lávky. Má první výtka je tudíž zásadní. NE Více