Zázrak se nekoná a své slavné období z přelomu osmdesátých a devadesátých let němečtí SCANNER opět nezopakují. Ačkoliv deska začíná nadějně, prostřednictvím rychlé a nadupané letky „The Earth Song“, která se vrhne do vzduchoprostoru s demonstrativním nadšením válečných tryskáčů nad Baltem, kdy čelíme sice nadějnému startu, ale posléze nedostáváme žádný příběh. Materiál se nakonec rozplyne v houfu patetického dojení v power/melody-metalovém stylu, jaký mezi námi koexistuje již od konce osmdesátých let, navíc snaha o jistý prvek progové nadýcha Více

Progresivní metalová hudba má nesčetné množství podob a odstínů, ale takovou, jakou na svém novém počinu „Black Medium Current“ předvádějí norští blouznivci DØDHEIMSGARD, jsem snad ještě nikdy nikde neslyšel. Kapela samozřejmě vychází z blackmetalového podhoubí pozdních devadesátých let, je však vzdálena jakémukoliv náznaku ortodoxie či klišovitosti a zkrátka si dělá, co jí zrovna napadne. Seveřané nebojácně zkoumají stále nové a nové hudební prostory a nabízejí svá filosofická a duchovní dobrodružství skrze emotivně zaangažované, nálado Více

Nejsem velký fanoušek těch opravdu hodně drsných poloh metalu, mám rád spíš evropskou melodickou linku, než tu americkou založenou na punku a hardcore. Opatrný vztah mám i k blackmetalu, kde jsem si musel dlouho zvykat na jednobarevné štěkavé vokály, i na to, že je u některých interpretů v monotónní zvukové kouli těžké rozeznat jeden nástroj od druhého… což je ale pro tradiční blackmetalisty naopak cool a ta opravdová „známka punku“…Mám ale rád i dobrý growl, tak sahám často po melo-deathu a opatrně postupně zkouším i ty více melodičtější formy blacku. Občas Více

Zdáli se nezničitelní. Neúnavná kapela, která každé dva roky vydávala kvalitní desku s kvalitními písněmi a pak se rozjela na turné. Dvaapadesát let, třiadvacet desek (+ dvě další coby bokovka HARD RAIN), ani jedna z těch desek slabá a některé vyloženě excelentní.Občas se u některých kapel používá přídomek „nedoceněná“, ale opravdu si teď nevybavuju skupinu, kde by to platilo víc (opravte mě). Charakteristický zvuk, vynikající zpěvák s nezaměnitelným hlasem, výborné písně se silnými melodiemi, konzistentní diskografie, ale… MAGNUM nikdy nedosáhli slávy a oblíb Více

Důležitou událostí pro aktuální podobu fungování SAXON se stala především loňská změna na postu kytaristy, teprve druhá za celou pětačtyřicetiletou historii těchto veteránů NWOBHM. Paul Quinn se totiž vzhledem k narůstajícím zdravotním obtížím rozhodl odejít do důchodu a na jeho místo naskočil Brian Tatler, vůdčí představitel a skladatelský tahoun stylově i generačně spřízněných DIAMOND HEAD, tedy současník SAXON a muzikant pohybující se na britské Hard N´Heavy scéně již od konce sedmdesátých let. Ta obměna totiž nemohla dopadnout logičtěj Více

Už od letního předskakování francouzské veličině GOJIRA na jejich evropském turné jsem o těchto Angličanech věděl. Za názvem URNE se skrývá trojice ostrovních pořízků, kteří posluchačům servírují nikoliv šťavnatý steak, jak by se mohlo patrně leckomu při pohledu na frontmanův hipsterský plnovous zdát, ale ne úplně marný vzorek valivého a hutného sludge, který se však, bohudík, neutápí v monolitičnosti. Trio je naopak schopno rozevřít své výrazové nůžky do poměrně solidní šíře a nelze o nich tak říci, že jde o vyhraněné stylaře. Do svých spíše Více

Po více než dvaceti letech přichází Peter Gabriel se studiovým albem autorských písní - umělecky ambiciózním, dokonale vyzrálým, neprvoplánovým, zkrátka odhalujícím jeho aktuální rozpoložení. Snad nikdo jiný z hudebních velikánů historie rocku nepřispěl vloni s takto uceleným a aktuálně znějícím art-pop/rockem. Deska, o které jsem si nemyslel, že podobnou Gabriel ještě někdy složí, tak odhaluje více chytlavosti, než by se dalo předpokládat. Svou roli v tom zřejmě hraje muzikantovo přirozené vyrovnávání se s postupujícím věkem. N Více

Před čtrnácti lety, kdy starší verze téhle mé recenze vyšla na webu Metalopolis, jsem tvrdil, že jde o nejlepší album, na jakém kdy zpíval Steve „Zetro“ Souza. Dost možná je to pravda ještě nyní, byť si myslím, že nejnovější materiál této desce slušně zatápí a je obstojnou konkurencí. Zatímco druhá deska „Pleasures Of the Flesh“ zastihla EXODUS ve fázi mírného zaváhání a dá se říci i hledání nové formy po odchodu křiklounského Paula Baloffa, na počátku roku 1989 už byl pilíř z Bay Area plně stabilizován a při síle. Někdejší frontman kapely LEGAC Více

Kalifornští rockeři RIVAL SONS navázali hned půl roku po vydání svého alba „Darkfighter“ s pokračováním v podobě sady nazvané „Lightbringer“. Obě desky jakoby představovaly dvě strany jedné mince. Zatímco první působí spíše sevřeněji a je zacílená na bluesové riffy a úderné rytmy, druhá dodá o něco více volnosti a přesahu k jemnější strukturovanosti a artovým ambicím čtveřice. Věnujme se tedy té aktuální. Jen šest zde umístěných skladeb charakterizuje pozvolnější tempo, převážně akustické rozjezdy a celková nadýchanost vyznění. Materiál tak Více

Další z comebacků, kterému jsem už moc šancí nedával. Přestože nikdy neskončili, prošli hned několika hibernacemi. Ta poslední byla nejdelší. Když v roce 2006 vydali návratové „Out of Blood“, retro thrashová vlna se teprve vzmáhala. Dotyční se k ní v podstatě nemohli připojit a ani by se k ní nepřipojili, vždy se totiž snažili posouvat. Výsledkem byly rozporuplné recenze provázené menším zájmem, a tudíž i další pauza, jejíž ukončení stvrdilo nové studiové album vydané koncem loňského roku. Píšu o SADUS, o kapele, která svého času neměla rád Více