Přinést do letitého thrashového žánru ještě nějaké zajímavé podněty a svěžest, může být při zachování daných pravidel docela kumšt. Své o tom vědí i Američané ENFORCED (nepléct se švédskými melodiky ENFORCER, viz včerejší recenze), kteří jdou na věc skrz spontánnost a, i přes inspirace minulostí thrashe, rovněž také plnou uvěřitelnost. Věc se jim daří, neboť jako plytká kopie rozhodně neznějí. Jejich tvorba si zkrátka na nic nehraje a rozvíjí to podstatné z historie i současného dění v tvrdé metalové hudbě a sklízí zasloužené ovace. Už minulá deska Více

Švédské metalové melodiky ENFORCER jsem začal sledovat až s aktuální řadovou deskou „Nostalgia“, která vyšla pár týdnů nazpět. Tohle album však nese v rámci jejich diskografie již pořadové číslo šest, takže nelze kapelu, existující přes patnáct let, považovat za bůhvíjaké nováčky, kteří by se snad chtěli svézt s aktuální NWOTHM módou. Ten fakt, že jsem si této kapely v souvislosti s albovou novinkou všiml, svědčí o tom, že je zkrátka dostatečně dobrá.   Na základě skladeb z aktuálního materiálu soudím, že tihle Šv Více

Vlastně je to stejné jako u vrcholového sportu. Do odvětví, která patřila dříve většinově mužské části populace, začíná fušovat stále více ženských, což sebou nese i možnost srovnávání, jak jim ta která činnost padne a co pozoruhodného, vlastního a dosud neslyšeného, do ní mohou se zpožděním mnohých dekád přinést. Švýcarské čarodějky BURNING WITCHES mohou být dnes leckým považovány za heavymetalovou senzaci, z mého pohledu jde však po hudební stránce o omšelý a nenápaditý prefabrikát, opírající se o celou řadu heavymetalových klišé z osmdesátých le Více

Novinka „Plagueboys“ od post-punkových GRAVE PLEASURES je pro mne zjevením, neboť se zde finská kapela po dvou nadějných albech konečně trefila do černého i po stránce zlepšeného vkusu apropo minimalizace kýče. S britských frontmanem Matem McNerneym ve svém středu se tentokrát dokázali seveřané výrazově vymanit z goth-metalového prostředí a působí více autenticky. Snad jako kdyby onu temnou vlnu post-punkového žánru na počátku osmdesátých let opravdu zažili. Novému materiálu nechybí uhrančivost a potřebná výrazová erudice, stejně jako chyt Více

Na vcelku solidním, avšak nikterak výjimečném debutu „Queen Of Siam“ z roku 1986 působila kapela ze západoněmeckých Cách prostě jen jako méně ambiciózní souputník všech drásavých úderek, které tehdy na hekticky bující kontinentální metalové scéně posouvaly hranice možného (BATHORY, KREATOR, DESTRUCTION, CELTIC FROST…), to se však mělo o rok později změnit s jejich druhým albem. V časech první desky totiž opanovala zvuk HOLY MOSES určitá nedbalost. Jakoby se kapela, založená již roku 1981 a celých šest let aktivně působící v Více

Víc jak dvě dekády strávené zpíváním s metalisty v prostředí metalových manýr prostě muselo skončit natočením popového alba.:-) Holandská pěvecká hvězda Floor Jansen svou covidovou „dovolenou“ pojala de facto terapeuticky. Asi by nebyl problém oslovit pár zkušených „symfoniků“ a připravit úspěšnou desku, která by ve tvářích fanoušků NIGHTWISH vyvolala spokojené úsměvy, zatímco v případě Tuomase ten křivý.:-) Floor však měla evidentně jinou ambici. Natočit smysluplný sólový počin, na kterém by zúročila svůj, po dlouhou dobu jen pronajímaný, pěvecký potenc Více

Čtvrtá studiovka GAMMA RAY je, když ne rovnou nejlepší, tak rozhodně nejdůležitější deskou této německé formace a peckou mezi oči malověrným fanouškům, kteří už ani nedoufali, že by se Hansen vrátil na plný úvazek do jemu dobře známých vod melody metalu. Po úvodní sérii vysoce nadprůměrných, ale vlastní tvář spíše hledajících alb spatřila roku 1995 světlo světa „Země svobody“, která platí za jednu z nejlepších nahrávek, které kdy vznikly na poli metalové muziky, a která odstartovala tu část kariéry GAMMA RAY, kterou mám nejraději. Název byl, i vzh Více

Po opětovném znovushledání kytaristy Traciiho Gunse a zpěváka Phila Lewise se kultovní sebranka ze Západního Hollywoodu tváří posledních šest let vlastně velmi stabilizovaně. Realizuje vždy ob jeden rok solidní desku a celkově působí, že přes všechny konflikty a kontroverze minulosti již s ničím extra nezápolí. Nebýt tedy těch druhých L.A.GUNS, fungujících pod vedením jejich někdejšího spoluhráče z nejslavnější sestavy - bubeníka Stevea Rileyho - už zhruba čtyři roky. Obě bandy tedy už nějaký ten rok působí vedle sebe, fungují pod shodným ná Více

Chápu, že šéfovat v šedesáti letech hrubiánské thrasmetalové úderce by byl hraniční stav i pro chlapa, nicméně Sabina Classen byla vždy typem srdcařky a proto avizovaná rozlučka se scénou přichází až nyní, v podobě zatím vcelku kladně přijatého posledního alba „Invisible Queen“. Prostřednictvím této sady se vlastně loučí i její kapela HOLY MOSES, stálice německé tvrdě-metalové scény, která si však nikdy nepřisvojila většinové publikum. Svou kariéru totiž vedla skrze neutuchající vášeň po muzice hrané především ve striktních žánrových manti Více

Asi se dnes na světě opravdu nenajde vitálnější klasická thrashová úderka s kořeny hluboko v osmdesátých letech než OVERKILL a nová deska tohle jen potvrzuje. O famózní jízdě zelených napříč čtyřmi dekádami existence svědčí nejen neúnavné koncertování prostřednictvím dlouhých světových turné, které tahle kapela se vzácnou pravidelností absolvuje, ale také vysoká hráčská úroveň všech členů, originální zvuk a celkové nasazení, které by jim mohli závidět mnohem mladší party. Já osobně v posledních zhruba patnácti letech zažil OVERKILL v koncer Více