Do češtiny přeloženo „Ohněm a mečem“ a „Sláva“. Kdo by ale čekal klasická powermetalová témata/klišé o rytířích a čarodějích bojujících v epických bitvách s draky, skřety apod., je mimo. Podobně vedle jsou také myšlenky na inspiraci klasickou knihou Henryka Sinkiewicze o kozáckém povstání v 17. století. Partička z amerického Idaha se na své první dlouhohrající desce vydává svou vlastní cestou. Máme tu před sebou power metal skvělý a nápaditý, ale jiný než obvykle.Ohněm a mečem se v Idahu bojuje o slávu Boží a jde o džihád proti temnotě a za osvobození lidské duš Více

Už svou sólovou prvotinou „Fatal Portrait“ z roku 1986 někdejší zpěvák MERCYFUL FATE bodoval a nabídl o něco okázalejší poslechový zážitek, než tomu bylo v případě dánských heavymetalových legend. Značka KING DIAMOND si zkrátka okamžitě vydobyla početnou fanouškovskou základnu a navázala na předchozí Kingovo působiště, svým brilantním provedením heavy metalu s hororovými prvky tak tnula do živého. Základem úspěchu byla samozřejmě vysoká instrumentální kvalita čerstvě postaveného souboru, která za MERCYFUL Více

Už jsem o tom myslím párkrát psal. Někdo se bezvýsledně snaží, někomu zas stačí hrábnout do strun a člověk hned ví, že je na správné adrese. Kytarista Alesh AD patří do druhé kategorie. Navíc se mu jako by rozvázaly ruce, a proto začal v posledních letech pod hlavičkou RAVENOIR nejen tvořit, ale především nahrávat a vydávat. Štědrost mu nechybí, v rámci konzervativních postupů sdílí své privátní zřídlo temnoty, jehož vydatnost neslábne ani na třetím albu. Zároveň se snaží posouvat. Novinka „Cultus Inferi“ zní tudíž jinak než debut i dvojka, přestože je napsa Více

Asi nejlepší reinkarnace chladné dark-wave, post-punku a gotiky z osmdesátek, jakou jsem v posledních letech od poměrně mladé a neotřelé kapely slyšel. Přesto se však nemohu ubránit pocitu, že dvojici Texasanů TWIN TRIBES něco k dokonalosti schází, neboť při poslechu jejich řadovek posluchač po nějaké chvíli čelí monotónnosti a propadání produkce alb do neměnných a mnohokrát slyšených schémat. Je to dost možná absencí živých bicích, které zde od základu zastupuje předprogramovaný automat. Ona neživotnost tak provází jejich Více

Zázrak se nekoná a své slavné období z přelomu osmdesátých a devadesátých let němečtí SCANNER opět nezopakují. Ačkoliv deska začíná nadějně, prostřednictvím rychlé a nadupané letky „The Earth Song“, která se vrhne do vzduchoprostoru s demonstrativním nadšením válečných tryskáčů nad Baltem, kdy čelíme sice nadějnému startu, ale posléze nedostáváme žádný příběh. Materiál se nakonec rozplyne v houfu patetického dojení v power/melody-metalovém stylu, jaký mezi námi koexistuje již od konce osmdesátých let, navíc snaha o jistý prvek progové nadýcha Více

Progresivní metalová hudba má nesčetné množství podob a odstínů, ale takovou, jakou na svém novém počinu „Black Medium Current“ předvádějí norští blouznivci DØDHEIMSGARD, jsem snad ještě nikdy nikde neslyšel. Kapela samozřejmě vychází z blackmetalového podhoubí pozdních devadesátých let, je však vzdálena jakémukoliv náznaku ortodoxie či klišovitosti a zkrátka si dělá, co jí zrovna napadne. Seveřané nebojácně zkoumají stále nové a nové hudební prostory a nabízejí svá filosofická a duchovní dobrodružství skrze emotivně zaangažované, nálado Více

Nejsem velký fanoušek těch opravdu hodně drsných poloh metalu, mám rád spíš evropskou melodickou linku, než tu americkou založenou na punku a hardcore. Opatrný vztah mám i k blackmetalu, kde jsem si musel dlouho zvykat na jednobarevné štěkavé vokály, i na to, že je u některých interpretů v monotónní zvukové kouli těžké rozeznat jeden nástroj od druhého… což je ale pro tradiční blackmetalisty naopak cool a ta opravdová „známka punku“…Mám ale rád i dobrý growl, tak sahám často po melo-deathu a opatrně postupně zkouším i ty více melodičtější formy blacku. Občas Více

Zdáli se nezničitelní. Neúnavná kapela, která každé dva roky vydávala kvalitní desku s kvalitními písněmi a pak se rozjela na turné. Dvaapadesát let, třiadvacet desek (+ dvě další coby bokovka HARD RAIN), ani jedna z těch desek slabá a některé vyloženě excelentní.Občas se u některých kapel používá přídomek „nedoceněná“, ale opravdu si teď nevybavuju skupinu, kde by to platilo víc (opravte mě). Charakteristický zvuk, vynikající zpěvák s nezaměnitelným hlasem, výborné písně se silnými melodiemi, konzistentní diskografie, ale… MAGNUM nikdy nedosáhli slávy a oblíb Více

Důležitou událostí pro aktuální podobu fungování SAXON se stala především loňská změna na postu kytaristy, teprve druhá za celou pětačtyřicetiletou historii těchto veteránů NWOBHM. Paul Quinn se totiž vzhledem k narůstajícím zdravotním obtížím rozhodl odejít do důchodu a na jeho místo naskočil Brian Tatler, vůdčí představitel a skladatelský tahoun stylově i generačně spřízněných DIAMOND HEAD, tedy současník SAXON a muzikant pohybující se na britské Hard N´Heavy scéně již od konce sedmdesátých let. Ta obměna totiž nemohla dopadnout logičtěj Více

Už od letního předskakování francouzské veličině GOJIRA na jejich evropském turné jsem o těchto Angličanech věděl. Za názvem URNE se skrývá trojice ostrovních pořízků, kteří posluchačům servírují nikoliv šťavnatý steak, jak by se mohlo patrně leckomu při pohledu na frontmanův hipsterský plnovous zdát, ale ne úplně marný vzorek valivého a hutného sludge, který se však, bohudík, neutápí v monolitičnosti. Trio je naopak schopno rozevřít své výrazové nůžky do poměrně solidní šíře a nelze o nich tak říci, že jde o vyhraněné stylaře. Do svých spíše Více