Druhá řadovka německých THE NIGHT ETERNAL nazvaná „Fatale“ nijak neslevuje z postojů předeslaných na dva roky starém a u miniaturní značky Ván Records vydaném debutu „Moonlit Cross“ a představuje kapelu, příslušící k momentální vlně NWOTHM, stále v dobré pohodě. Essenský kvintet není v pravém slova smyslu čistě heavymetalovou kapelou, byť se u nich dá rozeznat náklonost k IRON MAIDEN prostřednictvím nezanedbatelného množství sól a kytarových vyšívánek, nicméně je to právě ona temná aura, která jejich výraz kloní více do oblastí okultna a Více

Královéhradecká parta THE ATAVISTS přišla již před rokem se svou třetí řadovou deskou „Prettier Than You“. Nicméně jsem se k recenzi na ní dostal až dnes. Z nahrávky je poznat, že kytarový nezmar Adam Krofian a jeho spoluhráči si na výsledku dali záležet. Album reflektuje nejen garážový zůsob stylizace rocknrollové hudby, ale umocňuje v písních větší barvitost provedení.  Jde celkově o vývoj pozitivním směrem. Zacílení na americkou scénu a tamní retro kytarovky typu THE BLACK KEYS se čekalo, ale nezůstalo jen u jednotvárnosti, d Více

Tak nakonec velmi dobrá deska. Skutečnost, že kanadská dvojice CROWN LANDS sází na projev jejich slavných krajanů RUSH, je pro dlouhodobé přežití a celkovou identifikaci hudby těchto bezesporu šikovných mladíků vlastně jejich nejslabším místem. Nevím, jaký význam pro muzikanta může mít, že se jeho kapela velmi podobá nějaké starší grupě s celosvětovým statusem hvězd? Z formálního pohledu je však albová dvojka Kanaďanů nazvaná „Fearless“ zdařilou deskou, dokonce bych řekl, že i velmi zdařilou, jen si prostě myslím, že tihle šikovn Více

Po vydání legendárního debutového alba „Bonded By Blood“, jež se stalo opěvovaným milníkem rané fáze thrash metalu, se od EXODUS čekaly další ohromné věci. Bohužel se kapele již nikdy svůj debut překonat nepodařilo, jakkoliv z formálního pohledu dokázala přicházet se stále vycizelovanějšími, technicky perfekcionistickými a plně agresivními alby a držet se v popředí žánrového pelotonu. Možná dvojce „Pleasures Of the Flesh“ chybělo ono kouzlo spontánnosti, animální divokost nekoordinovaná žánrovými pravidly, s rostoucí technickou vyspělostí Více

Nějaké nahrávky právě končícího roku se nedostaly do mé závěrečné rekapitulace snad jen proto, že zkrátka byly objeveny se zpožděním, což je případ i teď v listopadu vydané třetí řadovky britského stoner-rockového bandu GREEN LUNG. Pětice z Londýna aktuálně upsaná Nuclear Blast pozitivně překvapuje. Jestli jste si už nějaký čas říkali, že se v dnešní rychlé a na efekt hrající době jen tak nevidí pořádný chlapský rockový band bytelné podstaty, tak zde je se vším všudy. Zvuk GREEN LUNG vychází jak z odkazu hardrockových velikánů sedmdesátých let jako DEE Více

Novinka „Reign Of The Reaper“ od švédských válečníků SORCERER již platí za jejich čtvrtou řadovou desku a může být rovněž zahrnuta do vyvolené skupiny právě těch letošních nahrávek, které nějakým způsobem v roce 2023 metalovým prostorem zarezonovaly. I když já sám nejsem úplně přesvědčen o její nenapodobitelnosti a nedostižném potenciálu, svěřenci mentora Johnnyho Hagela zde potvrzují vysoké ambice. Kapela svým notně patetickým výrazem totiž zachází bez potřeby šetřit síly a staví vlastní opevnění někde na území majestátního heavy/power metalu a mel Více

Pokud s půlročním spožděním zaměřím svou pozornost na práci bratří Cavalerů na jimi znovu nahraných verzích nejstarších děl jejich mateřské kapely, pak musím stvrdit, že tohle jsou počiny, na kterých stará SEPULTURA ožívá v plné parádě, tak jak jsem ji na přelomu 80-90tých let miloval. To se můžou odpůrci všemožných reedicí a znovunahrávání třeba stavět na hlavu, protože právě zde dává veškeré snažení o resuscitaci smysl. Je to síla!Nejstarší díla Brazilců totiž nikdy nebyla po zvukové stránce bůhvíjaká. Nápad znovu se vrhnout do zpracování deb Více

Slovenští MALOKARPATAN vypouštějí do světa svou čtvrtou řadovou desku a ten s úžasem reaguje. I z mého pohledu je „Vertumnus Caesar“ jejich bezesporu nejvyspělejším zápisem a nabízí mnohem dokonalejší průzor do světa heavymetalové melodiky, než tomu bylo na kterémkoliv z jejich předchozích děl. Na jednu stranu zde máme temné, černotou čpící kořeny, na stranu druhou se před kapelou otevírá nový rozmanitější prostor. Vlastně se mi v souvislosti s novinkou už ani nechce mluvit o black metalu, když ten zde reprezentuje snad jen hudrující vokální pr Více

Čtvrtá a poslední řadová deska WARLOCK je pravděpodobně tím nejznámějším a z mého pohledu i nejlepším dílem, na kterém zpívá metalová královna Doro Pesch. Düsseldorfská rodačka se zde opravdu nadechla k ambicióznímu pokusu o skok přes Atlantik, neb prosazení se za oceánem tehdy znamenalo normu celosvětového úspěchu. Deska byla od počátku tvořena s nezanedbatelným zatížením na komerční aspekt věci, přesto se však na ní podařilo sjednotit skladby, jejichž vyznění má trvanlivý ráz a ještě v současnosti tak mohou těšit leckterého pamětníka Více

Jak dalece šílená musí být japonská doom/sludge/stoner-metalová kapela, která se ve svých písních zabývá osudy sériových vrahů? Baskytarista Tatsu Mikami, který podivínské CHURCH OF MISERY vede již od roku 1995, musí být řádně zakousnutej bastard, který své valivé groovy hrne, navzdory všem vyvstalým nástrahám a personálním těžkostem. Jestliže na kapele ani moc nelze vysledovat zásadní stylový vývoj, pak při srovnání produkce jednotlivých alb právě letošní novinka „Born Under a Mad Sign“ vítězí a platí zřejmě na nejvyzrálejší kus muziky Více