Arjen Anthony Lucassen – mám rád tohoto svérázného holandského hudebníka. Z jedné vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde o velmi příjemného a milého člověka, se kterým se dá dlouze a zajímavě mluvit prakticky o čemkoli. A pokud sdílíte jeho zápal pro hudbu a zároveň jste nadšenci do sci-fi a fantazijních sfér všeobecně, patříte do jeho světa. Světa, který pro nás hudební fanoušky zhmotňuje na ploše mnoha zajímavých projektů. Za stěžejní lze bezesporu považovat AYREON, mateřský přístav, ve kterém se realizují všechny hlavní myšlenky a vize. STAR ONE, troufn Více

Dlouho předlouho dřímal spravedlivým spánkem starý tullovský duch, než ho Ian Anderson opět probudil k životu. Co k tomu skotského minstrela vedlo, se můžeme jen dohadovat, protože po mnoho let si vystačil s vlastní sólovou tvorbou. Nejpikantnější na celé věci je skutečnost, že nynější sestavu skupiny tvoří právě ti muzikanti, kteří pomáhali na svět deskám vydaným pod civilním Andersonovým jménem. Poprvé od roku 1968 tak postrádáme kytarové tóny Martina Barreho, jenž byl fakticky jediným vytrvalým Ianovým souputníkem v jinak proměnné množině jmen a osobností p Více

Zpěvák PEARL JAM má sólovou desku, co tedy nabízí jeho „Earthling“? Dle mého je to deska, která oplývá kvalitním songwritingem, ujasněnou koncepcí a nepochybnou zkušeností autorů. Patří bezesporu k těm, o kterých bych (být jiná doba) řekl, že má na to navodit pocit hromadné sounáležitosti. Svědčí o tom již pilotní stadionový singl „Invincible“, který se jeví být nejen dospěláckou, ale rovněž chytlavou záležitostí, kdy po jeho poslechu máte coby příslušníci střední generace chuť výjimečně navštívit nákupní zónu za městem a koupit si Více

Z novinkového alba Slashe, parťáka Mylese Kennedyho a jejich THE CONSPIRATORS je poznat, že jim několikaletá pauza vlastně prospěla. Materiál sice nebude patřit k těm sbírkám, které je nutné vlastnit a permanentně poslouchat, nabídne však obstojné hardrockové skladby, zcela typické pro tyto muzikanty. Důležité zůstává, že novinkové songy nevyvolávají pocit přesycenosti. Před nějakými pěti lety jsem si totiž říkal, že je obou hlavních aktérů už tak nějak moc, navíc alba vzešlá z jejich spolupráce dle mého neměla vzrůstající kva Více

Lze čekat od kapely po téměř třiceti letech hraní něco jiného než vyzrálejší a usedlejší verzi svého mladšího já? Myslím, že ne. Hudební status quo s minimálními změnami vyhovuje tvůrcům i fanouškům, kteří souběžně stárnou a pojí je společná touha zažít znovu ty prchavé ale intenzivní pocity z bouřlivých minulých období, kdy maximální existenční starostí bylo sehnat lupen na koncert. Kalifornští KORN provázeli dospíváním obrovskou masu fanoušků z generací X a Y a většina z nich jim zachovala svou přízeň i do dnešních dnů. Tím nechci produkci KO Více

Kdo z nás nechtěl alespoň jednou za život uskutečnit nějaký ten posun v čase. Cestování časoprostorem je prostě odvěkou touhou lidstva, podobně jako pachtění se za nesmrtelností či snem o létání. Považujeme tuto schopnost za cosi nedosažitelného, za „hudbu budoucnosti” a přitom si ani neuvědomujeme, že ji využíváme v životě poměrně často. Pokaždé, když bez dechu hltáme řádky literárního díla, zaníceně zkoumáme stopy štětce na zašlé olejomalbě, s hlavou vyvrácenou sledujeme linie klenby starobylého chrámu či se sluchátky na uších slastně p Více

Pokud se má člověk pokusit o recenzi závažnějšího hudebního díla, měl by před tím trochu vypustit, zrelaxovat a pak se nadechnout. Doufám, že mi takovou kůru poskytnou přímočaří melodici BATTLE BEAST, jejichž silné marketingové podpoře jsem do dnešních dnů unikal. Když si člověk jednou za čas dokáže pochutnat v Mekáči, může přece zkusit i nějakou tu standardizovanou zamraženou hotovku od Nuclear Blast. Princip je totiž stejný, sladké je zde sladkým, slané slaným a mastné mastným. Rychle a rovnou do žíly. Žádné rafinované odstíny, mnohotvaré vize a záměry Více

Oregonští vtipálci jsou i po více než dekádě hlučné srandy činní a v loňském roce přišli s deskou „Arrows“, jenž následovala po jejich dosud nejdelší (pětileté) pauze. Garážově špinavý stoner/sludge kytarový zvuk, určitá zevlovitost, vesměs vyvěrající z jejich přirozenosti, a také podivné vokály, co působí v konečném efektu jako od mentálně retardovaných, kdo by co chtěl víc od RED FANG? Kapele slouží ke cti, že hraje v nezměněné sestavě od svého založení, a sice: Bryan Giles (kytara, zpěv), Aaron Beam (baskytara, zpěv), David Sullivan (sólová kyta Více

Album „Kin“ je mým prvním detailnějším seznámením s hudbou amerických deathcoristů WHITECHAPEL a, po pravdě, nebylo to vůbec špatné seznámení. Jejich styl jsem čekal ještě o něco méně kompatibilní s mým posluchačským záběrem. Možná právě proto, že jsem desku nakonec ohodnotil pozitivní známkou, zde právě tahle recenze vůbec vychází. Jak tedy začít? Pod pojmem deathcore jsem zkrátka čekal něco trochu jiného, rozhodně ne čistý a zasněný vokál, který v případě frontmana Phila Bozemana hraje na tklivou notičku téměř z celé jedné poloviny všech vokálních Více

Novinka „Carpe Diem“ od anglických heavymetalových legend sice nebude patřit k nejlepším počinům bohatého portfolia SAXON, ale na druhou stranu se jí daří stvrzovat u nich stabilní a stálou formu. Kapela se Saskou orlicí ve svém znaku již dávno platí za konstantu kvalitního řemesla a nositele jednoho z nejryzejších heavymetalových odkazů v historii. Stejně jako na deskách z předchozí desetiletky - „Sacrifice“, „Battering Ram“ nebo „Thunderbolt“ se zde soustředí na základní atributy své tvorby, bez potřeby svůj Více