Minulé album „Heliopolis“ směřovalo ke konci, to nové přináší téma znovuzrození. Krumlovská LAMBDA na „Vere Modus“ nezměnila styl, přidala jen důraz na ono „post“, které ve znamení tvůrčí svobody dodává ideální prostředky a ponouká k uvolněnému hraní. Náladotvorné instrumentální kvarteto na své aktuální desce oslovuje sevřenou škálou nálad, které by nikoho neměly uvrhnout do bažin deprese. Rozsáhlé kytarové plochy nabízejí krásu a zážitek. Po první pětici poslechů nejsem schopen odhadnout, zda je možné pokračovat dále, např. ke katarzi, nebo dokonce k transf Více

Těžkotonážní sludge metal od pionýrů žánru CROWBAR ve dvanáctém albovém balení asi nikoho nepřekvapí a ze židle nezvedne, i když se věci nakonec vyvrbily tak, že jsem se rozhodl pár slov k této stálici scény z amerického jihu napsat. Přiznám se, že jsem až dodnes kapelu z New Orleans, soustředěnou okolo zatvrzelce Kirka Windsteina, vůbec nesledoval. Možná i to je důvod, proč mě vlastně poslech jejich nové desky ani moc úmorný nepřijde, zkrátka mě žene zvědavost a chci si alespoň něco od CROWBAR poslechnout, protože tuším, že se k nim mockrát vracet n Více

Zdá se, že se projekt ABBATH konečně personálně ustálil a tak norský bubák může spokojeně kráčet přes skaliska, ohánět se sekyrou a třeba i strašit malé děti. Třetí deska je důkazem chuti po blackmetalové muzice a ustálení svého jména na scéně. Abbathův koncert v brněnské Flédě byl v únoru 2020 vlastně poslední klubovou akcí, kterou jsem před pandemií covid navštívil. Spolu s americkými VLTIMAS tehdy ABBATH obstarali naprosto skvělý večer, během kterého mne ani nenapadlo, že půjde o mou poslední návštěvu vystoupení toho Více

Švédské sleazy rockové hitmakery HARDCORE SUPERSTAR vlastně sleduji od jejich úplných počátků, bohužel však s čím dál menší zaujatostí. Tím ovšem nechci tvrdit, že jejich hudba ztrácí kouzlo, spíše se s postupujícími léty a přibývajícími nahrávkami u mne prohlubuje pocit, že si kapela jede svou, stále téměř stejnou a jen dekorativními obměnami občerstvovanou písničku. V souvislosti se stárnutím jako posluchač naopak dávám přednost stále širšímu stylovému záběru, už o sobě sotva dokážu říct, že jsem fanouškem nějakého je Více

Nejsem velkým příznivcem všemožných EPček, maxisinglů a krátkých nosičů, vždy mi je líto povedených skladeb, které se posléze, i díky přítomnosti na podobných „odřezcích“, v mnoha případech ani nenacházejí na velkých řadových albech. Můj vztah ke KILLING JOKE, napříč více než třemi dekádami kdy jejich jméno reflektuji, bych zhodnotil od lhostejnosti a nezaujetí, až k bezvýhradnému nadšení. To bylo zažehnuté v roce 2003 jejich eponymní comebackovou deskou. Tvrdím dnes, že do jejich hudby jsem se musel přes jinošské metalové hledačství prostě vy Více

Výraz „Afterglow“ znamená něco jako světelný dojezd nebo také pozvolna slábnoucí svit. Když tímto názvem opatří své album tuzemští retraři ACID ROW a na jeho cover umístí koláž, kde nějaké divně se smějící batole sedí na hřbetě hyeny, člověku ani nedocvakne, co tohle spojení má vlastně znamenat. Věc však působí jasněji, když vám prozradím, že oním dítětem není nikdo jiný než Charles Manson, nechvalně proslulá černá duše moderních amerických dějin a vůdce zvrácené sekty Rodina, jejíž členové měli koncem šedesátých let v oblasti Los Angeles na svědom Více

„…díky Beastie Boys,Public Enemy – Bring the Noise,Rage Against a Killing in the Name,Black Sabbath, Iron Maiden…“Tyhle nesmrtelné veličiny světové hudby a mnoho dalších stejně významných jmen vzývá Honza Křížek ve skladbě „Díky“, která uzavírá jeho novou sólovou desku s názvem „Revoluce“. Citát jsem na začátek volil záměrně, protože tak nějak v kostce vyjadřuje, o čem bude řeč. Tedy o tvrdě rockové hudební nostalgii a vzpomínání, tentokrát ovšem v živelnějším a agresivnějším podání, než bylo Honzovo předchozí singlové ohlédnutí s názvem „Devadesátky“.Věřím, Více

Po maximálně dotaženém a posluchačsky vstřícném konceptu „Prequelle“, jehož téma volně souviselo s obdobími středověkých morových ran, přichází na řadu nadýchaná „Impera“, jejíž ústřední téma souvisí se vzestupem i pádem kapitalistických impérií. Prostřednictvím ambiciózně nastylizovaného materiálu se GHOST snaží potvrdit oprávnění svého úspěchu. Za posledních deset let se z kapely stal artikl zaplňující velké haly, neboť jejich skladby kloubí přímočarost a líbivost s vkusnými aranžemi, a ty budí zdání velkoleposti. GHO Více

Utopený v minulosti, tak si někdy připadám. Překvapí mě tedy kdeco. Na druhé straně mohu vždy mávnout rukou a říct ono pohodlné „tohle už tu bylo“. V případě slovenských FAIRY TALE a jejich novinky „That Is the Question“ se však zmíněný přístup neuplatnil, upřímně ani nemohl. První poslech několika ukázek totiž vedl jen k dílčím závěrům, zejména o nesporných kvalitách zpěvačky a zajímavém doprovodu, jehož potenciál jsem zpočátku spíš tušil, než vnímal. Tušený potenciál ovšem lákal, protože sliboval nemálo prostoru k intenzivnímu prožitku. Chtělo a mohlo se Více

Jestli jsem nějakou thrashmetalovou kapelu z Bay Area zkraje devadesátých let nepobíral, byli to právě VIO-LENCE, jejichž bezútěšný, rychlý a psychotický projev s vypjatým hlasem frontmana Seana Killiana byl pro mne vždy těžko skousnutelným oříškem. Navzdory skutečnosti, že se kapela nakonec prezentovala trojicí poměrně dobře ceněných alb a že z jejích řad pocházeli hned dva členové o pár let později založených megahvězd MACHINE HEAD (jasně že jde o hbitého zběha Roba Flynna, ovšem od roku 2003 také o vůdčí personu VIO-LENCE Phila Demmela), Více