Dánská heavymetalová kapela PRETTY MAIDS během čtyř dekád existence proslula mimo jiné také neotřelým skloubením dvou stylových pólů, od začátku charakterizujících jejich nahrávky -  prvního, evropsky tvrdého a vesměs ryze heavymetalového, a druhého, rozhodně neméně zajímavého, který inspiračně vycházel z pompézních amerických produkcí, AOR a stadiónového rocku osmdesátých let. Jejich zpěvák Ronnie Atkins, poté co mu byla před několika lety diagnostikována rakovina, se v roce 2020 rozhodl pro tvorbu sólových alb. První dobře přijatá deska Více

Belgická kometa EVIL INVADERS má všechny předpoklady zaujmout fanoušky pravověrného power/speed metalu z osmdesátých let. Když tak jejich novinku poslouchám, musím potvrdit, že se mohou mladíci trefit leckomu z pamětníků do nálady, neboť jejich niterně excentrický projev nepostrádá autenticitu a plnou uvěřitelnost. Furiózní tempa nejsou ani omylem jejich jedinou zbraní a čtveřice dokazuje, že je schopná barvitějšího skladatelského vkladu, který se odráží nejen od zaujetí jejich frontmana, ale také od bravurní instrumentace všech jeho spoluhráčů Více

Jedna z nejlepších a dosud funkčních NWOBHM kapel vydala nové album. Od svého návratu v roce 2004, resp. 2011 celkem již čtvrté. Do jisté míry kultovní status, odvíjející se zejména od strhujícího debutu „Court in the Act“ (1983), se zdá být kvalitou nové tvorby plně vyvážen a potvrzen. Předchozí věta v sobě nicméně ukrývá jedno úskalí. SATAN totiž v osmdesátých letech minulého století skončili, aby dali vzniknout skvělým PARIAH, a především pak SKYCLAD. Takže renomé jednak přetrvávalo, jednak bylo, byť na odlišné bázi, přiživováno, a to výbornými deskami cílí Více

Baví mě, jak si britští THUNDER stále udržují výborný skladatelský potenciál a vitalitu, navzdory faktu, že jde o šedesátníky, již po roce od jejich minulé nahrávky „All The Right Noises“ přichází s dalším materiálem, tentokrát dokonce s dvojalbem, které kapelu zachycuje ve vcelku rozmanitém rozpoložení. Jestliže comebackové album „Wonder Days“ (2015) i následující počin „Rip It Off“ (2017) stavěly z větší části na hřmotnějších a stadiónově chytlavějších skladbách, pak deska „All The Right Noises“ z roku 2021 se mě jevila o poznání Více

Přestože jsem až dosud neslyšel žádnou z desek, na které se nachází hlas olomouckého rockera Miroslava Spilky, již dle ukázek z třetího alba „Mor“ jeho aktuální kapely PERSEUS mě bylo jasné, že tady nepůjde o banální záležitost. Ať už jsem si dříve neuvědomoval jeho více než dvacetileté účinkování v kapele CALIBOS a nebo jsem nesledoval první dvě řadovky právě dnešní kapely PERSEUS, musím potvrdit, že se letos této pompézní družině povedlo vysochat opravdu kvalitní porci melodického power-metalu. Osobně si myslím, že se u nás v ranku tvrdé hudb Více

Norští AUDREY HORNE již patří mezi stálice současné evropské scény a jedny z mistrů hardrockového a heavymetalového retra. Na své nové desce „Devil´s Bell“ poměrně atraktivním způsobem resuscitují ducha první poloviny osmdesátých let a to skrz skladby, které je usvědčují z náklonosti nejen k tehdejší Nové vlně britského heavy metalu, ale i k okázalejšímu americkému proudu nástupu Hard N´Heavy do popředí zájmu fanoušků hudby. Dovolím si zde možná nečekanou úvahu. Během srovnání s nesporně úspěšnějšími a slavn Více

Za osmnáct let psaní recenzí jsem sice vypustil taky pár kravin, ale jestli mě nějaká mrzí a mám jí stále na paměti, týká se třeba zrovna pennsylvánské kapely HALESTORM, kterou jsem zpočátku považoval za velmi průměrný, maximálně mírně nadprůměrný projekt. A přitom když si dnes poslechnu kterékoliv z jejich pěti řadových nahrávek, musím uznat, že jde o silný a moderně znějící Hard N´Heavy band, kterému vládne divoký hlasový projev půvabné šelmy Lzy Hale a jejich alba vlastní výtečnou moderní produkci. Živelný zpěv ústřední person Více

Osobně bych Kirkovu sólovku čekal spíše v průběhu devadesátých let, kdy byl ještě ve formě a hrál s nesporně větším zápalem, ale budiž. EP „Portals“, jinak obsahující čtyři instrumentální skladby, je venku a budí dojem díla, které moc lidí nepřekvapí, natož pak aby je naštvalo či nutilo k opačné emoční zainteresovanosti. Nadšení zde zkrátka nehrozí. Kirk Hammett si před hudebním důchodem plní své sny a odhaluje se jako kytarista největší kapely na světě, který však již více než dvacet let (při nejlepším) přešlapuje na místě. Navíc tahle jeho čtyřskl Více

Vím, že zmiňovat klišé ohledně pandemické uzávěry a jejích dopadů je už nesmírně otravné, ale právě v případě novinky „Among The Fires Of Hell“ hrála koncertní omezení svou důležitou roli. Nestor řecké (black) metalové scény Sakis Tolis si během vynucené pauzy skládal pro zábavu, akord za akordem, až se z klubka nápadů vynořily celistvé hudební myšlenky, které vedly k realizaci prvního sólového představení oddaného frontmana ROTTING CHRIST. Jako vyjádření respektu k pravěkým metalovým dobám demáčů a hlubokého undergroundu zůstala deska takříkajíc self-released Více

Už je jisté, že poslední deskou, na které se Jack White podílel a zároveň mne tehdy přišla souvisle poslouchatelná (konzervativní a přesto zábavná), i pro letošek zůstane „Lazaretto“ - tedy jeho druhé sólové album z roku 2014, které čerpalo z amerického kytarového folklóru, tradiční jižanské hudby a blues. Jack toho má na svém kontě za čtvrtstoletí v hudebním byznysu poměrně dost a platí za uznávanou a často oceňovanou osobnost americké scény, skladatele, producenta, majitele vydavatelství Third Man Records, tohle všechno o něm ví snad každý.& Více