Finští klasici melodického death metalu MORS PRINCIPIUM EST jsou jednou z těch kapel, které by měly být mnohem úspěšnější, než jsou. Pětadvacet let na scéně a jedna kvalitní deska následovala druhou. Hudebně špička, která se vyrovná nebo dokonce předčí i ta nejznámější žánrová jména, přesto se stále pohybují na hranici undergroundu. Chybí jim nějaký směr, ksicht, image, schopnost zakomponovat tu muziku do příběhu nebo kontextu. Někomu tahle schopnost není vlastní. Opravdu úspěšné kapely v sobě tohle mají, v případě MORS PRINCIPIUM EST je už ale asi pozdě a byl Více

Rok 2025 byl zvláštní. Ani ne tak po kvalitativní stránce, v tomhle to bylo v pořádku, opět se urodily výborné desky a objevily zajímavé nové kapely, nicméně celý rok se jelo ve vlnách. Nic nic, pak se objevila várka alb, člověk to ani nestíhal rychle pobrat, pak zase nic nic, a pak zase další dávka. Na domácí scéně to bylo snad ještě extrémnější, kdy první polovina roku byly vyslovené suchoty. Spousta kapel ale v té době makala na nahrávání, nebo už dokončovala nové desky. A od konce prázdnin to všichni začali postupně vypouštět. Jinak to b Více

Nekorunovaná královna ostrovního alternativního rocku. Mě samotného při přípravě článků o PJ Harvey překvapilo, jak málo vysloveně rockových písničkářek od devadesátých let dále na britské scéně fungovalo, zejména v porovnání s Amerikou. Ano, samozřejmě i v Británii je hodně „samostatných“ umělkyň (tj. ne zpěvaček v různých kapelách), ale málokterá se pohybuje ve vysloveně rockových vodách. Čímž rozhodně nechci snižovat význam PJ Harvey, protože ta snese nejpřísnější kritéria i v mezinárodním přesahu. A další body navíc získává za svoji originalitu a nad Více

Zkušená kanadská čtyřka THREE DAYS GRACE má na svém kontě již osm řadových desek, včetně té poslední a dost možná nejlepší, která nese název „Alienation“. Kapela vznikla v době post-mileniálního kvasu alternativního rocku kombinujícího své žánrové atributy s postupy příznačné pro vstřícnější a melodickou formu nu-metalu. Novinka je pravděpodobně dosud jejich nejlepší práce, kterou navíc kritika (Loudwire) oceňuje označením nejlepšího rockového alba letošní sezóny. Kladem této kapely je bezproblémová chytlavost, tah na refrény a snadná, byť ne laci Více

Málokdy mě dokáže šokovat kapela, kterou poslouchám už více než dvacet let. Kalifornskému kvartetu AFI se to ale letos povedlo. Ačkoliv jsem u nich zvyklý na zvukové a stylové proměny, výsledek, s jakým se dostavili teď, značil víc než jen mírný úkrok stranou. První reakce byla odmítavá. Takhle tedy pánové ne! Jenže něco malého a zlomyslného, hluboko v mozku ukrytého, mě nutilo se k desce vracet.Když vynechám ranou tvorbu z devadesátek, kdy kapela jela relativně ortodoxní hardcore/punk, takže naspeedované, naštvané a nemelodické rychlovky, tak od alba Více

Efektivní, odvážné a intenzivní album se spoustou breaků a nápadných refrénů, tak lze nazvat třetí řadovku kapely DRAIN. Jestliže stále hodně nadějní TURNSTILE letos lavírovali mezi snovými náladami a punkovou přímočarostí, zde se naopak fanoušek dočkal jízdy od začátku do konce. O co tedy vlastně jde? Kalifornská hardcore/thrash (zkrátka crossover) formace DRAIN přichází se svou třetí řadovou deskou „…Is Your Friend“ a nutno říct, že si udržuje stále potřebný švih, neboť skladby se vykazují obstojně intenzivním groovem, rozpumpovanými Více

SONIC YOUTH pro generaci Z. Ano, uznávám, je to možná troufalé tvrzení, ale při poslechu mladého kvarteta z Brooklynu v New Yorku mi tyto legendy ze stejného města neustále naskakují. Není to žádné bohapusté kopírování a vykrádání, ale hudebně, zvukově i atmosférou jsou obě kapely takříkajíc „na jedné vlně“. „Love, Darla“ je už třetí deskou LAVEDA, což není špatný výsledek na zhruba 6 let existence. Dá se říct, že kapela je produktem „lockdownů“, protože sice vznikla zhruba rok před tímto šílenstvím, ale debut vydala právě v roce 2020 a byla jím silně ovlivn Více

Velkolepý návrat na scénu, nebo promarněné naděje? Pravda bude někde uprostřed. Hned druhým dechem ale dodám, že deska „Zeitgeist“ vůbec není špatná, právě naopak. I když má svoje mouchy, zkoušku časem ustála se ctí a pořád je to dobře poslouchatelná záležitost, která možná trochu zapadla a ztratila se v nánosech historie. Pocitově jí vnímám jako pokračování „Machina I“, zejména co se týče přístupnosti a nekomplikovaného pojetí alternativního rocku. Billy už v roce 2005 po vydání své sólové desky začal vypouštět prohlášení, že se mu stýsk Více

Rok a půl nazpátek jsme možnost reagovat recenzí na desku „Poisoned Mind“ od tuzemských stoner-rockerů ACID ROW prováhali a to i když posléze sklízela úspěchy doložené ziskem sošky Anděla. Možná za to mohl vcelku rutinní song umístěný do startovního klipu této nahrávky, který na mne už tehdy nepůsobil zrovna zázračně, a já od zájmu o tuhle západočeskou trojici, dnes již však pár let usídlenou v Praze, zkrátka na čas upustil. Jejich předchozí počin „Afterglow“ jsem si v době vydání oblíbil, ačkoliv šlo o osmadevadesátou variaci na t Více

Už ani nevím proč jsem debut PANA LYNXE před dvěma lety odignoroval. Ano, viděl jsem klipy k singlům, ale z nějakého důvodu mi to přišlo až moc umělecké, komplikované a tím pádem pro mě nestravitelné. Přitom starší projekt Michala Skořepu STROY se mi celkem zamlouval. Moderně pojatý grunge šmrncnutý industriálem, k tomu post apokalyptická image ve stylu Roba Zombieho, všechno správně. Když jsem si nakonec nedávno debut PANA LYNXE pustil, musel jsem sám sobě nastavit zrcadlo – téměř jsem propásl výborné album! Je potřebné si vzít ponaučení z krizového vývoje. Více