Ono nastoupit do světově proslulé kapely k mikrofonu po takových výrazných personách, jakými jednoznačně byli Scott Weiland nebo Chester Bennington, není zrovna jednoduché. Od Jeffa Gutta se asi nečekalo, že je překoná nebo že dostane do zvuku STONE TEMPLE PILOTS stejnou dávku osobitého charisma jako jeho předchůdci. Ano, neděje se tak, ovšem na druhou stranu musím s jistotou říct, že jeho pěvecký výkon je velmi dobrý a určitě je příslibem do budoucna. To samé však jde říct o novinkové desce, již druhé bezejmenné nahrávce v diskogra Více

Osobně považuji „Sticky Fingers“ za archetypální rockové album od THE ROLLING STONES. Na desce naleznete hned několik fenomenálních čísel, které patří k tomu nejlepšímu a nejtypičtějšímu, co kdy kapela nahrála, stejně tak zde znovu objevíte silný vliv blues a country. Poprvé zde zní vedle Richardsova nástroje i sólová kytara Micka Taylora, a bylo opravdu poznat, že s jeho přijetím vstoupila do zvuku Kamenů nová kvalita a vrstevnatost. Spolu s předchozím albem „Let It Bleed“ (1969) a následujícím dvojalbem Více

Když se zeptáte blackmetalových fans, která nahrávka TÖRR je nejlepší, spousta z nich vám řekne: „Institut klinické smrti“! Vlastně se k nim musím připojit – tahle památná deska, která zůstala trochu ve stínu slavnějšího debutu „Armageddon“, dokázala naprosto dokonale zhmotnit všechny ty metalově-hororové atributy, kterými se na přelomu osmdesátých a devadesátých let brodila tuzemská scéna – TÖRR se to však podařilo udělat tak nekompromisně a v takové míře, že je „Institut“ vlastně solitérem, jaký u nás nikdo jiný předtím ani potom nevytvořil.Čtvrt Více

I když se dříve americká (nyní už spíše mezinárodní) powermetalová stálice KAMELOT prakticky nehne stylově ani skladatelsky z místa, jejich nahrávky mají pořád určité kouzlo a vlastní nemalý potenciál chytlavosti. Jsou především vytvořeny v kvalitních studiových podmínkách prvotřídními hudebníky, tedy letitou kapelou, která přesně ví, jak jejich hudba má vyznívat. Ne nadarmo tedy formace okolo kytarového šéfa Thomase Youngblooda patří k tomu úplně nejlepšímu, co v současnosti jejich žánrová škatulka nabízí obdivovatelům inteligent Více

Hektický rok 1969 poznamenalo i v případě THE ROLLING STONES mnoho zásadních událostí. Od stále něčím přerušovaného celoročního nahrávání nového materiálu, přes vyhazov a následnou smrt Briana Jonese a na to bezprostředně navazující a dlouho dopředu avizovaný červencový koncert v londýnském Hyde Parku, který se uskutečnil před zraky téměř půlmilionu návštěvníků, brutalitu Hell´s Angels na později nechvalně proslulém kalifornském festivalu Altamont (kde právě THE ROLLING STONES fungovali jako headlineři), a Více

Zvláštní je, že zrovna obhroublí irští nespokojenci PRIMORDIAL, v té záplavě nabubřelého metalu současnosti, působí jako skuteční mistři patosu, a také jako kapela, které je možné po všech stránkách tyto emocionální polohy věřit. Nestaví totiž na nějakých bombastických aranžmá, ale prostřednictvím základního nástrojového vybavení budují své rozpínavé suity a ty čím dál víc opatřují tesknějším atmosférickým pnutím, navíc umí stvořit charismatickou skladbu schopnou posluchače vtáhnout a nemusí u toho povolávat stohlavý národní orches Více

Před dvěma měsíci jsme takhle diskutovali o stále téměř nevyužívané sekci Pandemonium a o tom, co všechno by se do ní hodilo. Tahle rubrika má vlastně nekonečně široké pole působnosti a dá se do ní umístit i kdejaká blbost, tak mě napadlo svěřit se se svým dlouholetým plánem, stvořit něco jako turistického průvodce po „metalových místech“ naší krásné vlasti. Po městech, přírodě, továrnách nebo hradech, které byly inspirací pro muzikanty, po lokalitách, které se objevily v textech nebo v bookletech různých alb, nebo po koutech, které nejsou rocker Více

Rok 1968 značil v případě THE ROLLING STONES přelomové období v mnoha věcech, neboť se situace začala v jistých oblastech konečně tříbit a získávat jasnější parametry (hudební stránka věci), a v jiných záležitostech naopak zamotávat (ta nehudební), neboť život rockových hvězd něco stál a na úspěšné hudebníky se začalo lepit čím dál tím více podvodníků. V prvním a pozitivním případě šlo o nalezení nového směru vlastní tvorby tkvícího v těsnějším sepětí jejich jadrného rock´n´rollu Více

Co má člověk dělat, když se chystá psát recenzi na debutní album TÖRR a nejde mu to od ruky? Chce to nabrat inspiraci! Může si třeba vzít dobové tiskoviny a pročítat rozhovory nebo propagační materiály plné rakví, ďáblů a jaderného deště. Nebo si může udělat výlet na místní hřbitov a cestou mezi rovy se vpravovat do atmosféry prvotního black metalu se všemi jeho kýčovitými, ale nádhernými atributy. No a nebo to může vzít pořádně naostro – zapomenout odnést odpadkový koš plný odřezků z masa – a když po pár dnech byt zaplní odporný nasládlý zápach, který n Více

Mám za to, že neustálé prodlužování kariéry americkým MINISTRY rozhodně nepřidává, protože rovněž novinka „AmeriKKKant“ neplatí za bůhvíjak nezbytné hudební dílo. Vlastně stejně jako tomu bylo u několika jí přímo předcházejících desek. Beru to však tak, že Al Jourgensen po smrti svého kytaristy Mika Scaccii nechtěl vyklízet místo, navíc si zjevně uvědomil důležitost této značky pro určitou zajištěnost svého dalšího života, vždyť se svými MINISTRY strávil již více než pětatřicet let a je jediným hudebníkem v sestavě, který byl u všech etap této Více