Když jsem před rokem objevil debut „Corroding Dreams“ od pražského projektu FACE THE DAY, měl jsem po hodně dlouhé době pocit, že jsem natrefil na skutečně zajímavý úkaz na tuzemské rockové scéně. Očekávání následovníka byla tudíž obrovská a druhé album „Stuck In The Present“, vydané právě v těchto dnech, potvrzuje neobyčejnost formace, která ačkoliv svým naturelem může být řazena do progresivního ranku rockové hudby, neschází muzikantům schopnost složit chytlavé písničky, jaké se dokáží v hlavě posluchače dlouhodobě zahnízdit. Materiál odha Více

V panoptiku hudební scény lze narazit na ledacos. Kapely známější, které jsou docela dobré, ale také ty, které by měly raději někam zalézt, kapely méně známé, co se touží o svou šanci stále ještě poprat a pak čas od času mezi kapelami mediálně naprosto nejméně nápadnými a známými se jednou zas čas objeví ozdůbka, co se o nic nepere a jenom si stranou jakýchkoliv snah o zviditelnění opečovává tu svou tvorbu. FACE THE DAY jsou přesně takovým projektem a já jsem u příležitosti vydání druhé řadovky Stuck in the Present vyzpovídal ústřední postavu - Více

Na konci sedmdesátých let se QUEEN ocitli na určitém rozhraní. Byli jednou z nejslavnějších kapel na světě, v rozmezí pouhých pěti let měli na kontě celých sedm skvělých alb a na nich desítky fantastických skladeb. Jenže kapela se chtěla posunout dál – jejich typický rockově-divadelní styl už vydal co měl a pokud se muzikanti nechtěli začít opakovat, museli vymyslet něco nového. Pustili se do toho celkem od podlahy a nahrávání v létě 1979 se odehrávalo úplně jinak než dříve.Mnichovská jízdaZa prvé, došlo k zásadní změně prostředí. Pro novou práci si QUEE Více

Plzeňské Divadlo Pod Lampou praskalo při středečním večeru ve švech, neboť veteráni světového death metalu pořád ještě táhnou, alespoň jsou tedy schopni podobně malý prostor v krajském městě zaplnit. Místní legendární klub, který mne po rekonstrukci, co zde proběhla v druhé polovině devadesátých let, vždy připadal spíš jako studený a podlouhlý protiatomový kryt s vysokým stropem než jako místo, kam bych se chtěl jít bavit hudbou, tak tento prostor obsadila ve středu řada figurek, které jsou od devadesátých let pravidelnému západočeskému Více

Při utřepávání informací pro následující řádky se znenadání objevily jisté souvislosti, jejichž podstata do mě byla, před více něž dvaceti lety, vštěpována na přednáškách psychologie. Tehdy čerstvý mladý muž jsem dost dobře nechápal, jak na životně vyrovnaného jedince může dopadnout nějaká krize středního věku, která se, dle vědeckých análů, hojně vyskytuje kolem věkové hranice čtyřiceti let. A protože jsem tento horizont už překročil, tak vím, jak bleskově se osvěží dávno nabyté vědomosti při konfrontaci s neúprosnou realitou, neboť i teď, za poslední roky už p Více

Austrálie. Země klokanů, medvídků koala, pštrosů Emu, sáhodlouhých vyprahlých plání a pouští. Země korunních kolonií, pohanských aboridžinců a také zajímavých filmů. Přiznejme si hned na začátku – do první poloviny 70.let australská kinematografie neznamenala ze světového hlediska nic. Jediný významnější zářez, který si mohla připsat na účet, bylo pouze obsazení rodáka George Lazenbyho do jedné z bondovek. A to, jak uznáte, není žádný monument, na kterém by australský film mohl stavět. Ale mělo být jenom lépe.Kapitola 1 – Z prachu povstaneš, aust Více

Zatímco se, pár let nazpátek, nejmenovaní představitelé tuzemského ovocného metalu na sebe různě durdili, předháněli v aktivitách a získávání pozornosti, brněnský TITANIC stranou většího zájmu metalových médií ve sklepě posiloval, trénoval a posléze připravil konečně svou zbrusu novou řadovku „Soumrak titánů“. Přestože se cesta k nahrávce ukázala trnitější, než jak by se mohlo na první poslech zdát, je nutné dodat, že album má po zvukové stránce parametry současných heavymetalových produkcí a popírá teorii o tom, že staré psy nelze novým kouskům Více

Čekaly se věci, které snad nebylo možné naplnit ani kapelou opulentnější než IRON MAIDEN, vražednější než SLAYER a umělečtější než OPETH, ovšem pomořanští BEHEMOTH nejsou žádnými ďáblovými vyslanci, byť si na mocichtivé vládce metalového universa velmi rádi hrají, stejně jako jim to jejich posluchači tak rádi baští. Nergal a spol. jsou cílevědomými muzikanty a svým způsobem i obyčejnými lidmi, kteří se, tak nějak souhlasně s hladkým průběhem všech pramínků rozhýbávajících metalový byznys, prostě nebrání navýšené míře pozornosti a Více

THE QUIREBOYS byli původně založeni v roce 1984 v Londýně zpěvákem Jonathanem Grayem, potulným mladičkým hudebníkem s kořeny v severoanglickém Newcastlu, který o nějaký rok později přijal přízvisko Spike a ve svých sedmnácti letech se jal po svém dobít rockový svět, když přesídlil právě do Londýna. Nejdříve jeho obskurní street-rocková partička sice užívala názvů jako QUEERBOYS nebo LONDON QUIREBOYS, ale čím víc se v druhé polovině osmdesátých let začínala etablovat na domácí scéně, tím menší měla to Více

Ve druhé půlce sedmdesátých let byli QUEEN vážně k nezastavení. V roce 1977 měli na kontě už šest studiových alb (v rozsahu pouhých pěti let), platili za jednu z nejlepších koncertních kapel na planetě a bez přestávky ze sebe sypali další a další skladby, z nichž snad každá druhá byla opravdová pecka. Ani další rok 1978 neměl být výjimkou – v červenci už byla skupina zase ve studiu a točila sedmou desku „Jazz“. Tedy abychom byli přesnější – natáčelo se ve dvou studiích, protože prý kapele její účetní poradil, aby kvůli daním nahrávali na více míste Více