Letošní 22.ročník festivalu Brutal Assault je za námi a můžu akci souhrnně označit za velmi úspěšnou, a to myslím, jak ve směru k pořadatelům, jejichž práce doznala skokového vývoje správným směrem, tak i ve směru k návštěvníkům, kteří, ačkoliv v rekordním počtu, zažili čtyři dny prosté závažnějších dramaturgických a organizačních nedostatků. A přitom ta pavučina služeb a možností byla podstatně zahuštěnější než kdykoliv dříve. Chápu to tedy celé tak, že organizátoři, ve snaze posílit pozici akce na evropské mapě, pořádně šlápli do Více

SÓLSTAFIR jsou interesantní band. Na jednu stranu příjemná, jednoduchá muzika, která nepůsobí na první poslech nijak provokativně, na druhou stranu je ovšem nelze ani náhodou označit za primitivní, ani vtěsnat do nějaké stylové škatulky. A navíc ty texty v rodné islandštině…! Seveřané docela klamou tělem a odhalit pointu v jejich případě není úplně jednoduché. Kapela zní klidně, často melancholicky, není ale ubrečená. Některé pasáže se mohou zdát depresivní, nicméně přes ten smutný výraz je vždy z hudby a hlasu cítit velké odhodlání a síla. Post rocková r Více

DECREPIT BIRTH se v roce 2003 uvedli na scénu neskutečně zvířeckým albem …And The Times Begin, to následující Dismishing Between Worlds (2008) už se nesla ve znamení techničtějšího přístupu k věci – byť prasečí ryk Billa Robinsona zůstal zachován – a Polarity z roku 2010 už kapela mířila vyloženě až kamsi do hájemství pozdních alb DEATH. Stále ovšem s kanálním Robinsonovým growlem, což je aspekt, který jako jediný kapelu váže k brutal deathové minulosti. Ne každému je tato schizofrenie po chuti: jsou tací, kteří by DECREPIT BIRTH nejraději viděli znovu „při Více

Někdejší baskytarista slavné metalové brusky PANTERA, Rex Brown, právě v těchto dnech vypouští do světa své první sólové album, které odhaluje jeho oddanost rocku, nikoliv, jak by se mohl někdo domnívat, metalu. To vše zvládá navzdory dalším hudebním aktivitám - viz.projekt KILL DEVIL HILL nebo někdejší dlouholeté působení u Anselmových DOWN. Z názvu nahrávky („Smoke On This“) je patrné, že určitě nepůjde o nějakou vysekanou tvrdě metalovou přísnost, ale naopak o docela uvolněný bigbeat pro staré páky, které se vyžívají ve všech atributech americké south Více

V roce 2000 došlo konečně u L.A.GUNS k dlouho oddalovanému rozuzlení, do sestavy se totiž vrátil zpěvák z nejslavnější etapy Phil Lewis a rovněž také druhý kytarista, který měl vždy nemalý podíl na skladatelských kreditech Mick Cripps, spolu s Tracii Gunsem a Stevem Rileym je na kvintet prozatím doplnil sezónní baskytarista, který vešel ve známost přízviskem Muddy. Už první koncerty slibovaly velké věci, a tak když došlo konečně na podepsání smlouvy s labelem Spitfire Records, starajícím se na přelomu milénia o reaktivaci kariér mnoha Hard ´n´Hea Více

Na krátký čas se naše cesty rozešly, to když jsem se vnitřně nedokázal srovnat s předchozím počinem „Spectre“. Strachoval jsem se, že LAIBACH už nedokáže přijít s deskou, která by mě dokázala uhranout tak jako starší alba. Ech, já malověrný. Sotva jsem si poslechl jeho nejnovější počin „Also Sprach Zarathustra“ – poprvé pln zvědavosti, podruhé a pak ještě mnohokrát už fascinován – jsem byl nucen opět kapitulovat. Fantastická práce. LAIBACH je znovu v plné síle, hrozivý, majestátní, jedinečný. Nejde přitom o klasicky písničkovou desku, „Also Sprach Zarath Více

Na novou desku strýčka Coopera se čekalo šest let, což je spolu s pauzou mezi roky 1994-2000, kterou ohraničilo vydání řadovek „The Last Temptation“ a „Brutal Planet“, druhá obrovská mezera v diskografii tohoto démona a praotce shock rocku. Je poznat, že ALICE COOPER moc chtěl nahrát pestré album, které by však nápadně korespondovalo s touhou navrátit se k dřevnímu hardrockovému projevu z prvé půle let sedmdesátých, ale na druhou stranu také nezavrhnout spektakulárnost. K nahrávání byl tudíž logicky přizván starý kámoš a zkušený studiový mistr Bob Ez Více

Pěkně si to ten samozvaný „kronikář“ vymyslel – zrecenzuje si jenom stará alba. Beze strachu, že by si ještě někdo pamatoval, co se tehdy v dávnověku dělo, a že by se mu pak mohl za ty jeho „znalosti“ vysmát. Z nových desek se vymluví, že už je hodnotil někdo jiný, a pak se bude nosit a frajeřit, jakej že je znalec INSANIE. A bude se všem smát. --- Jenže to narazil! Cult Insania nasraně zavrčel, protože z Cultu Insania se legrace nedělá! To Cult Insania nemá rád! Takže nejmenovaného večera Joe a Celestýna toho vejtahu v jedné stínadelské uličce přimáčkli ke zdi a Více

Americké PRONG lze považovat již za veterány, přesto jejich momentální forma i entuziasmus budí velký respekt. Šéf, kytarista, zpěvák a hlavní skladatel Tommy Victor se zkrátka obklopil mladými hudebníky a je ve svém tažení nezastavitelný, neboť od roku 2012 vydává již čtvrtou řadovou desku (pokud nebudeme počítat album coverů) obsahující nové autorské písně a tyto navíc nepostrádají ohromný příval energie, nápady a jsou zárukou velmi vysokého potenciálu a nápaditosti, jakkoliv kapela hraje přímočarý mix zaoceánského power metalu, thrashe a hardcore/ punku a Více

Spolupráce PARADISE LOST a amerického producenta Rhyse Fulbera pokračovala i v roce 2007, kdy vzniklo další řadové album „In Requiem“. Tímto počinem kapela z anglického Halifaxu deklarovala svůj definitivní návrat k doom-metalovému stylu, jakým kdysi proslula v období svého úspěšného alba „Icon“ z roku 1993. Většina letitých fanoušků tak byla z návratu k hutnějším a na kytarové riffy orientovaným skladbám nadšená. Celkově je zřejmé, že se PARADISE LOST pozvolna a jakoby obloukem vraceli právě k tomu, co je v první půli devadesátých let nejvíce proslavilo. „In Requ Více