V mnoha ohledech patří „The Final Frontier“ spíše k těm méně tradičním deskám IRON MAIDEN, byť se díky jejímu vzniku kapela na počátku roku 2010 přesunula poprvé po šestadvaceti letech do bahamských Compass Point studií v Nassau, kde svého času vznikala alba „Piece Of Mind“ a „Powerslave“. Hudebníci v těchto prostorách od té doby nebyli a hned po příjezdu shledali, že se zde od první poloviny osmdesátých let vůbec nic nezměnilo a i všechna zařízení byla na totožných místech, jako když studio kdysi dávno o Více

Nepatřím zrovna k neprůstřelným znalcům diskografie kalifornské hardrockové grupy NIGHT RANGER, ale co mohu s jistotou říct, je skutečnost, že jejich aktuální deska „ATBPO“ má nemalý potenciál ke kapele přilákat celou řadu nových příznivců melodické kytarové hudby staré školy. Netvrdím, že je nedávno vydané album těchto veteránů stadiónového rocku zaručenou bombou ve stylu posledních BLUE ÖYSTER CULT, ale určitě platí za příjemně poslouchatelnou sbírku chytlavých hymen, do které byla investována potřebná dávka zaujetí, péče a profesionality. Skladby mají o Více

Vždycky jsem měl slabost pro kapely, které se dokázaly vyvíjet. Přestože se metal považuje za ultra konzervativní žánr, pohled zevnitř vypadá jinak. Na metalové scéně nouze o stylové zvraty a progresy nikdy nebyla. Namátkou lze odkázat na HELLOWEEN („Walls of Jericho“ vs. „Chameleon“), DEATH („Scream Bloody Gore“ vs. „Human“) či VOIVOD („Killing Technology“ vs. „Angel Rat“). Další evoluční skoky, např. od PESTILENCE, MORGOTH, CHOMING ROSE, TIAMAT a BATHORY, si čtenář CrazyDiamond dokáže jistě vybavit sám. Ilustrativně lze zmínit snad ještě citelnou promě Více

Přiznám se, že ze slov jako reunion nebo comeback začínám mít husí kůži. V metalové branži je poslední dobou různých znovushledání jako máku a prošedivělí veteráni se po časech odloučení vracejí do svých žánrových alma mater. Výsledky podobných restartů jsou přitom dost často rozpačité a vágní, přestože jsou uměle vybuzované reklamními promotion vydavatelských firem. O to větší čest pak patří těm několika výjimkám, kterým se návrat na scénu vydařil. U recenzovaných thrasherů PRESTIGE je ale situace přeci jen maličko odlišná. Kapela byla sice na přelomu osmdesá Více

Asi se opětovně nedalo čekat, že by se britští MEMORIAM dotáhli do úrovně famózních BOLT THROWER, kteří svým zvukem kdysi definovali celou jednu žánrovou odnož, ale i tak Willetsovci bez problému zapadají mezi popřední deathmetalové smečky roku 2021. Jejich novému albu „To The End“ se nedá upřít výborné žánrové řemeslo, které mají tito zkušení hudebníci zmáknuté od základů. Čtvrtá deska MEMORIAM bez zaváhání pokračuje v nastolené cestě a prezentuje svou porci doomově truchlivého a místy až chorobného death metalu a to s patřičným zaujetím. M Více

V roce 2005 absolvovali IRON MAIDEN další ze svých úspěšných koncertních turné (konkrétně Eddie Rips Up The World Tour), která se někdy tou dobou začala rozdělovat dle druhu koncepce, a sice na šňůry propagující aktuální studiové album, nebo naopak ta, která připomínala určité specifické období nezapomenutelné historie kapely (v tomto případě The Early Years 80-83´). I vzhledem k úspěšnosti těchto akcí, po komerční stránce značka britské legendy rozhodně netrpěla. Právě naopak, uprostřed stále se zrychlující a proměnlivé Více

Kudy z nudy? Takhle natvrdo bych svou motivaci k napsání recenze na nové album populárních německých power metalistů POWERWOLF asi nepopsal. Šlo spíš o zvědavost ohledně toho, co má dnes na metalové scéně úspěch a zároveň bývá mnohými bez dalšího označováno za odpad. Jako odpůrce relativizující fráze v tom smyslu, že pravda se zpravidla nachází někde uprostřed, mě „kauza“ POWERWOLF zaujala. Nehodlám si však hrát na nějakého arbitra. Jako obvykle nabízím pohled zatížený zkušeností a cítěním, ze kterých jsem se na tomto webu vypsal už dostatečně. Přímo ve vztahu Více

Kdybychom náš seriál o studiových albech PINK FLOYD připravovali řekněme před deseti lety, byli bychom už v minulém díle hotovi. Po čtrnácté řadovce „The Division Bell“ se totiž aktivní život kapely utlumil, přesněji řečeno prakticky skončil. Skupina se tu a tam ozvala s kompilacemi typu „best of“ nebo staršími živými nahrávkami, nové věci ale neskládala a nehrála ani koncerty – s výjimkou dvou krátkých vystoupení, o kterých si povíme později. Jak ubíhal čas, naděje fanoušků, že ještě někdy vyjdou noví Floydi, postupně pohasínala a když od po Více

Na počátku devadesátých let, kdy grunge už pevně držel otěže hudební produkce v rukou a udával směr aktuálnímu hudebnímu dění, existovalo v oblasti Seattlu, kromě zářných výjimek, i velké množství kapel spíše lokálního významu. Na tak malém prostoru se většina hudebníků osobně znala, často docházelo k jejich migraci, přelévání a přeskupování a nové party vznikaly doslova na ostatcích kapel zaniklých. Jedním z takových případů byla i pozapomenutá skupina TRULY. Tato malá, nenápadná parta by přitom klidně mohla nést označení superskupiny, prot Více

V roce 2005 neočekávaně vydaná deska „Tyranny Of Souls“ se stala dosud jediným sólovým albem, které Bruce Dickinson realizoval v průběhu doby svého znovuangažování v řadách IRON MAIDEN. Po pravdě, zpěvák sám dlouho nepočítal s pokračováním tvorby na sólové dráze, neboť cítil, že se zejména s úspěšným a po všech stránkách povedeným  konceptem „The Chemical Wedding“ dotkl svého stropu, ale rovněž, že mu působení uvnitř IRON MAIDEN zabírá velkou spoustu času. Je až s podivem, že při tom všem vytížení ještě nalezl nějakou energii Více